Provozní informace

Kudy šel čas a jak dál .....

Kudy šel čas a jak dál .....
Každá lidská činnost má svoji historii. Odněkud jsme přišli a někam kráčíme a je zapotřebí si to občas, třeba u příležitosti 80 let od založení klubu, připomenout. Poučení ze skutků minulých je hnací silou budoucího pokroku a cesta je někdy trnitá. Tak je zapotřebí vnímat i současnou realitu. Nelze vracet stav věcí do daleké minulosti, stejně tak, jako se nemůžeme spokojit se současným stavem společnosti. A jaká bude společnost, takový bude i fotbal.

Háje mezi paneláky (1988)

(Československý sport - pátek 16.12.1988)



Velký význam v životě lidí na sídlištích má tělovýchova a sport. V hlavním městě máme celkem devět sídlištních TJ. Jednou z nich je TJ Háje, která působí na stodvacetitisícovém Jižním Městě. Je jednou z největších v Praze. Mezi jejími třinácti oddíly patří k nejúspěšnějším fotbalisté, a to zejména zásluhou práce s mládeží. Ta tvoří převážnou část z 203 členů oddílu.


Fotbal se v Hájích hrál již před padesáti lety. Ale teprve zhruba před třemi to zde zkusili jinak - s mladými. Sešla se parta vedená předsedou Milošem Hájkem, sekretářem Josefem Chudomelem a místopředsedou Jaroslavem Pavlíčkem, přispěli i trenéři Karel Liška, František Brejcha, Martin Virčík a Jan Caudr. Vedle dvou kolektivů dospělých zde mají dorost, starší žáky, dva celky mladších žáků a přípravku.


Mládež má na starosti Jan Horník : "S kluky pracovat je radost. Musí to však být i koníček. Naši trenéři se vesměs objevují z řad rodičů, věnují práci množství volného času a často i dovolenou. To když jedeme v létě na soustředění"


Námaha však stojí za to. Mládež ze sídliště má postaráno o náplň volného času a přicházejí i výsledky. O postup hraje dorost, který je zatím ve II.třídě druhý, muži vedou svoji skupinu II.třídy a největší radost dělá áčko mladších žáků. Vede druhou třídu s náskokem čtyř bodů a s úctyhodným skóre 82:3!


"Právě u nich se ukazuje, že systematická práce přináší ovoce. Začali s přípravou před třemi lety. Vyplácí se i spolupráce se ZŠ Zupkova, kam většina kluků patří a je organizována ve specializovaném pionýrském oddílu," říká Jan Horník a dodává :"Na podzim chceme přihlásit do soutěže další dorost a družstvo minikopané. Máme zatím jedno hřiště s pískovým povrchem, ale od září začne sloužit i nová tráva, právě dokončovaná. Areál se stavěl spolu se sídlištěm téměř deset let a po stavbařích zůstalo ještě tolik práce, že si někdy na schůzích připadáme více jako stavebníci než sportovci. Vesměs akce zabezpečujeme brigádnicky za pomoci rodičů". V oddíle hledají i další možnosti získání hracích ploch. Jan Horník "Na dobré cestě je jednání se školskou správou a ZŠ Schulhoffova. Oni by dali prostředky a školní hřiště a my bychom je brigádnicky upravili a starali se o údržbu. Za to bychom ho měli možnost využívat ve všední dny po 17 hodině a o sobotách a nedělích"


Nápadů je v oddíle, který nijak netouží po dobývání vysokých met v seniorských kategoriích, mnoho. Za cíl mají postupně dobudovat strukturu tak, aby na sebe mládežnická družstva navazovala po jednotlivých ročnících a dat tak šanci co největšímu počtu kluků ze sídliště. Háje, alespoň ty fotbalové, se mezi paneláky začínají zelenat.



Silnější vítězí (1989).


(příspěvek na konferenci TJ Háje Jižní Město otiskl dne 15.4.1989 deník Československý sport)




Pracuji v oddíle kopané s mládeží v TJ Háje na pražském sídlišti Jižní Město. I přes dílčí úspěchy, které v naší tělovýchovné jednotě máme, mne stále pronásledují problémy související s životem mládeže u nás na Jižním Městě.

Žije zde 120 000 obyvatel, ale k dispozici mají jen to nejzákladnější občanské vybavení. Zdá se mi, že Praha je od začátku na své největší sídliště macešská nebo na něj zapomíná. Vypadá to, že oblasti zájmové činnosti je věnována pozornost centrálních orgánů. Vím, že jsou plánovány a uvolněny finanční prostředky a postoupeny níže k rozdělení. Jenže naše sídliště zřejmě nemá správné zastoupení v ringu, kde vítězí silnější. Jinak by se nemohlo stát, že zde chybí skoro všechno, sportoviště, bazén kino, stadion, a na druhé straně vidíme, že jinde to přece jen nějak jde. Je mi líto především našich dětí. A stále přece platí, co dneska dětem dáme, to si odnášejí s sebou do života a předávají dál.


Kapka v moři.

To, že se na Jižním Městě po patnácti letech existence sídliště, kdy jsme se vypracovali na první místo v kriminalitě mládeže, otevřela sportovní hala na Chodově, považuji za kapku vody v moři. Takových zařízení, ale i nenáročných, bychom tady potřebovali desítky. Kolikrát jsme slyšeli o důležitějších oblastech, kam je nutno investovat, ve vztahu k mladým je to např. otázka výstavby bytů, která je prioritní. Nikdo mě však nepřesvědčí, že není možné současně vybudovat hřiště a další nenáročná sportovní zařízení, a to bez větší časové ztráty. Jsem přesvědčen o tom, že i těm lidem by se radostněji čekalo na ty skutečně potřebné byty, a v budoucnosti by se nám to stonásobně vrátilo.

V dnešní době, kdy je zřejmé, že škola nestačí zabezpečit mimoškolní a zájmovou činnost (stačí se podívat na devastovaná školní hřiště), v době kdy ani rodina neplní v mnoha případech výchovnou funkci (pravdou však je, že jí v tom nikdo nijak moc nepomáhá, alespoň tedy v oblasti Jižního Města, otázka pracovních příležitostí a s tím spojené dojíždění, kvalita služeb, zásobování), v této době by měla tento úkol převzít v mnohem větším měřítku, a já věřím že v blízké budoucnosti i převezme, tělovýchova a sport.


