S ohledem na letošní brzký ligový start nás poslední zápas podzimní sezóny čekal netradičně brzy již třetí říjnový víkend, kdy jsme se vypravili do Benešova. S ohledem na to, že domácí v rukou pevně drží druhé místo, a v průměru soupeřům sází 10 gólů na zápas, jsme do areálu vstoupili pokorně...
Komentář
...ale odhodlaně a s hlavou vztyčenou. Úvodní povídání v šatně bylo krátké - užít si fotbal za pěkného počasí, a nastřílet nějaké góly.
Co jsme pak ale následně viděli jak z trenérské lavičky, tak jistě z tribuny, bylo prostě úchvatné. Stručné shrnutí by prostě znělo: tak vypadá radost z pohybu, sportu, hry, a vlastně čehokoliv... pokud srdce chce, a hlava si řekne, že chce totéž!
Ihned po úvodním hvizdu se náš tým pustil do ofenzivní smršti, kdy jsme domácí branku zasypali přívalem střel, a jen hbitost brankáře, či někdy méně přesná naše muška, způsobily, že jsme po 15 minutách vedli "jen" 4:1. Náš přímočarý přechod do útoky, nespočet bleskurychlých narážeček následovaných náběhy do volna, a vysoká úspěšnost nahrávek v těsné blízkosti pokutového území motaly hráčům Benešova hlavu takovým způsobem, že nejen během první třetiny, ale vlastně až do konce zápasu na ně nenašli recept.
Jak se tedy utkání vyvíjelo dál? No, stále stejně :) . Od našeho úvodního gólu platilo, že jsme celý zápas zůstali ve vedení. A i když to po dvou třetinách bylo z našeho pohledu jen o tři góly 6:3, byli jsme to my, kdo byl trvale aktivnější, nebezpečnější, jistější na míči, techničtější, prostě lepší. Dá se říct, že na každý obdržený gól jsme byli schopni odpovědět dvěma vstřelenými. Ano, někdy by se dalo říct, že se štěstím, dnes ale bezpochyby platilo, že ´štěstí přeje připraveným´, a naše branky byly zasloužené a odpracované.
Alfou a omegou dneška byl brilantní individuální výkon naprosto všech našich hráčů. Protože každý z nich disponuje různou sadou silných stránek, poskládáno dohromady to pak bylo násobeno týmovým pojetím. Počínaje výborně kompaktně hrající obranou, která byla tvořivá i směrem vpřed, pokračujíc přes technicky skvěle řešenou přechodovou fázi zálohy, kdy jsme naprosto přirozeně byli schopni měnit ´tah na branku´ středem či přes křídla dle toho, co bylo v daný moment výhodnější, po nespočet vyložených šancí našeho útoku, jak připravených, tak brejkových, hlavně však často proměněných. Zde je třeba vyzdvihnout 6 gólů, které vsítil Vilda...do jaké míry k tomu přispěly dnes poprvé nazuté nové kopačky, či něco mnohem hlubšího, nechávám na laskavém zvážení čtenáře... ;)
Co říci závěrem? Že v šatně po zápase kromě oslavných chorálů zaznívaly jen samé zelené pocity a radost z perfektního týmového projevu? Že někteří hráči odehráli plných 90 minut bez střídání, případně 80 a více, a únava jakoby nebyla znát? Že nám toto utkání opět potvrdilo, že náš projev a výkon se směle dokáže měřit s jakkoli silným soupeřem? Že bychom chtěli hrát dál, a nejlépe hned zítra? ... závěr podzimu i října nás zastihl v parádní podobě, a jsme moc rádi, že nás to spolu pořád baví. Už teď se těšíme na jaro! :)
lupráce