lupráce
Ahoj Tome, vzpomeneš si, kdy jsi poprvé dorazil na svůj první trénink na Háje?
Ahoj, ano vzpomenu. Na Háje jsem poprvé přišel v 7 letech, kdy mě a mého bráchu přivezl táta na první trénink. Byl jsem tu až do svých 14 let, kdy jsem se vydal na rok do Viktorie Žižkov, a následně až do chlapů jsem fotbalově rostl ve Slavii Praha.
Přibliž nám prosím tvoji fotbalovou kariéru.
Ta začala v 7 letech na Hájích, pak již zmiňovaný rok na Žižkově a od té doby ve Slavii, kde jsem také prožil ve svých 19 letech debut v České nejvyšší lize. Zanedlouho jsem vyhrál se Slavií svůj první titul (2007/2008), a zahrál si také zápasy v základní skupině Ligy Mistrů (2x proti Arsenalu a 2x proti Seville FC). O rok později jsem do své sbírky přidal i druhý titul se Slavií (2008/2009).
Dostal jsem také pozvánku do reprezentace ČR U21, ve které jsem odehrál dva zápasy (proti Portugalsku a proti Tureckem). V 21 letech jsem se poprvé vydal z Prahy, a na dalších 5 let jsem zakotvil na severu Čech v Jablonci n/N, se kterým jsme se hned v mé první sezoně umístili na 2. místě v lize a v Českém poháru jsme došli až do finále. Následnou letní kvalifikaci o skupinovou fázi Evropské ligy jsme bohužel nezvládli. Během mého působení jsem s Jabloncem vyhrál jak Český pohár, tak i Český superpohár.
Ve 26 letech jsem dostal nabídku ze Slovanu Bratislava, kde jsme bojovali o Ligu mistrů, ale nakonec jsme se dostali do skupiny v Evropské lize, kde jsem si zahrál proti Neapoli, Spartě a Young Boys Bern. U našich východních sousedů se mi podařilo v dresu Slovanu vyhrát Slovenský superpohár. Následně jsem se vrátil pomoc Slavii Praha dostat se zpět na ta nejvyšší místa, na kterých se nachází až dodnes. Se Slavií jsme po roce udělali další, pro mě již 3., mistrovský titul. Od té doby jsem prošel ještě prvoligovými kluby v Brně a v Příbrami, a po nějaké době jsem se vší spokojeností ukončil, za mě hodně pestrou a vítěznou, kariéru.
Kdo byl během dětství tvůj fotbalový vzor?
U mě je to dost jednoduché, protože můj vzor z dětství pro mě zůstal vzorem dodnes, a je to italský útočník Roberto Baggio, který už dnes samozřejmě nehraje, ale pro mě byl motivací celou moji kariéru.
Jaké máš kromě fotbalu další koníčky?
Největším koníčkem je pro mě určitě moje čtyřletá dcera Viktorka, pak také například hudba, cestování nebo investice. Nadále jsem však zůstal věrný fotbalu, avšak tentokrát již v jiné roli, a to asistenta trenéra ve Slavii Praha "B".
Co ti dali Háje do života mimo hřiště?
Na Hájích to bylo prostě celkově skvělé, měli jsme skvělý ročník 1987 (1988), úžasnou partu kluků, kde jsme spolu táhli za jeden provaz jak na hřišti, tak mimo něj, stejně tak rád vzpomínám i na naše všechny trenéry. Háje mi dali určitě týmovost, kterou mám v sobě dodnes. A ač vím, že úspěchy ve fotbale jsou pro jednotlivce, tak nic nemá na to, když vyhráváte a jste úspěšný jako tým. Takovou tu "rodinu" v tom týmu, to je strašně silné. Skutečně vám totiž tohle "rodinné" spojení dokáže vyhrávat tituly a poháry.
Napadá tě nějaký silný moment spojený s Hájema?
Těch momentů bych měl asi několik, ale řeknu dva. Jeden určitě, když jsme vyhráli ve starších žácích přeborníka Prahy. Skvělá sezóna završená titulem v Pražském přeboru. A druhá? Myslím, že ten pohár v 1997 se jmenoval Ferona Cup, měli jsme všichni obarvené vlasy na červenomodrou, byl to velký celorepublikový pohár, a my jsme skončili nakonec na skvělém 3. místě. To, jak jsme procházeli turnajem, ta radost společná, a že jsme za sebou nechali týmy jako Slavii nebo Spartu, to bylo úžasné.
Co bys vzkázal Hájeckým hráčům?
Hráčům na Hájích bych vzkázal určitě to, aby hráli fotbal hlavně srdcem, aby je to bavilo, a chtěli se sami zlepšovat. Mít vytyčené cíle, co by si chtěli jednou zahrát, jestli Ligu mistrů nebo Českou ligu, a dělali pro to pak všechno, a nic je nezastavilo, protože i kluk z Hájů může hrát na těch nejkrásnějších stadionech proti nejlepším týmům na světě. ;-)
Co se ti vybaví, když se řekne FC Háje JM?
Za mě určitě vděk, jak mě fotbalově vychovali, protože bez mých dětských let na Hájích bych se nedostal tam, kam jsem se fotbalově dostal a stále to trvá. Takže za to Hájům MOC DĚKUJI, a přeji celému klubu, ať vychovají co nejvíce fotbalistů, kteří se tím fotbalem budou bavit, a bude pro ně smyslem života. Ať se Hájům daří, a mají mnoho úspěchů!