lupráce
Ahoj Máro, mohl by ses základně čtenářům představit? Jak jsi momentálně spjatý s Hájema a čím se živíš?
Ahoj, jsem profesionální fotbalista a v současné době hraji Fortuna ligu za FK Pardubice. Na Hájích trénuju ještě s několika trenéry tým U7, kam patří věkové i můj syn.
Jedním z Tvých mládežnických klubů je i SK Slavia Praha. Kdy a kde jsou zaznamenány Tvé fotbalové začátky? Popiš nám cestu, jak jsi se dostal až do Pardubic.
S fotbalem jsem začínal v sedmi letech v pražském klubu FSC Libuš, kde jsem byl až do poslední žákovské kategorie, kdy si mě vyhlédla právě Slavia, se kterou jsme hráli stejnou skupinu žákovské soutěže. Od 16ti let jsem ve Slavii prošel dorostem a rok jsem strávil i v B týmu, kde jsem ale nenastupoval, tak jsem šel na půl roku chytat divizi do Čelákovic. Po úspěšném půl roce jsem se dostal do Viktorky Žižkov, kde jsem působil 5 let a připsal jsem si zde své první profesionální zápasy. Když mi končila smlouva, ozvala se mi Příbram, přičemž jsem ještě mezi Žižkovem a Příbramí působil půl roku ve 2.lize ve Vlašimi. Zatím poslední etapa začala před rokem, kdy mi bylo v Příbrami řečeno, že si mám hledat nové angažmá a v Pardubicích se tehdy vážně zranila tehdejší jednička Jirka Letáček, tak jsem byl kontaktován už dnešním sportovním manažerem Martinem Shejbalem (proti kterému jsem chytal ve svých začátcích 3.ligu), jestli bych neměl zájem pomoci Pardubicím do 1.ligy.
Minulou sezónu jsi oslavil s Pardubicemi vítězství v druhé nejvyšší fotbalové soutěži a postup do první ligy. Asi skvělý pocit...
Byl to pro mě už vlastně druhý postup, na kterém jsem se vysloveně podílel (s Příbramí v roce 2018 a pak z pozice třetího brankáře jsem postoupil i se Žižkovem) a musím říct, že to je úžasný pocit, protože do poslední chvíle na nás tlačilo Brno a nebylo jasné, jak to přesně dopadne kvůli koronaviru - jestli bude postupovat jenom vítěz, bude se hrát baráž, atp... Nakonec to dopadlo tak, že jsme mohli v předposledním kole doma slavit. ☺
Dle výsledků je ale vidět, že si účast v první lize zasloužíte. Aktuálně 8.příčka (datum 22.12.), 19 nasbíraných bodů a hned ve třetím kole remíza s mistrovskou Slávií. Jaké to je chytat proti hráčům, kteří už pravidelně hrají v Evropských soutěžích?
Se Slávií to je pro mě vždycky trosku specifické. Zaprvé jsem tam působil a navíc se znám se skoro celým realizační týmem vedeným p. Trpišovským. Ten když trénoval svoji první sezónu na profi úrovni, byl to vlastně první rok i pro mě, který jsem začínal na Žižkově jako jednička týmu. Je úžasné, jak se dokázali prosadit a moc jim přeji další úspěchy. Samozřejmě je pro nás v Pardubicích každý takový zápas krásným zážitkem a těšíme se všichni na další. ☺
Na webu transfermarkt.com jsem se dočetl, že Tvá momentální hodnota se pohybuje kolem 200 tisíc €. Zajímáš se o tyto věci, nebo to jde mimo Tebe?
Abych řekl pravdu, na transfermarkt jsem se kdysi díval, takže vím, že se má cena tak nějak pohybuje, ale jinak takové věci moc neřeším.
Mimo jiné jsem se o Tobě na internetu dočetl, že jsi na hřišti hodně slyšet a na utkání se připravuješ i pomocí jógy. Dodal bys něco ke své fotbalové přípravě a svému stylu hry?
Jógu jsem začal cvičit aktivně v průběhu první covid karantény na začátku roku a doporučil bych ji každému, kdo se chce cítit jak fyzicky, tak i psychicky vyrovnaně. Spolu s dechovým cvičením je to, myslím si, zaklad pro zdravý životní styl. Zejména v dnešní rychle době plné stresu a tlaku ze všech stran je potřeba si najít nějaký klidný bod v životě a jóga tomu velmi pomáhá. Já sám se snažím cvičit každý den, většinou před tréninkem i před zápasem. Člověk se po ni cítí klidnější a plný energie. Pomáhá i pro zlepšení koncentrace.
