Parametry hodnocení „kvality“ tréninku

V rámci vyšších licencí (UEFA B licence a výše) již dochází k hodnocení či spíše zpětné vazbě k trenérům, kteří natáčí svůj trénink v klubu se svým týmem na kameru, a lektoři, trenéři mládeže dávají studentům licencí zpětnou vazbu. Přiblížíme si daná kritéria, na kterém se shodli představitelé mládežnického úseku v rámci republiky a rozebereme si, co znamenají. Kvalita je záměrně uvedena v uvozovkách, neboť vychází ze subjektivního pohledu, a mnohdy mohou mít trenéři v rámci tréninku jiný záměr (např. teambuilding, přenesení zodpovědnosti, …). K tomu je také potřeba tak přistupovat, a pokud by někdo chtěl dávat zpětnou vazbu, ať už z pozice jakékoliv, vždy je lepší znát záměr trenéra.

Hlavní trojice:

V rámci tréninku si představitelé mládežnického fotbalu vytyčili tři hlavní složky, které je možné pozorovat. Pod každou z nich se pak dá najít mnoho dalších „podsložek“. První složkou, je organizace tréninku. Tedy to, jak má trenér trénink připraven, zda má trenér připraveno téma tréninku, kolik bude mít cvičení, jaká, kolik bude skupin, atd…

Další složka se dá nazvat jako komunikace, ale schovává se tam více, než jen to, jaká komunikace v rámci tréninku probíhá. Např. se zde řeší, jaké je na tréninku vytvořené prostředí. Zda hráče trénink baví (zejména ty mladší), jaké jsou na tréninku vztahy, zda je vytvořeno prostředí, kde je možné se učit a další.

Třetí složkou je práce s detailem. Tedy to, zda když má trenér záměr, jej umí v tréninku vidět a s hráči dále řešit tak, aby se posouvali. Či zda vůbec cvičení a hry naplňují záměr z hlediska detailu, který trenéři v daném tréninku mají.

Tyto tři složky se navzájem ovlivňují a prolínají. Nelze jednu oddělit od druhé, ale rámcově si lze říct, ve které se trenéři cítí lépe a kde by se chtěli a mohli zlepšit. Zejména třetí složka, tedy práce s detailem, přichází časem se zkušenostmi. Proto např. ligoví fotbalisté, kteří absolvují trenérské licence, jsou schopni rychle vnímat detaily, protože jsou na ně zvyklí z profesionální úrovně fotbalu.

Organizace tréninku:

Co vše se řeší v rámci organizace tréninku? V prvé řadě je potřeba promyslet, co se na tréninku bude dělat a jak. Tedy stanovit si téma a cíl tréninku. I když se, zvlášť u menších dětí, mluví o pestrosti tréninku, jednou z cest, která se používá častěji, je stanovení si jednoho či dvou hlavních témat (většinou spolu úzce souvisí, např. přihrávka a převzetí míče) v rámci jednoho tréninku. A v dalším tréninku je zase jiné zaměření. Neznamená to však, že se v tréninku neobjeví nic jiného. Již z minulých článků víte, že se klade u přípravek velký důraz na všestrannost, a proto vstup na 5 – 15 minut z hlediska rozvoje síly, rychlosti či obratnosti by se měl objevit ve většině tréninků. Další cvičení a hry by už měly být zaměřené více na téma(ta), které si trenéři pro daný trénink zvolí.

Když se pominou pomůcky a včasná příprava hřiště (kolikrát nastanou komplikace při skloubení práce s včasným příchodem na trénink a přípravy hřiště, či v souvislosti plné hrací plochy s týmy trénujícími dříve), je výraznou složkou z hlediska organizace zajištění dostatečného množství pokusů při učení. Tedy časové efektivity tréninku. Na toto téma byl napsán článek v jednom z předešlých čísel, a tak budou zmíněny jen základní věci. Cílem je, aby trenéři vytěžili z tréninku maximum, pokud se trénuje střelba, aby hráč vystřelil třeba 20x, 30x, nikoliv 5x. Aby, když se hraje hra, hráli všichni a nikdo nestřídal (pokud to není dáno ve starších kategoriích např. v souvislosti s rozvojem kondice, kde jsou jistá specifika). Také je třeba si říct, kolik se postaví stanovišť a řešit, jaké budou přechody mezi stanovišti, zda budou hráči vždy pít, či někdy ne. Obecně je třeba si stanovit, jak často potřebují hráči pít při tréninku. Při přechod mezi stanovišti a při pití nastává velký ztrátový čas.

Do organizace a skladby tréninku také spadá, v jakém prostředí a jak dlouho se budou cvičení a hry odehrávat. Zda v souvislosti s herním dějem či izolovaně. Tedy jestli se ve cvičeních objeví obránci i a útočníci, nebo si hráči zkouší dovednosti, kombinace a taktiku izolovaně bez soupeře. Odborně se hovoří o používání tzv. Metodicko organizačních forem (MOF). Oboje má v tréninku své místo (izolované učení i učení „ve hře“). Filozofie FAČR směřuje k většímu zapojení her a cvičení v herním prostředí. Tedy aby hráči si zkoušeli dovednosti, pokud je mají na nějaké úrovni osvojené, v herním ději.