Současná situace není však radostná a čeká nás velmi mnoho úkolů. Tělovýchova vždy vycházela z práce obrovské masy dobrovolných pracovníků, ze které potom vyrůstala pyramida výkonnostního a vrcholového sportu. Toto fungovalo celá léta poctivě, spolehlivě a tak samozřejmě, že jsme si ani nestačili všimnout, že se změnily podmínky. Vše jde kupředu mnohem rychleji, času je méně. Jsou všeobecně vyšší nároky na všechno.
V Praze potom k tomu přistoupilo přesidlování obyvatelstva do okrajových sídlišť a právě Jižní Město dnes v sobě koncentruje snad všechny problémy a nedostatky těchto velikých sídlištních celků.


Bez vazeb a tradic.

Tělovýchovné jednoty musí najednou reagovat na skutečnost, že svou činností pokrývají území velikosti, co do počtu obyvatel, krajského města, a to prakticky bez hřišť, sportovišť a odpovídajícího materiálového vybavení, bez vazeb a tradic. To, že se přes značné těžkosti činnost naší TJ HÁJE rozběhla a již mnohé se podařilo uskutečnit, je hlavně zásluhou řady dobrovolných funkcionářů, trenérů a cvičitelů.

Nechci snižovat to, čeho se podařilo dosáhnout," a není toho málo, mám radost z každého úspěchu. Například sportoviště nad hostivařskou přehradou, ten krásný házenkářský areál, travnaté hřiště na fotbal, to je veliký kus práce.

Přesto ale na druhou stranu, když se na to podíváme z hlediska potřeb tisíců dětí na Jižním Městě (zvláště i těch netalentovaných), je to jen málo. A když si spočítáme, za jakého úsilí lidí se podařilo vlastníma rukama vybudovat to, co by mělo být samozřejmostí ( a co v jiných daleko menších městech samozřejmostí je), a když k tomu připočteme čas obětavých a schopných lidí, který mohl být vynaložen na věci potřebnější, směřující třeba přímo k výchově mladých, tak bychom mohli dojít k závěru, že některé naše úspěchy jsou z hlediska celospolečenského vlastně ztrátami. V jiné terminologii by se dalo říci, že vyrábíme neefektivně, máme veliké náklady na malý zisk.


Prosebníci.

Bylo by však krátkozraké spoléhat se donekonečna na obětavost a trpělivost lidí, nehledě na to, že i jejich možnosti, jako dobrovolných funkcionářů jsou omezené. Zajištění výstavby, materiální zabezpečení činnosti, koncepční práce, to vše by mělo být věcí profesionálních pracovníků, těch, kterých nemáme v ČSTV zase tak málo, ale jsou asi zatím na nesprávných místech.

Věřím tomu, že budeme v ČSTV reagovat na změněné podmínky, že nárůst problémů s mládeží a nakonec i současná situace vrcholového sportu přinutí změnit ten stav, kdy o to, abychom mohli vykonávat prospěšnou a dobrovolnou činnost, musíme v podstatě žádat, kdy nejnižší články, ti, co pracují přímo v terénu, jsou v pozici prosebníků o vytvoření alespoň základních podmínek činnosti. A přitom právě ti tvoří základ celého tělovýchovného hnutí a bez nich by nebyli ani ti, kteří je dnes řídí a rozhodují o nich.



Jan Horník




Slovo na závěr sezóny (1999)


(Fotbalový zpravodaj FC Háje č. 7/1999)



Ani deset let po změně poměrů se stále nedokážeme, někdy snad ani nechceme, orientovat v problematice zajištění organizovaného sportu mládeže. Stát se zřekl odpovědnosti v této oblasti, obecní správa se utápí v politikaření a na koncepční práci pro sport nejsou lidi ani čas. Je nám stále ještě bližší košile než kabát a zájmy jiných dětí než našich vlastních nás moc nezajímají. A nakonec jde přece jenom o sport, nejde o život. A tak se problémy odsouvají a jsou nám podsouvána jednoduchá řešení, která v praxi nefungují.


Vypisují se granty a bezhlavě hlásáme něco, co nám není vlastní, co neodpovídá naší současné realitě. Z úst našich volených představitelů slýcháme to okřídlené " ....musíte si sehnat sponzory, až budeme mít prosperující podniky pak budou i bohatí sponzoři, tak jako je to všude venku .....". To bychom se asi načekali, ale o to teď nejde, jednou věřím bude lépe. Horší je, že se nám říká polopravda. Půlka pravdy. Takhle prostě to u mládeže nefunguje nikde. Ta druhá půlka, to co se neříká, je skutečnost, že o náklady na provoz a údržbu hřišť a areálů na úrovni mládeže se tam venku starají města a obce. Taková je praxe v Německu a i jinde v civilizované Evropě. Ti, kteří tam s "děckama" vyjeli, to vědí.


Města a obce nepodporují ani tak fotbal nebo kuželky, oni investují do mládeže jako takové, investují do budoucnosti a již dávno vědí, že se jim to nemůže nevrátit. A něco se vrací okamžitě, v nižších nákladech na represi, ve spokojenosti rodičů, ve spolkové a klubové činnosti, která je důležitá pro plnohodnotný život v tolerantnější společnosti, než je ta naše současná.


Samozřejmě i tam existuje systém sponzorů, grantů a podpory rodičů. A nemalé podpory. Netvoří však existenční základ organizovaného sportu, je to podpora vlastní sportovní činnosti dětí, dobrovolná tak jako u nás a přesto jiná. Je to dobrovolnost, které bych se chtěl jednou dožít. Taková laskavá, vědoucí i přes problémy, které jsou i tam. Nazval bych jí dobrovolností zajištěných. U nás se v této podobě vyskytuje vzácně.


