lupráce
Jmenovitě jde o hlavního trenéra Ladislava Vizvariho, jehož pravou rukou je trenér Josef Kostka. Trenérský tým ještě doplňuje hrající trenér a kapitán - Matěj Soucha. Pan Vizvari i pan Kostka jsou zároveň trenéry dorostu. Z toho všeho vyplývá jediné. Dlouholetá hájecká práce s mládeží se konečně dostala i do seniorských řad. V mládežnickém fotbale se naše týmy prezentují určitým stylem hry. To, že trenéři dorostu nově trénují i naše muže, signalizuje, že klub se chce tímto stylem fotbalu prezentovat i v kategorii dospělých. Klub věří, že právě nový trenérský tým, je této změny schopen. Následné zapojení dorostenců do mužstva mužů bude o to snazší.
Tři obecné otázky nám dnes základně představí nového lodivoda hájeckých mužů.
Řekni nám prosím něco o své fotbalové minulosti, jak z pozice hráče, tak z pozice trenéra
V pozici hráče jsem měl docela slušně našlápnuto. Začal jsem na ČAFCe, potom jsem hrál dlouhá léta za Slavii. Hrál jsem s hráči jako je Vladimír Šmicer, Jaromír Blažek, Tomáš Hunal, Roman Janoušek a je jich víc. Ve svých 13ti jsem dostal pozvánku do reprezentace a v ní jsem byl do svých 17ti let, takže jsem hrával i s Pavlem Nedvědem, Radkem Bejblem a trénoval mě Ladislav Škorpil (mimo jiné i trenér prvoligových týmů Hradce Králové nebo Liberce), který mi hodně pomohl. Těch hráčů bylo spousta. Ve Slavii jsem byl do svých 17ti let, pak se mi stalo zranění. Měl jsem hezky našlápnuto ale přišlo právě zranění a i hlava mi v mládí mohla fungovat líp...
Takže po zranění jsem se vrátil do ČAFCky, pak následovali Dublovice, potom jsem hrál za Sedlčany a poté můj strejda založil klub (Izros Libeň), takže o ten jsem se i částečně staral jako mladý hráč. Měl jsem možnost tam dělat manažera a přivádět si k sobě kamarády, se kterými jsem dřív hrál... Pamatuju si jak jsme tam v roce 1998 kupovali kamaráda Luboše Bartáka asi za 120 tisíc z ligového týmu (FK Chmel Blšany). Na tu dobu velký peníze, ale i díky tomu jsme se dokázali postupně ze 4.třídy dostat do B třídy.
Potom jsem přestoupil do Psár. Asi 5 let jsem tam ještě hrál a pak jsem tam začal trénovat mládež - žáky, potom dorost, se kterým jsme tenkrát vyhráli svou soutěž a následně chlapy. S těma jsme ze 3. třídy postoupili do okresu, kde jsem trénoval Pavla Kuku a Luboše Kozla, kteří tam hrávali a hodně mě trenérsky posouvali. Hlavně Luboš Kozel mě hodně trenérsky inspiroval.
Dále jsem se znovu vrátil na ČAFCku, tam jsem jednu sezónu trénoval C-tým mužů. Následovala krátká štace na Šeberově, znovu Psáry a nakonec jsem skončil tady na Hájích u dorostu. Teď čerstvě jsem přijal nabídku trénovat zde muže 1.A třídu a 1.B třídu, což je vlastně moje nejvyšší trenérská štace, ve které mohu zúročit všechny ty zkušenosti, které jsem za ty roky nasbíral.
Kdo je pan Vizvari nyní, kromě trenéra dorostu a mužů?
Je mi 47 let a žiju fotbalem a rodinou. Mám tři děti a rodina mě naplňuje. Baví mě samozřejmě fotbal a snažím se u něj co nejvíc zůstat. Ohledně práce mohu asi říct, že podnikám a to je tak vše, co bych o sobě prozradil.
Jaké jsou tvé trenérské plány s hájeckým mužstvem mužů A i B?
Určitě bych tu chtěl nechat nějaký svůj rukopis. Chci hrát progresivní, útočný fotbal. Co dnes hrají mé oblíbené týmy jako Liverpool, Dortmund. Fotbal s pressingem, rychlým přechodem do útoku, hodně vstřelených branek. Chci kluky naučit vyhrávat, dostat do nich tu motivaci vyhrát a nic neodevzdat, protože dnes vám nikdo nic nedá zadarmo. A samozřejmě bych chtěl, abychom hráli v takových patrech tabulky, abychom se mohli zdokonalovat v tom našem útočném pojetí.
Dlouhodobým cílem je bližší propojení se starším dorostem a v budoucnu by bylo hezké zde znovu vykopat přebor. Po prvních pár zápasech mohu říct, že to zdravý jádro hráčů tady je a ti fotbalisti, kteří mohou kopat výš, tady jsou. Takže teď chci hlavně pracovat na psychice hráčů a soustředit se na náš útočný fotbal, aby padalo hodně gólů a aby to bavilo diváky a hlavně ty hráče.