Aktuální sezóna je díky covidu velmi specifická. Pro menší klub, jako jsou Pardubice, který je v první lize nováčkem, to může být ještě složitější. Dle výsledků se s tím vypořádáváte velmi slušně, poodkryl bys nám i něco ze zákulisí?
Řekl bych to asi následovně. Pardubice jsou menší rodinný klub, kde se fotbal zakládá zejména na charakteru hráčů a vzájemných dobrých vztazích. Všichni zde táhneme za jeden provaz, snažíme se vytvářet pozitivní nastavení, i když se prohraje, je třeba hledat zejména ponaučení pro další zápasy. Nikdo není bezchybný, vždy záleží, jak dokáže každý chybu vstřebat a příště se rozhodnout v dané situaci vhodněji. Je zde spousta talentovaných hráčů, kteří na sobě chtějí pracovat a jsou pokorní. To jsou asi základní myšlenky, na kterých se v Pardubicích fotbal zakládá. Doufám, že budeme vystupovat stále v podobném duchu a budeme i nadále plnohodnotným týmem 1.ligy.
Přemýšlíš i o tom, co po fotbalové profesionální kariéře?
Už samozřejmě člověk pomalu začíná přemýšlet, co by ho po skončení kariéry bavilo. Fotbal je logicky první oblast, která se nabízí. Začal jsem si dělat trenérské licence, abych zjistil, jestli by trénování mohla být ta správná cesta. Zatím mě to s nejmenšími baví, uvidíme, co přinese čas, popřípadě jaká forma trénování by mě naplňovala.
Zanechme Tvou fotbalovou kariéru. Jak jsi zmínil, jsi otcem a Tvůj syn dochází na hájecké tréninky u ročníku 2013, kde působíš i jako trenér. Co říkáš na klubovou práci s mládeží? Překvapilo Tě něco?
Háje nejsou prvním oddílem, kam jsem své dva kluky vzal. V prvním případě mi úplně nevyhovoval přístup v klubu, kam děti docházely. Jelikož se ještě z dorostu znám s Pavlem Eliášem, navíc můj bývalý spoluhráč Michal Škoda měl na Hájích taky svého syna, doporučil mi to tady a předal mi kontakt na Pavla. Po pár trénincích a schůzce rodičů, kdy se nabízela možnost pomoci rodičů s trénováním, jsem si řekl, že stejně s klukama na tréninky chodím, tak co bych stál někde mimo. A jak jsem začal poznávat trenéry a obecně lidi, co se na Hájích podílí na fotbale, přesně mi to sedlo k moji představě, jak bych chtěl fotbal dělat i já – lidsky, aby to hlavně děti bavilo a aby se i něco naučily. Takže překvapení se konala jenom příjemná - že existují i lidé, kteří fotbal vnímají podobně, a že i tenhle přístup dává smysl.
Během podzimu jsme znovu prožili uzavřené školy a amatérská sportoviště. Jak jste zvládli práci, domácí studium a případně i sportování s dětmi?
Abych se přiznal, tak podzimní karanténa byla daleko horší než ta jarní. Bylo to hlavně kvůli tomu, že teď jsem normálně jezdil trénovat každý den do Pardubic a žena byla s dětmi prakticky neustále doma a musel zvládat home office s distanční výukou staršího syna, takže toho bylo opravdu hodně. Jinak samozřejmě odpoledni sportování znamenalo kromě fotbalu i třeba kolo či kolečkové brusle.
Slyšel jsem, že se hodně vyhýbáš sociálním sítím, nevlastníš chytrý telefon. Od těchto věcí si dle všeho držíš odstup, což v dnešní době vůbec není jednoduché. Co Tě k tomu vede?
Je to asi dva roky, co jsem vyměnil chytrý telefon za novou Nokii 3310. Vedlo mě k tomu to, že jsem se kolikrát přistihl, jak jenom bezmyšlenkovitě brouzdám ve volných chvílích po internetu a jenom tím zabíjím čas, který by se dal strávit užitečněji. Nejde ani tak o to se vyhýbat sociálním sítím a internetu, ale spíš to nadávkovat tak, aby člověk nestrávil celý den na telefonu. V dnešní době se tomu stejně už vyhnout nejde, ale vše by mělo mít rozumnou míru. ☺