Naší variantou je zatím spíše dobrovolnost potřebných. Kdo ze sponzorů dá, většinou něco potřebuje. Tok těchto příspěvků často úzce sleduje vlastní zájmy bez ohledu na potřeby celku, v našem případě klubu. Plácáme se někdy ode zdi ke zdi. Od představ, že si můžeme všechno a všechny koupit, až po smutek těch co mají hlouběji do kapsy. Převládá individualismus, nezájem o problémy klubu. Přitom si málokdo uvědomí, že u mládeže máme šanci překonat současné období pouze jako celek. Jinak nemůžeme uspět. Stačí málo a můžeme skončit, pro příklady nemusíme chodit u fotbalu mládeže daleko. A nikomu to nebude ani tak moc vadit. Je velice obtížné se v těchto ekonomických podmínkách na naší mládežnické úrovni pohybovat. Takováto dobrovolnost v prostředí profesionálních požadavků, hlavně na zajištění provozu hřišť, s sebou přináší neustálé kompromisy, improvizaci a nejistotu.


I rodiče někdy hradí potřebné klubové příspěvky s pocitem, že jsou okrádáni. Je to pro nás, kteří se snažíme vytvářet podmínky a zajistit chod jednoho z největších klubů věnujících se výchově mládeže často ponižující a nedůstojné. Rodiče přece pomáhají vytvářet podmínky pro své vlastní děti a určitě mnohem víc dostávají než dávají. Příspěvky rodičů činí asi jednu čtvrtinu rozpočtu klubu. A kdyby měli hradit náklady třeba jenom za čas, který věnují jejich dětem dobrovolní trenéři a vedoucí, jejichž práce si mnohdy neváží, tak se již vůbec nedoplatí. Mnohdy se jim však nedivím, nápor na peněženku prostého poplatníka, živitele rodiny, je ze všech stran značný a nakonec mají v něčem i kus pravdy. Jsou nepřímo nuceni z vlastní kapsy udržovat provoz státního zařízení. Naše hřiště vlastní stát a město, částečně patří bohužel již i restituentům. U jiných obdobných srovnatelných zařízení např. kulturních domů, stát plní své vlastnické povinnosti a hradí provozní náklady. V oblasti organizovaného sportu dostali z neznámých důvodů důvěru dobrovolní trenéři, děti a jejich rodiče. Nevím proč a moc mě tato důvěra, za těchto podmínek, netěší.


Nechci v žádném případě vracet stav věcí do daleké minulosti, ač je zřejmé, že se v mnohém vylilo s vaničkou i dítě. Jsem si vědom současné reality. Nemám v zásadě nic proti tomu ať se má lépe ten, kdo je schopnější. Nemohu však souhlasit s tím, aby mnohdy neschopnost starší a i střední generace přizpůsobit se novým poměrům a rychlým změnám, odnášeli děti. Ti, kteří si navíc nemohou vybírat ani své rodiče. Zde by měl pomoci stát, nejen finančně, peněz není asi nazbyt, ale vytvářením rovných podmínek pro organizovaný sport dětí tak, aby i třeba předvolební sliby byly v souladu s činy. A podpořit lidi, kteří jsou ochotni se dětem věnovat.


Všichni se asi musíme učit a přijímat demokracii takovou jaká je. I na obci a ve státní správě jsou zatím spíše obchodníci než zástupci lidu. A ještě nějakou dobu to potrvá. Snad až se všechno rozprodá začne být lépe. Už aby to bylo. Nevím zda se mám ve svém věku ještě začít učit žít nově, na otázku "Jak se máš"? odpovídat "Báječně a super", být pozitivní a starat se o radosti. Co však starosti? Ty se zatím přesouvají směrem k nám dolů, a k řešení se nemá nikdo.


Jsem přesvědčen, že se nám nedostává frajerů. Frajer je ten nahoře, třeba i na komunální úrovni, který se dokáže bez ohledu na potřeby své a svých kamarádů postavit za zájmy občanů proti zájmům komerčním. A samozřejmě riskovat své postavení. Ubylo frajerů, přibylo supermarketů, prodejen aut a taky benzinové pumpy. Jedna bude stát na parkovišti nad naším areálem, hned vedle prodejny venkovních bazénů, která nám tam zničehonic vyrostla. Naprosto logicky, do zeleného pásma určeného pro odpočinek a sport a vymezeného takto v územním plánu se bazény hodí a plavání jako sport také nelze zpochybnit. A benzínek nebude asi nikdy dost. Nás jako sousedů se nikdo neptal, jak bývalo dobrým zvykem. Proč taky, většině dětí není ještě osmnáct a nemají z toho rozum. A nakonec jim to tady nepatří, je to přece města.


A tak nevím, je to můj stát, nebo není? Chce nás obec, nebo nechce? Možná jsou naše děti při sportování příliš hlučné. Zavřené doma u televize, na diskotékách a v hernách nejsou tak slyšet. Nic nepotřebují a ještě se na nich vydělá. A když jednou za rok vyjdou do ulic tak se zmlátí. Je to lacinější než stavět hřiště.


Proč to všechno píši? Asi proto, že tyto problémy nejsou problémy těch nahoře, dotýká se to nás všech co máme z mnoha dobrých důvodů zájem na tom, aby klub existoval. Taky pro generály po bitvě a pro ty, kteří vždy v kantýně u piva vědí jak to má být nejlépe. Aby skutečně věděli. Ono to není vůbec tak jednoduché. To, že tady s mládeží jsme, a myslím, že na velice dobré úrovni je zásluhou každodenní úmorné práce a je to také vaše zásluha. Není to ale samozřejmost. A jistota již vůbec ne. Stačí málo a být nemusíme. Nesedí tady nikdo, kdo by odněkud přerozděloval peníze a určoval jak se to má dělat, jak si mnozí stále ještě myslí. Pravidla neexistují a nikdo nám zadarmo nic nedá.A ekonomika je přitom rozhodující, každý úspěch na poli sportovním se projeví v nárocích na ekonomické zajištění. Jakoby za každým dobrým skutkem následoval zasloužený trest. To je zapotřebí vědět a pomoci klubu, nebo alespoň neškodit. Uškodit se dá i z nevědomosti. Ze snahy využít klubu ke svým osobním zájmům a zájmům jednoho mužstva. Toho svého které trénuji, toho kde je momentálně moje dítě, prostě toho nejdůležitějšího. Za každou cenu utrhnout co nejvíc, teď hned, bez ohledu na ostatní. To je krátkozraké, i z malého kluka vyroste starší žák, dorostenec a dospělý. A dospělí mívají kluky, kteří jednou budou chtít hrát fotbal. V tom je také naše odpovědnost. Chce to někdy více pokory a uvědomění si reality. Komerce a výchova mládeže totiž nejdou moc dohromady. Mnozí si neuvědomují co vlastně mají, a jak snadno by o to mohli přijít. Jsme strůjci vlastního štěstí, my všichni, kteří máme zájem na existenci klubu, věnujícího se výchově mládeže. Všichni, kteří jsme přesvědčeni, že sport je pro děti ta nejlepší náplň jejich dětství. A ta nejlepší příprava do života.


