lupráce
Bohužel hned od prvních minut soupeř naše nadšení zchladil nepříjemným tlakem, který vytvářel zejména díky dlouhým nakopávaným míčům. Chvílemi jsme si připadali spíš jako na zápase rugby než na fotbale a neplatící diváci v oknech okolních domů pomalu začínali litovat toho, že nenechali okenice pro tentokrát zavřené. Úvodní desetiminutovka v režii domácích vyvrcholila velkou šancí, která přišla po minele V.Hrušky. Naštěstí vršovický útočník v jasné pozici na malém vápně vůbec netrefil balón.
Od té doby jsme ale stále více přebírali iniciativu my. Záložní řada vyztužená dvěma defenzivními záložníky M.Bednářem a M.Brožem postupně přehrávala domácí záložníky a připravovala nadějné akce pro vysunutá křídla V. Hrušku a T. Janečka a hrotového Pepu Bičaníka. Svoji typickou hrou se prezentoval také Jirka Janoušek, který sice laxním krokem, ale přesto s lehkostí přecházel přes protihráče.
První šance se naskytla Pepovi Bičaníkovi, ke kterému se dostal míč po voleji Radka Fediče. Brankář domácích byl ale na místě. Poté netrefil branku levačkou z voleje ani Jirka Janoušek a neujala se ani pěkná akce po pravé straně, po níž nedokázal před branku protlačit balón Martin Bednář. Dobrou práci v těchto chvílích odváděl zejména Tomáš Janeček na pravém křídle, který svou fyzickou hrou dělal vršovickým zadákům velké problémy.
Obrovská příležitost k otevření skóre se nabízela asi po 20 minutách hry, kdy se za obranu Vršovic dostal Pepa Bičaník a postupoval sám na brankáře. Bohužel umístil svoji tvrdou ránu nad. To se nám mohlo záhy vymstít. Po klasické vršovické mele uprostřed hřiště osvítila jednoho z domácích hráčů kreativní múza a nefalšovaným bodlem vystřihl geniální pas za obranu, který do sítě dopravil jeden z útočníků. Pravidlo "nedáš-dostaneš" ale bohudík neplatilo, jelikož se jednalo o offside.
Pravidlo neplatilo ale ani na druhé straně. Pepa Bičaník se dostal do obdobné situace jako před několika minutami, v cestě k brance mu ale stál ještě jeden obránce. Pepa ovšem nic nevymýšlel a vypustil na domácího gólmana neskutečnou bombu, která ke škodě nás a fotbalu orazítkovala jenom tyč. Vzápětí mohl zavěsit znovu, ale ani tentokrát svoji šanci neproměnil.
Aby nebylo Pepy málo, ke konci poločasu se na něj měla po jasně faulovém zákroku pískat penalta. Kapitán Vršovic ho nevybíravým způsobem srazil rukama k zemi, rozhodčí si však pravděpodobně povídal s diváky, nebo sám se sebou a písknul nesmyslně faul proti nám. Rozladění na naší straně mohlo být ještě větší nebýt fantastického zákroku Martina Tlustého, který konečky prstů vytěsnil střelu mířící k pravé tyči. Nutno dodat, že ani v tomto případě by k šanci nedošlo nebýt pomoci rozhodčího, který pustil faul na Radka Fediče. Do šaten se šlo přes rušný průběh za stavu 0:0.
O přestávce jsme prověřili i místní kantýnu, kde nejlepší výkon - podle slov zraněného špílmachra Honzy Slabého - podala klobása. S mírným zpožděním jsme dorazili na druhou půlku zápasu, přesto jsme stihli vše podstatné.
Po necelých deseti minutách se totiž vršovičtí zničehonic gólově prosadili. Projevila se naše slabina v defenzívě, kde nám často propadávají balóny až za obrannou linii a nestíháme následně pokrýt zabíhající útočníky. Nestačilo ani zatažení za záchranou brzdu Radka Fediče, který se míč snažil odpálit rukou. Ve volejbale očividně tak silný jako ve fotbale není. Útočník Vršovic se nakonec probil až před Martina Tlustého a vysokým lobem ho dokázal překonat - 1:0.
Přestože do konce utkání zbývalo ještě hodně času, trenér Slabý se rozhodl přeskupit řady a vysunout do útoku stopera Tomáše Duba. Ten se mu mohl odvděčit hned v zápětí, v dobré šanci ale překopl branku. Od té doby se hra odehrávala poměrně stereotypně. Domácí, vědomi si svého cenného vedení, stáli v deseti lidech na své půlce a čekali na brejky. Hosté se naopak snažili proniknout zahuštěným prostorem kolem vršovického vápna. Neznamená to ale, že by nepřišly možnosti. Nejprve zahrozili několikrát Vršovice, když se do vyložených příležitostí dostávali po nakopnutých míčích za obranu, kde se zpočátku musel nově zabydlovat Martin Brož. Po jisté době ale už obrana poměrně spolehlivě odkopy zachytávala a podporovala rozehrávkou útok. Nadějné pozice pro Háje bohužel zahodili několikrát především Tomáš Janeček a Vašek Hruška.
Tomáš Janeček se ale nakonec přece jen dočkal a přibližně deset minut před koncem po výborném pasu Martina Bednáře skóroval i přes své dlouhé lokny (přes které v tu chvíli nemohl dobře vidět, anebo možná právě proto) hlavou - 1:1.
Rušno bylo i po vyrovnávacím gólu. Háje byly o něco fotbalovější, Vršovice zase těžily ze své zarputilosti a možná i přehnané touhy obrany Hájů výsledek úplně otočit. Vše korunovaly poslední minuty, kdy nejprve opět otěže zápasu vzal do rukou rozhodčí. Po tvrdém, ale z mého pohledu ještě férovém souboji Pepy Bičaníka a Šimra vytáhl na radu celý zápas zmateného pomezního druhou žlutou kartu pro našeho hráče, který chtě nechtě musel opustit hřiště. A mohlo být ještě daleko hůř, kdyby nás o několik okamžiků později nepodržel Martin Tlustý, který parádním skokem vyrazil gólovou střelu domácího útočníka, jenž výborně trefil dlouhý centr z naší levé strany. Že v tomto zápase pravidlo "nedáš-dostaneš" platit nebude, definitivně potvrdil v poslední minutě celého zápasu Vašek Hruška, jemuž se ani na několikrát nepovedlo protlačit míč přes vršovického gólmana, přestože kombinační protiútok v podání dvojice Dub-Bednář by si brankové zakončení určitě zasloužil. Krátce poté následoval závěrečný hvizd a po něm ještě strkanice a hádka hráčů pro pobavení diváků.
Celkově pro přihlížející velmi zajímavý fotbal, s větší kvalitou na straně Hájů, ale s brankovými šancemi více méně vyrovnanými.
Sestava: Tlustý - Hanzlík (85´ Dvořák), Dub, Fedič, Hrůza (86´ Krejčí) - Janeček, Brož, Bednář, Hruška V., Janoušek (80´ Aksamit) - Bičaník
Gól: 78´ Janeček