Metodické články

Efektivita

Efektivita
Téma efektivity tréninku a zápasu, využití maximálního možného času, aby děti sportovaly, je pro trenéry mládeže bez ohledu na sport zásadní. Víte, kolik času se průměrně trénuje z 90minutového tréninku? Víte, jak jsou děti skutečně zapojeny? Dozvíte se níže v článku.

Začneme citátem bývalého slavného fotbalisty Johana Cruyffa: „Trénoval jsem 3-4 hodiny týdně v Ajaxu, když jsem byl malý, ale 3-4 hodiny denně jsem hrál na ulici. Takže, kde si myslíte, že jsem se naučil fotbal?“

To, že doba většího sportování v ulicích je pryč, je fakt a realita dnešní doby. Proto je nutné využít tréninky i zápasy na maximum z hlediska času stráveného samotným hraním. 90minutový trénink nezaručí, že se skutečně 90 minut dítě hýbe, potažmo něco učí. Pokud trenéři učí dovednosti, tak 90 minut ani není možné dosáhnout.

Kolik času se tedy skutečně trénuje? Jak můžeme časovou efektivitu zvýšit?

Jeden student z Fakulty Tělesné výchovy a sportu měřil v klubech různé úrovně časovou efektivitu tréninku na jednoho hráče. V průměru mu vyšlo, že hráč v rámci tréninku je aktivně zapojen (tedy hraje, sportuje) do tréninku 40 minut. Tedy více než polovinu času stráví hráč něčím jiným. Příkladem může být čas na pití, vysvětlování cvičení, organizace týmů, oblékaní rozlišováků a další. Také je to čas, kdy hráči stojí ve frontě, kdy čekají, až někdo ze spoluhráčů dohraje. Pokud tedy dané dítě trénuje třikrát týdně plus o víkendu zápas, dostaneme se na přibližně 160 minut pohybu, plus dvě hodiny tělocviku, kde se může cvičit cca 20 – 30 minut, v závislosti na organizaci hodiny od učitelů a učitelek. Celkem je tedy řeč o cca 210 minutách pohybu v rámci týdne bez aktivit po škole a s rodiči. Což odpovídá výroku pana Cruyffa. Je to dostatečné?

Když zacílíme na tréninky a zápasy, čím se dá navýšit počet minut? Jak dosáhnout alespoň 45 minut skutečně odtrénovaných? Nebo jak se dá dosáhnout 60 minut sportování? Jak se v dané minutáži zlepšovat z hlediska učení dovedností a zažít danou dovednost opakovaně, aby se nám ukotvila?

Kde můžeme cenné minuty získat…

Pokud by se v každém tréninku či zápase získalo třeba 10 minut navíc, za týden je to 40 minut a za měsíc už tři hodiny. Za rok pak 30 hodin, a to už stojí za zmínku a je to znát. Proto se na licencích bavíme o tom, že každá minuta je cenná.

Co je naprosto zásadní, je snaha a dovednost trenérů, aby čas tréninku byl maximálně využit, tedy aby co největší počet hráčů v daný okamžik trénoval či něco dělal. Pokud se hráči učí kličku, zkouší ji co nejvíce z nich v jeden okamžik. Trenér hráče obchází a postupně se s každým baví, co se daří a co by mohl hráč případně udělat jinak. Ostatní hráči, i když u nich trenér není, zkouší danou dovednost, jak nejlépe umí. Ano, bývá argumentem, oprávněným, že hráči se mohou naučit špatné návyky a špatné pohybové vzorce.

Pokud není dostatek trenérů, může si trenér vzít část dětí na rozvoj dovedností a druhá část může hrát neřízeně fotbal. To neznamená, že se trenér hráčům nevěnuje nebo vede daný trenér či klub dělá „nesprávně“, naopak, dle filozofie FAČR dělá pro hráče záslužnou věc, neboť všichni hrají, trenér učí dovednost a zároveň se do tréninku dostane neřízená hra, která se přibližuje dřívějšímu hraní na ulici za barákem. Hráči, kteří hrají fotbal „bez trenéra“ se tak učí nejen fotbalovým dovednostem, ale i sociálním: sami si určují a dodržují pravidla, domlouvají se, kdo s kým bude hrát, sami se řídí, sami si vyřeší spornou situaci. Časová efektivita tréninku tím roste a hráči se zlepšují. Dokonce minimálně v jednom ligovém klubu mají neřízený fotbal jako jedno ze stanovišť tréninku přípravek a mladších žáků ukotveno v koncepci klubu. Tato forma je v souladu s výrokem učitele národů Jana Ámose Komenského Schola ludus, neboli Škola hrou.