A to je, to mi věřte.





Výbor fotbalového klubu FC HÁJE děkuje tímto všem hráčům, trenérům a vedoucím, rodičům a všem těm, kteří se podíleli na zajištění právě uplynulého ročníku, posledního v tomto tisíciletí. Byl to pro FC HÁJE, i přes veškeré těžkosti, rok úspěšný a věříme, že spolu s vámi po prázdninách a dovolených vykročíme neméně úspěšně do sezóny, kterou ukončíme v roce 2000 oslavami 70. let existence našeho klubu.




Jan Horník



Zpráva o činnosti výboru přednesená na valné hromadě klubu dne 1.12.2000



Vážení sportovní přátelé,



dovolte abych Vás přivítal na dnešním jednání a předložil Valné hromadě zprávu o činnosti výboru v období od minulé členské schůze. Jsou tomu tři roky co jsme se sešli v červnu 1997, schválili ukončení činnosti fotbalového klubu v TJ Háje, zvolili výbor a do stanov zakotvili zaměření fotbalového klubu na výchovu mládeže s cílem vybudovat na tomto základě perspektivní mužstvo dospělých. Jedním z rozhodujících úkolů bylo dotáhnout do konce opatření směřující k ekonomickému zajištění FC Háje v rámci příslušných právních norem a stabilizace působení fotbalistů v areálu TJ Háje Jižní Město. Takto bylo formulováno usnesení a mnohým se mohla zdát právnická mluva příliš složitá a vznešená. Po třech letech můžu konstatovat, že realizace byla spíše složitá nežli vznešená. Nechci ani není možné v rozsahu této zprávy rozebírat desítky hodin jednání, patové situace ze kterých bylo nutno najít východisko. Myslím, že nemusím také nikoho z přítomných přesvědčovat o tom, že ekonomická stabilita je rozhodující pro fungování a budoucnost jakékoliv organizace.


Zajištění ekonomické stability v rámci občanského sdružení byl potom v současných společensko-právních poměrech úkol až nadlidský. V amatérském prostředí přetrvávající socialistické legislativy, kdy mají všichni pravdu a všichni rozhodují na straně jedné a tvrdě tržní reality na straně druhé považujeme dosažené výsledky za maximum v rámci možného. Byla uzavřena smlouva o využívání areálu na 15 let za symbolickou cenu 1,- Kč s přednostním právem na prodloužení za stejných podmínek a bylo smluvně zajištěno krytí finančních nákladů provozu areálu po celou smluvní dobu.


Toto považuje výbor za splnění daného úkolu a za uzavření jedné nesmírně obtížné etapy v existenci klubu. Je vytvořen na naší úrovni reálně možný solidní a právně pevný základ, na kterém se dá dělat sport bez obav, že případné chyby budou mít existenční dopad. Je maximálně zúžen prostor pro ty, kteří se náhle zviditelňují v okamžiku, kdy tuší perspektivu a snaží se přiživit na práci jiných. I proto byla udělána opatření a právně zakotveno zaměření klubu na výchovu mládeže. To dává činnosti klubu základní směr, který nemůže být změněn. A to bez ohledu na to, kdo bude v průběhu budoucích let ve vedení klubu nebo TJ. Ne každému se to líbí, o tom jsme se přesvědčili. Výbor však dostal mandát, dotáhl složitá jednání do konce a je přesvědčen o správnosti této cesty.


Mluvím-li o výboru tak ve smyslu skládání účtu vám všem, kteří máte rozhodující podíl na tom, že klub má takové sportovní výsledky, že se řadí mezi největší a nejúspěšnější v Praze. A to byl jeden z pádných argumentů při jednáních. Víme, že řeči se vedou a voda teče, víme také, a přesvědčili jsme se o tom, že mít pravdu je sice hezké, ale je vám to k ničemu, pokud ji nedokážete realizovat. A ujišťuji vás, že pravda ve prospěch dětí skutečně až tak moc nikoho nezajímá. Rozhodující jsou výsledky. A zde patří poděkování Vám všem. Víme, že si za to nic nekoupíte, víme však také, že peníze jsou hodně, ale určitě ne všechno. Čtrnáct mužstev v soutěžích PFS, tři kroužky při ZŠ Schulhoffova, stará garda, ujasněná koncepce činnosti klubu a v neposlední řadě i dosažené sportovní výsledky, to je vaše vizitka, to jsou argumenty, které nelze jen tak přehlédnout. Vybojovali jsme si respekt, muselo se s námi počítat, a to v oblasti ekonomického zajištění mládeže nebylo málo. Mnohé tradiční a větší kluby to u mládeže nedokázaly a skončily.


Mluvím stále o ekonomice. Sportovní činnost, to co vás nejvíce zajímá, je pouze nebo až špička ledovce. Rozhodující je to dole, to co není tolik vidět, a to je finanční a materiální základna. Od ní se odráží úroveň sportovní. Nedá se stavět od střechy. Na nerespektování této pravdy doplatily mnohé kluby, naposledy i naši sousedé z Chodova. Určitě se poučili, čeká je těžká práce a přejeme jim aby se jim návrat podařil.