Poslední z podsložek, kterou zmíním (je jich více), je reakce na průběh cvičení či hry. A teď nikoliv z hlediska detailu, co trenér vidí, jak hráči uplatňují své dovednosti, ale z hlediska např. prostoru, počtu hráčů, dohazování míčů, atd. Příkladem může být úvodní pohybová hra na babu. Přišlo 15 hráčů a trenér zvolí 3 hráče, kteří mají babu. Vidí však, že na hřišti někteří hráči postávají, protože hráčů, co mají babu, je málo. Trenér tedy přidá jednoho hráče s babou a hra se tím rázem může změnit, že jsou všichni zapojeni a v pohybu. Dalším příkladem může být situace, kdy trenér hraje tzv. bagovku ve vymezeném prostoru, ale hráči nejsou úspěšní, míč stále létá ven, není naplněn záměr. Rozšířením hřiště např. o 2 metry se hra najednou změní a naplní se tak cíl tréninku. Tyto reakce spadají také do organizace tréninku a souvisí s naplněním cíle a záměru tréninku.

Komunikace:

Již bylo výše napsáno, že sem spadá i prostředí, vztahy, atmosféra. Zvláště u mladších kategorií, ale platí to napříč celým spektrem, je prostředí základ. Aby ze hřiště bylo cítit, že se trénink dělá pro hráče, i když je to mnohdy pro hráče i něco za hranicí komfortní zóny.

O komunikaci se také více psalo v předešlých číslech časopisu, např. o projevu verbální a neverbální komunikace. Stejně tak i o tom, zda je komunikace jednosměrná či obousměrná. Pokud je to o tom, že mluví primárně trenéři, nebo dají hráčům prostor se projevit. Vyjádřit svůj úhel pohledu či přijímat od trenéra. Zde je potřeba zmínit, že každý trenér má svoji přirozenost v tomto ohledu jinde, někdo více mluví, někdo méně, ale většinově panuje shoda, že je dobré dát hráčům prostor ke komunikaci, i je často vyzývat k tomu, aby řekli, co si myslí a jak to vidí.

Tématem také je, na kolik hráčů trenér v jednom okamžiku působí. Zda na celý tým, skupinu či jednotlivce. Jestli trenér zastavuje hru a vysvětluje všem, či si vytahuje hráče individuálně a v jakých situacích to dělá. To je zásadní při dávání zpětné vazby. Jsou situace, kdy je vhodnější zastavit cvičení či hru a mluvit ke všem, a jsou situace, kdy je vhodnější mluvit skupinově či individuálně.

Do složky komunikace patří práce s motivací a emocemi. Jaké praktiky uplatňuje v rámci motivace a jak pracuje s emocemi v rámci celého tréninku směrem k hráčům. Tedy, zda emoce u hráčů vystupňuje či je dokáže uklidnit, když potřebuje.

Patří sem také komunikace s ostatními trenéry v rámci tréninku. Pokud jsou trenéři domluveni např. na tom, kdo bude mluvit k hráčům, kdo je rozdělí do skupin, jaké jsou cíle daného cvičení a další. V neposlední řadě je to pak srozumitelnost při vysvětlování cvičení a her a také časová efektivita. Zda mluví např. u menších tak, aby to bylo stručné, srozumitelné, jasné a výstižné.

Práce s detailem:

Co se týče práce s detailem, primárně je to o tom, aby byl naplněn záměr tréninku. Tedy pokud je tématem zakončování po přihrávce z křídelního prostoru, tak aby se zakončování po přihrávce z křídelního prostoru v hrách a cvičeních objevilo tak, jak si trenér představuje. Následně s hráči řeší, jaké detaily vidí a dává hráčům zpětnou vazbu, jak se v daných situacích chovat, na co si dá prostor, jak je řešit.

A také jestli umí trenér detaily nejen vidět, ale i správně ukázat. Ať už sám, či na hráči, nebo použije elektroniku, tedy telefon, tablet, počítač. Naučit se vnímat detail, nastavovat výzvy pro hráče individuálně i pro tým, je považováno spíše za složitější a více se na detail zaměřuje asociace na vyšších licencích. Respektive práce s detailem se vyžaduje od úvodních školení, ale hloubka detailu se právě více řeší na vyšších licencích, kam je zaměřována tímto směrem i větší pozornost.

Závěrem:

Článek má sloužit jako námět pro trenéry, aby se zamysleli, jak s výše popsanými kritériemi mohou pracovat a pracují. Při zpětné vazbě, kterou lektoři dávají trenérům, je základem oboustranná komunikace a znalost záměru a specifik dané věkové kategorie. Zpětné vazby slouží spíše jako doporučení a názor lidí z dlouholetými zkušenostmi z tréninku mládeže.

Takovou obecnější zpětnou vazbou stejně v praxi bývá spokojenost či nespokojenost hráčů, rodičů a dovednosti a herní projev, např. odvaha, uvolněnost, konstrukce x destrukce a další. S kolegy se čím dál více bavíme o autenticitě trenéra, která považujeme za zásadní a proto je při dávání zpětné vazby důležitou věcí oboustranná komunikace.