Dále se doporučuje zorganizovat cvičení tak, aby nikdo nevypadával a všichni byli stále ve hře. Je možné si to uvést na ukázce ve hře „na ocásky“, kdy si hráči dají rozlišovák za trenky a snaží si vytáhnout ocásek. Cílem je, aby hra pro hráče neskončila tím, že mu spoluhráč vytáhne ocásek. To se může stát za 2 vteřiny, ale hra přitom trvá minutu a půl. Co tedy s daným hráčem můžeme udělat? Variant je více. Chce – li trenér hrát na vítěze, může hráče jednoduše nechat počítat body, tedy jedno vytažení rovná se jeden bod. Kdo jich vytáhne nejvíce, má nejvíce bodů. Dále se pak dá udělat, že když nějakému hráči vytáhnou ocásek, daný hráč udělá dovednost, která je připravená mimo hřiště a pak se vrací do hry. Dovedností může být přeplazení lavičky, výskok na švédskou bednu, podlezení kozy nebo venku přihrávka s trenérem, projetí slalomu a další. Může se hrát i varianta, že se hraje na vítěze, tedy kdo jako poslední zůstane ve vymezeném prostoru s ocáskem vyhrál, tím pádem by měli mít vyřazení hráči aktivitu na vedlejším hřišti, např. rozvoj dovednosti (kličky, nožičky, zpracování) či jinou hru.

Co je na odstavci výše třeba si uvědomit je to, že pro trenéra se stále něco odehrává. Ať má na hřišti 12 hráčů či 27 hráčů, pro trenéra je povětšinou někdo ve hře. Ale hráči to mohou mít jinak, pokud trenér nezvolí vhodnou organizaci. Příkladem může být slalom. Trenér má například na tréninku 15 hráčů a chce s hráči dělat slalom. Udělá jednu dráhu a stále se pro něj něco děje. První hráč projede slalom za 5 vteřin a pak čeká minutu a půl, než se dostane na řadu podruhé. Ale trenér stále vidí hráče, kteří projíždí slalom, může opravovat, vysvětlovat radit a pro trenéra se něco odehrává. Má pocit, že neustále něco děje a nemusí si uvědomit, že někteří hráči delší dobu nic nedělají. Řešením může být udělat tři, čtyři slalomové dráhy.

Počet opakování dané dovednosti je velmi důležitý faktor posouvání úrovně daného hráče. Jestli hráč vystřelí za 10 minut třikrát či patnáctkrát je velký rozdíl. Konkrétně u střelby v tom může pomoci dohazování či dokopávání dalších míčů, kdy dochází k opakovanému zakončení. Trenér či rodič dohazuje po střele další míč, hráč opětovně zakončuje, celá akce může trvat o dvě vteřiny déle, ale dovednost se opakuje častěji.

Efektivní komunikace:

Častým jevem, který si trenéři uvědomí, pokud se na něj vědomě zaměří či se natočí na kameru, je efektivita komunikace s ohledem na vysvětlování nového cvičení či hromadného vysvětlování v průběhu cvičení. Tam ty minuty rychle plynou. Platí zde pravidlo, čím mladší děti trenér vede, tím je potřeba, aby komunikace byla efektivní i s ohledem na pozornost. Ale i u starších hráčů platí pravidlo efektivní komunikace, aby se více trénovalo a hrálo, než mluvilo. Často může pomoci ukázka, která zefektivní instrukce, které se mohou hráčům podávat přímo při ukázce.

Pokud chtějí trenéři hráčům něco vysvětlit, a to převážně z pohledu jednotlivce, není potřeba zastavovat celé cvičení či hru. Mohou si konkrétního hráče „vytáhnout“ a říci si bokem danou situaci či dovednost. Hromadné či skupinové zastavení se pak používá zejména v momentě, kdy více hráčů dělá danou věc „dobře“ či „nesprávně“ a trenér chce na danou věc upozornit více hráčů.

Jak je to se zápasy?

V zápasech je to velmi podobné, jako při tréninku. V rámci malých forem (tedy předpřípravka – mladší žáci) je zaměření primárně na herní rozvoj jednotlivce. Je zapotřebí, aby každý hráč hrál co nejvíce minut a zažil si v zápasovém prostředí učené či již naučené dovednosti. Zejména v kategorii přípravek se čas uzpůsobil tak, aby nebylo nutné příliš střídat. Proto se nehraje 2x30 minut v mladší přípravce, ale 4x15 minut, protože hráči vydrží hrát 15 minut v kuse a následně se občerství. Pokud má trenér k dispozici 10 hráčů, může hrát na dvou hřištích zároveň bez střídání. Často z řad rodičů a trenérů zaznívá, ale hráči pak nebudou odpočatí a v poslední čtvrtině už moc nemohou. Ano, to se může stát, ale hráč si dvakrát tak často zažije situace a dovednosti v herním prostředí (např. +20 situací 1vs1) a díky tomu se rychleji učí. Sice se kvůli tomu možná prohraje zápas, ale proces učení hráčů je z hlediska filozofie FAČRu na 1. místě. Hráč, který v zápase tolik nehraje, se pak učí pomaleji. Pokud druhý tým pak nemá hráče na druhé hřiště, mohou „náhradníci“ hrát proti sobě 2 na 2 (či 2 na 3), než vystřídají a jdou do zápasu 4+1. Jak bylo popsáno výše, každá minuta pohybu a učení dovedností je cenná.