Z tohoto hlediska je zapotřebí vidět práci odstupujícího výboru. Často jsem se setkával s výtkou, že není moc vidět. O činnosti výboru lze určitě diskutovat, nelze mu však upřít, že dokázal stanovit a prosadit zaměření a cíle činnosti klubu, stanovit priority k dosažení těchto cílů a nenechal se z této cesty svést. Když již řekl A, tzn. co, tak řekl i B, jak. A dokázal to v oblasti ekonomické dříve nebo později realizovat. Předává klub počtem mužstev a rozsahem práce s mládeží srovnatelný s předními českými extraligovými kluby. Zde se o zajištění srovnatelné a to pouze sportovní činnosti starají tři až čtyři profesní pracovníci na plný úvazek. Odstupující výbor při minimálních nákladech dokázal navíc zajistit veškeré finanční pokrytí provozu.


Nejsem oprávněn hodnotit práci výboru, a myslím, že až čas ukáže jaká byla. Dovolte mi však, jako profesnímu pracovníku, poděkovat odstupujícímu předsedovi Ing. Janu Píglovi a Antonínovi Čermákovi za důvěru, kterou jsem dostal, za shodu v zásadních směrech zaměření klubu a za převzetí spoluodpovědnosti ve všech zásadních rozhodnutích týkajících se ekonomického zajištění klubu. Převedli teto klub velice těžkým obdobím, táhli za jeden provaz a myslím, že nasadili svým nástupcům laťku hodně vysoko. Ještě jednou děkuji a dovolte mi na adresu kritických připomínek k odstupujícímu výboru poslední poznámku, nemyslím si, že nejlepší je ten rozhodčí, kterého je na hřišti nejvíc vidět.


Nyní si dovolím pár poznámek do vlastních řad. Fotbal je z oblastí činnosti, které rozumí naprosto každý. Dnes již i mámy z domácností vědí jak to má být nejlépe, o čemž se můžeme přesvědčit na zápasech těch nejmenších. Fotbal je lidová zábava a proto budiž jim odpuštěno. Ne však trenérům, vedoucím a činovníkům klubu, kteří převzali dobrovolně odpovědnost za chod klubu na svém úseku. Tady neznalost neomlouvá. Každý by měl znát alespoň základy činnosti klubu jehož je členem. Nemůže však vědět vše v potřebných souvislostech. Měl by proto na veřejnosti komentovat a dělat závěry v oblasti které rozumí. Není hanbou nerozumět všemu. Neměl by měnit a hlásat své názory na základě momentálních osobních vztahů či právě dosažených sportovních výsledků svého mužstva. Jednou jsem pupek světa a se mnou stojí a padá celý klub, podruhé mě nic není dobré a na Hájích je to prostě tragické. Přijatou funkcí přebíráme odpovědnost za své jednání a podle jednání jednoho každého z nás posuzuje veřejnost klub jako celek. Jsme součástí společnosti takové jaká v současnosti zatím je , spíše netolerantní, závistivé, zaměřené na zisk na úkor morálky. O to větší je naše odpovědnost vůči klubu, vůči sobě navzájem. Známe se natolik dlouho, že si dovolím trochu kritiky. K tomu abychom udrželi současný stav, případně šli ještě dál, nám schází trochu více vzájemné důvěry, tolerance a spolupráce. Zpět nás často sráží nesmyslné žabomyší války mezi trenéry a hraní si na vlastním písečku. Někdy neschopnost kompromisu a neochota vidět věci z nadhledu z hlediska zájmů klubu. Přesto jsem přesvědčen o tom, že nám moc nechybí k tomu, usadit se pevně mezi špičkové kluby věnující se výchově mládeže. Udělat ten rozhodující krůček bude však obtížné. Je to v sebedůvěře lidí, kteří něco dokázali a v našem případě toho není málo. Jenom sebevědomý činovník, trenér a vedoucí, který si je vědom své ceny, podložené tím co dokázal, může jít výš. A tím i celý klub. To, že něčemu věnuji čas dobrovolně bez odpovídajícího tržního ohodnocení neznamená, že jsem méněcenný člověk. Myslím, že většina z nás ví proč tuhle práci dělá a že odměna je nemalá i kdy ne v penězích. Je zapotřebí dát to najevo směrem k hráčům, rodičům a jako celek potom MČ, fotbalovému svazu a všem těm, kteří mohou pomoci a pomáhají, jak je v našich krajích dnes zvykem, hlavně těm silným.


Mohl bych na toto téma mluvit dlouho, a učiním to rád v diskuzi. Nyní k tomu jenom poslední. Jsme z ekonomického hlediska pouhé zrnko písku, jsme jeden z tisíců podobných spolků hozených do vody a zachraň se jak můžeš. Tvrdě bojujeme o svoji existenci a na tom nic nemění ani dosažené sportovní výsledky. U mládeže spíše naopak. Každý z nás by měl mít jasno, proč to dobrovolně podstupuje, vědět že dělat něco dobrovolně neznamená dělat to špatně a mít schopnost obětovat část své práce ve prospěch celku. Vědět, že jistota není a v této oblasti asi již nikdy nebude. Je to běh na dlouhou vzdálenost, nikdy nekončící. Přehled 70.let historie tohoto klubu dokazuje, že dosažitelný výsledek je předání štafety další generaci, a to není málo, a odměnou pak uspokojení z vlastní práce, ale to nám nikdo nezaručí, to máme ve svých rukou.



Hodnotíme-li v roce 70.výročí založení klubu sportovní činnost za tříleté volební období máme ulehčenou práci. Almanach, který u této příležitosti vyšel mapuje sportovní dění až do konce roku 1999. Význam tohoto materiálu bude doceněn až v budoucnosti, poprvé byla na takové úrovni a tak uceleně zmapována historie klubu od vzniku po současnost. Jeho význam je značný z hlediska budování tradic klubu a má dopad zejména na mládež. Je zapotřebí vědět odkud jsme přišli a co jsme, že máme historii a máme být na co hrdi. Poděkování zaslouží všichni kteří se o vydání zasloužili, zejména David Kopec, Míla Vích, Miloš Hájek, Josef Chudomel, Josef Vosátka. Je obtížné v rozsahu této zprávy obsáhnou veškerou činnost v hodnoceném období a tak alespoň heslovitě přehled zásadního dění


- v roce 1998 hájecký fotbal potvrdil své kvality a vybojoval pro klub celostátní žákovskou ligu. Tohoto úspěchu dosáhli starší žáci pod vedením trenéra Jarůška a asistenta Kamila Chudady


- nejlepším střelcem Pražského přeboru staršího dorostu se stal v témže roce Petr Hájek když nastřílel svým soupeřům 24 branek. Totéž se v Přeboru st. žáků podařilo Lukášovi Theimerovi s 27 brankami v síti soupeřů


- mužstvo st. žáků obsadilo na celostátním turnaji vítězů poháru ČMFS jednotlivých krajů v Doksech 3. místo. Pod vedením trenéra Jarůška ani jednou neprohrálo a vzbudilo zájem na této úrovni mládežnického fotbalu


- v říjnu 1998 bylo slavnostně otevřeno tréninkové hřiště při ZŠ Schulhoffova. Za nepředstavitelných obtíží v tehdejších nelehkých ekonomických podmínkách klub dokázal, že je schopen prosadit zájmy mládeže přes odpor a nedůvěru mnohých



- koncem roku 1998 došlo i k tolik potřebné rekonstrukci plynové kotelny, nemalým nákladem byl odstraněn již havarijní stav po obtížném shánění prostředků za pomoci MHMP


- v březnu vyšlo u příležitosti taneční zábavy "U TOPOLU" v Šeberově první číslo hájeckého zpravodaje zásluhou p. Lukáše Adámka. Později převzal odpovědnost hráč A mužstva David Kopec a posunul kvalitu na úroveň, která nemá v Praze asi obdoby. To nakonec můžete posoudit nahlédnutím do posledního letošního čísla, které máte před sebou. Jsou tam konečné podzimní výsledky všech mužstev s komentáři těch nejpovolanějších, trenérů a vedoucích jednotlivých mužstev. Teda pouze těch, kteří jsou ochotni spolupracovat a zapojit se do klubového života.


- u příležitosti Dne dětí jsme na našem hřišti přivítali NOVA tým, slavnostní výkop provedla Nikol Lenertová za účasti mnoha desítek diváků


- na jaře 99 zahájili specielní tréninky brankářů pánové Vojtíšek a Jeřábek, jsou vedeny na vysoké úrovni a je to nesporně kvalitativní posun v přípravě hájeckých fotbalistů


- koncem roku se podařilo rekonstruovat sprchové prostory provozní budovy tak, aby vyhovovaly požadavkům hygieniků


- pod vedením trenéra Jana Caudra, asistenta Jana Kudrny a vedoucího Milana Chudady si výborně vedlo mužstvo A mužů. V celém průběhu se pohybovalo na špici soutěže a konečné třetí místo je nejlepším umístěním v posledních letech a příslibem do budoucnosti


- byla ustanovena funkce hlavního pořadatele, pan Josef Chudomel převzal odpovědnost za zajištění pořadatelské služby, úkolu se zhostil dobře a všem pořadatelům patří poděkování


- úspěchem je umístění st. dorostu na 3. místě Přeboru Prahy pod vedením Ladislava Ševčíka, asistenta Levého a vedoucího Petra Haffnera


- do Sparty Praha odcházejí talentovaní dorostenci Lukáš Theimer a Zdeněk Vršecký, do Slavie pak David Emmerling


- došlo k zastřešení prostoru nad zahrádkou, vybudování tribunky k stání a nového přístřešku pro diváky na škvárové ploše.


- nábor nejmenších fotbalistů do přípravných kroužků při ZŠ Schulhoffova na výtečnou zvládli Míla Vích, Dan Issa, Karel Bednář a p. Hanzl. Nebylo to jednoduché, hlavně pro velký zájem obyvatel JM



- byla uzavřena smlouva se ZŠ a otevřen školní kroužek pod vedením Romana Schicha, později Dana Issy a v současnosti ho vede Jan Vršecký


- civilní službu končí Roman Schich a Robert Knotek, patří jim poděkování za odpovědný přístup, nastupují Jan Vršecký a Jan Prosecký a nevedou si špatně


- do soutěží 1999/2000 bylo přihlášeno již 14 mužstev, přibylo oproti minulosti mužstvo ml. dorostu a mini


- na jaře 2000 se vedení klubu domluvilo s Olegem Kolmanem na jeho působení v klubu, postupně převzal odpovědnost za sport. činnost a následně také trénování A mužstva


- dochází k přestupu internacionála Michala Bílka z Teplic do Hájů, je to dobrý signál a moc si toho považujeme


- u příležitosti dne Dětí v rámci oslav 70. výročí založení klubu jsme u nás přivítali mužstvo Amfory, slavnostní výkop provedla Iveta Bartošová, zápas se starou gardou se líbil a akce měla velký ohlas u obyvatel JM


- byla uzavřena dohoda s firmou AUTOCENTRUM, spolupráce se projevila okamžitě natřením zábradlí a střídaček na travnaté ploše


- po vyrovnaných výkonech v průběhu celé soutěže a výborně zvládnuté koncovce se naprosto zaslouženě stali ml. žáci pod vedením Evžena Kramera, asistenta Zdeňka Pavelky a vedoucího Slabého přeborníky Prahy. Gratulujeme a děkujeme.


- u příležitost 70. výročí založení byli sezváni bývalí činovníci klubu, ti kteří se zasloužili o to, že tady dneska můžeme být. Čestným uznáním byli oceněni Jan Paprčka, Miroslav Šonka, Miloš Hájek, Jaroslav Pavlíček, Josef Chudomel, Miroslav Knotek, Zděnek Boček a Josef Vosátka.