S jakými otázkami se dá pracovat, aby se změřila efektivita?

O potřebnosti efektivity bylo to hlavní výše popsáno. Na závěr je příklad otázek a zaměření pozornosti na to, jak si můžeme změřit efektivitu tréninku a zápasu a z čeho vycházet, aby tréninky i zápasy byly pro hráče časově efektivnější.

Co může u sebe pozorovat a vyhodnotit trenér?

  • Na kolik je má komunikace v tréninku efektivní?
    • Na kolik vedu “prázdné” řeči?
    • Komunikuji v době, kdy to není nutné?
  • Jak často mluvím?
  • Kdy mluvím?
  • Jak komunikuji s hráči? (Hromadně, skupinově, individuálně)
  • Když vstupuji do komunikace, je to opravdu nutné?

Kritické body v tréninku:

  • Je cvičení/hra nastavena tak, aby se do ní v jeden okamžik zapojilo co nejvíce hráčů?
    • Myšleno tak, aby hráči měli minimální či žádné prostoje (výjimkou je rozvoj rychlosti)
  • Je zajištěn ve cvičení dostatečný počet opakování jednomu hráči?
  • Jak často kluci pijí?
    • Můžeme v tomto ubrat či vymyslet organizaci jinak, aby kvůli pití nevznikaly prostoje?
  • Je cvičení jasné a srozumitelné úměrně věku a dovednostem?
    • Jak dlouho dané cvičení vysvětlujeme?
  • Kolik času z tréninku nám zabere přesun mezi stanovišti?
    • Jak trenéři spolupracují při přesouvaní hráčů na stanovištích?
    • Sladěnost s ostatními trenéry z hlediska času při posunech a vyplňování chvil při přesunu činností.
  • Má trenér dopředu připravené stanoviště?
    • Pokud ne, jak hráči tráví čas v momentě, kdy si trenér stanoviště připravuje?
  • Stanoviště volné hry
    • neřízená aktivita, kde se zapojí všichni hráči

Kritické body v zápase, turnaji

  • Co dělají hráči na střídačce?
    • Je možné jim postavit další hřiště či domluvit zápas se „střídajícími“ hráči soupeře?
    • V případě většího počtu hráčů na střídačce, co dělají?
      • Trenér komunikuje s hráči na střídačce
      • Mohou proti sobě hrát fotbal
      • Mohou si nahrávat, zkoušet kličky,...
  • Výběr turnajů s dostatečnou minutáží
  • Využití rozcvičky před zápasem
    • Další čas, kdy si hráči mohou vyzkoušet činnosti, dovednosti.
    • V kategorii přípravek klidně i na úkor povídání v kabině. Každý dotek je důležitý.

sobota 21.3.2020 | Otmar Litera | Přečteno: 164

Další články


Rozpis zápasů / Výsledky

4.4.2020, 08:15, ČAFC
ČAFC – FC Háje
Starší přípravka A (2009)
4.4.2020, 08:30, Háje UMT.
FC Háje – ČAFC
Starší žáci A (2005)
4.4.2020, 09:00, Schulhoffova UMT.
FC Háje – Tempo
Mladší přípravka B (2012)
4.4.2020, 09:30, Újezd nad Lesy T.
Újezd n. Lesy B – FC Háje
Mladší žáci B (2008)
4.4.2020, 10:00, Na Pecích UMT.
Admira – FC Háje
Mladší žáci B (2008)
4.4.2020, 10:00, Na Pecích UMT.
Admira – FC Háje
Mladší žáci A (2007)
4.4.2020, 10:15, Háje UMT.
FC Háje – Bohnice
Starší dorost
4.4.2020, 10:15, Březiněves T.
Březiněves – FC Háje
Muži A
4.4.2020, 10:45, Smíchov
SK Čechie Smíchov – FC Háje
Starší přípravka B (2010)
4.4.2020, 12:30, Háje UMT.
FC Háje – Neratovice - Byškovice
Starší žáci A (2005)
4.4.2020, 14:45, Nad Přehradou T.
FC Háje – Neratovice - Byškovice
Starší žáci B (2006)
4.4.2020, 16:30, Háje UMT.
FC Háje – Královice
Mladší dorost
4.4.2020, 16:30, Kbely T.
Kbely – FC Háje
Muži B
5.4.2020, 09:00, ČAFC UMT.
Turnaj – FC Háje
Předpřípravka A (2013)
5.4.2020, 10:30, Háje UMT.
FC Háje – Aritma
Starší přípravka A (2009)
5.4.2020, 12:30, Háje UMT.
FC Háje – Aritma
Starší přípravka B (2010)
5.4.2020, 13:00, ČAFC UMT.
ČAFC – FC Háje
Mladší přípravka A (2011)