- při téže příležitosti se sešli též bývalí hráči k sehrání zápasu starých gard dvou generací. Sportovní klání pokračovalo zábavou, která se protáhla do pozdních nočních hodin


- za finančního přispění MHMP dochází k odstranění havarijního stavu elektroinstalace provozní budovy


- byly zahájeny práce na odstranění již nevyhovujících zábran za brankou travnatého hřiště, na jaře bude potom instalována k balonům šetrnější síť


- A mužstvo ukončilo podzim se ztrátou 3 bodů na prvního a zůstává ve hře pro jarní část soutěže a to je moc dobře


- B mužstvo mužů se po podzimní části usadilo pod vedením Jana Kudrny a Jana Spurného na špici své skupiny, což tady již dlouho nebylo, a tak zatím nevíme co si o tom máme myslet, v každém případě gratulujeme


- ml. dorost se pak pod vedením J. Brunáta a vedoucího F. Bubeníka stal podzimním přeborníkem Prahy a na jejich fotbal je radost se podívat


- dne 1.12.2000 se koná valná hromada, na které bude zvolen nový výbor. Před sebou máte odstupujícím výborem navržené kandidáty. Ze starých zásluh se nedá žít, staré zásluhy neplatí často slýcháme, staré zásluhy se však musí přebít zásluhami novými, které ty staré musí vytlačit, jinak to jsou řeči a ty slovy Pavla Dlouhého nemají cenu. Kandidáti byly proto navrženi na základě výsledků současné práce pro klub.




Tolik stručný přehled činnosti za uplynulé období. Stejně dlouhý by možná byl přehled toho co jsme chtěli a co se nám nepovedlo. Tak to v životě, a určitě i fotbalovém chodí. A tak je to dobré i brát. Ne všechno vyjde a dělají se i chyby. V zatím amatérském prostředí našeho klubu, v dobrovolné činnosti která by měla být hlavně pro radost, není zapotřebí vyčerpávat se a unavovat druhé hledáním viníků vlastních chyb. Je samozřejmě zapotřebí si to vyříkat, ale poučit se z toho a jít dál. Máslo na hlavě máme někdy všichni. Je nás tady hodně, hráčů, trenérů a vedoucích. Nemusíme se navzájem milovat, nemusíme si s každým sednout na pivo, ale měli bychom vědět, že klub tvoří vzájemné vztahy a úroveň spolupráce od nich se odvíjející. Fotbal je kolektivní sport a jedinec nic neznamená, jedno mužstvo také ne. Ukazuje se, že pro budoucnost tohoto klubu jsou v současnosti peníze až na druhém místě, rozhodující bude vzájemné respektování náročné práce ve prospěch klubu a schopnost tolerance.


Na tomto místě bych si dovolil varovat. Je známo mnoho případů společností, které se z ničeho dostávaly těžce nahoru, jakmile dosáhly určitého stupně prosperity, rozpadly se. Ne vinou vnějších tlaků, vnitřně, prostě se lidi sežrali mezi sebou. S odstupem času mnozí nechápali proč se tak stalo, sváděli vinu jeden na druhého a nostalgicky vzpomínali na krásné doby, kdy neměli s odpuštěním co do huby.


Již se blížím k závěru a tak smažu jeden dluh. V celé zprávě se skloňuje slovo mládež ve všech pádech. Někdo by mohl nabýt dojmu, že mluvím o zvláštním školním sportovním zařízení. Tak tomu není, jsme si vědomi toho, že jsou muži výkladní skříní klubu, objektem zájmu fotbalové veřejnosti a v neposlední řadě ekonomickým zhodnocením vynaložené práce. Jsou různé cesty jak dosáhnout toho co bychom si asi všichni přáli. V této oblasti máme myslím jasno a chtěli bychom poděkovat trenérům, vedoucím a hráčům dospělých za respektování podmínek daných stanovami a možnostmi klubu a tím vytvoření atmosféry potřebné ke klidné práci. Ne vždy tomu tak bylo, ti kteří tady jsou déle dobře vědí o čem mluvím. Věříme, že i nově zvolený výbor bude v rámci daných pravidel maximálně podporovat činnost dospělých a že dobrá spolupráce povede k radosti nás všech, ať dříve nebo později.


Závěrem mi dovolte připomenout okamžiky neradostné. V loňském roce nás navždy opustil Petr Hájek, dlouholetý vedoucí mládeže a v září téhož roku jsme se náhle a naprosto nečekaně rozloučili s Láďou Ševčíkem, trenérem úspěšného dorostu. Práci našich kamarádů tímto s úctou připomínáme.


Na úplný závěr hodnotící zprávy budu citovat almanach, který máte před sebou. Na straně 42, nad fotkou malého gólmana ukazujícího do budoucnosti je poděkování. Nic lepšího jsem nevymyslel. Je to poděkování všem hráčům, trenérům a vedoucím, rodičům, sponzorům, všem těm, kteří v nelehkých podmínkách změn ve společnosti i v klubu odvedli obrovský kus práce. Je hlavně vaší zásluhou, že i přes nemalé potíže se s hrdostí můžeme ohlédnout zpět. Daří se nám pokračovat v práci našich předchůdců, těch, kteří psali historii tohoto klubu, i těch mnoha dalších bezejmenných. Vedení klubu je přesvědčeno o smyslu a významu této práce, která nebude asi nikdy oceněna tak, jak by zasluhovala. Je to služba a generační povinnost a věříme, že také životní láska a radost těch, kteří v nelehkém období hledání, sporů a nejistoty dokázali povýšit zájmy klubu nad zájmy osobní. Zde patří poděkování též rodinným příslušníkům za trpělivost a pochopení. Ať má fotbal na Hájích ve svých řadách vždy takové lidi, kterým půjde o dobré jméno hájeckého fotbalu.



Děkuji za pozornost.




FC Háje Jižní Město


Jan Horník







Pronájem školního sportovního areálu Schulhoffova (2001)


(dopis MÚ MČ Praha 11 ze dne 24.9.2001)




Žádáme Vás o přehodnocení rozhodnutí RMČ ze dne 11.9.2001 ve věci čl. III.nájemní smlouvy mezi MČ P11 a občanským sdružením FC TJ Háje. K naší žádosti nás vedou tyto skutečnosti.



V roce 2000 bylo rozhodnuto o zrušení ZŠ Schulhoffova a MČ P11 pronajala budovu školy soukromému subjektu SOU Schulhoffova s.r.o., který neměl zájem o provozování školního sport. areálu. Výbor FC TJ Háje se rozhodl nabídnout MČ převzetí odpovědnosti za celý areál, nejen za rekonstruované a FC TJ již provozované travnaté hřiště. K tomuto rozhodnutí ho vedla snaha o záchranu ladem ležícího devastovaného sportoviště pro mimoškolní organizovanou činnost dětí Prahy 11, podpořená zkušenostmi získanými při provozování zdejší travnaté plochy, znalostí prostředí a potřeb obyvatel Prahy 11. Rozhodování nebylo jednoduché, vždyť MČ P11 se areál nepodařilo oživit celé roky a i přes vynaložení nemalých prostředků z veřejných rozpočtů je areál v dezolátním stavu a pro sportování dětí nepoužitelný. Též obava o pronajmutí areálu MČ k čistě komerčním účelům bez ohledu na potřeby dětí přispěla k našemu rozhodnutí. A tyto obavy jsou na místě. Vždyť jen pronajmutí budovy školy soukromému subjektu bez ohledu na dopad tohoto rozhodnutí pro nás znamená 100% nárůst nákladů za využívání tělocvičen a potřebného soc. zázemí, které venkovní areál nemá.


Koncem roku 2000 proběhla jednání a nabídka FC TJ byla přijata. Odbor školství a tělovýchovy poté předložil, po projednání na sportovní komisi, Radě městské části Praha 11 návrh smlouvy o pronájmu školního areálu při bývalé ZŠ Schulhoffova. Ta na své 16. schůzi dne 17. července projednala a schválila usnesení ve věci záměru dlouhodobého pronájmu části pozemku školního hřiště při objektu Schulhoffova 844 pro občanské sdružení FC TJ Háje Jižní Město. Následně proběhlo dne 11.9. zasedání RMČ na které byl přizván zástupce FC TJ Háje. Po krátkém úvodu RMČ zpochybnila a pozměnila jediný bod předložené smlouvy a to délku pronájmu.Odborem školství a tělovýchovy navrhovaných 15 let změnila na 5 let. Ostatní body smlouvy nebyly projednávány. Jednání rady bylo tímto ukončeno a to bez jakékoli diskuse o dopadu této změny na další ujednání smlouvy, které s tímto bodem bezprostředně souvisí. Přes námitky zástupce FC TJ Háje nebyla umožněna další rozprava. Z tohoto důvodu se obracíme zpět na předkladatele smlouvy s žádostí o projednání námitek a zodpovězení dotazů, které nebyly připuštěny do rozpravy.


Téma využívání sport. areálu pro mimoškolní sportovní činnost dětí organizovanou FC Háje při ZŠ Schulhoffova bylo projednáváno na MÚ MČ P11 mnohokrát a z mnoha stran. Po pro nás nelehkých jednáních došlo k dohodě a dne 30.června 1999 byla uzavřena a podepsána smlouva o dlouhodobé spolupráci. V článku XVII. této smlouvy se městská část Praha 11 zavazuje do konce roku 1999 připravit nájemní smlouvu na dobu 15 let. Termín uzavření smlouvy byl poté po dohodě smluvních partnerů, z důvodu ukončení činnosti ZŠ, posunut na rok 2001. Proč byla nyní RMČ tato smluvní dohoda porušena se můžeme pouze domýšlet. Jediný argument, který na zasedání RMČ padl, poukazoval na možnost budoucí změny politické reprezentace obce a tím i možnost změny obecních záměrů. To necháváme bez komentáře.


Pronájem na dobu 15 let je podmínkou naší nabídky rekonstrukce a oživení devastovaného sport. areálu. Vychází z podmínky dané pro uvolnění případných investičních prostředků z ČSTV nebo ČMFS formou dotací či grantů. Zde se vyžaduje doložení vlastnictví nebo dlouhodobý pronájem. Pro případného investora z řad firem nebo sponzorů je pak pronájem na 5 let nepřijatelný z důvodu požadavku alespoň částečné návratnosti v případě větších investic.


S touto skutečností jsou zastupitelé seznámeni. Sami na desítkách jednání o případné podpoře organizované mimoškolní činnosti dětí donekonečna vysvětlují, že obec nemá na takovouto podporu finanční prostředky a v dnešních podmínkách musíme sami iniciativně získávat prostředky a přesvědčit případné investory a sponzory o potřebnosti naší činnosti a výhodnosti jejich investice.


FC TJ vždy, i přes nesouhlas, respektoval postoj MČ P11 k organizované mimoškolní činnosti pro děti na JM. Na MČ P11 neleží jediná žádost o finanční podporu, sami si sháníme nemalé finanční prostředky potřebné na udržení provozu jednoho z největších pražských klubů, který se věnuje výchově dětí na sídlišti na které se v minulosti se sportem zapomnělo. Zájem obyvatel JM je veliký, nejsou však prostory a vybudování nových sportovišť je nad síly občanského sdružení.


Z tohoto hlediska rozhodnutí rady postrádá logiku. Městskou částí P11 smluvně požadované okamžité náklady na udržování sportoviště bez soc. zázemí, které je v dezolátním stavu a pro sportování dětí v současnosti nepoužitelné, činí odhadem více než 350 000,- Kč. Rozhodnutí RMČ o zkrácení doby pronájmu, které minimalizuje možnost získání investičních prostředků pro rekonstrukci pronajatých sportovišť je proto z tohoto pohledu naprosto nekompetentní. Vynaložením nemalých prostředků na smluvní udržování okolních ploch, zeleně a úklidem sněhu nelze naplnit MČ P11 požadovaný účel nájmu dle čl. II. smlouvy, který ukládá nájemci předmět nájmu využít ke sportovní činnosti dětí. Argument, který občas zazní z úst i zastupitelů obce, když na to nemáte tak to nedělejte, zde není na místě. Je to naše obec a naše děti a my jsme dobrovolně převzali část odpovědnosti za jejich výchovu. A o to se snažíme.


Výbor FC Háje se přiklání k názoru, že obecní zastupitelé úmyslně svým rozhodnutím odřízli občanské sdružení, které v areálu s dětmi již 4 roky úspěšně pracuje, od možnosti získat finanční prostředky způsobem, který sami doporučují jako jediný možný. Odmítají tak námi nabízenou reálnou možnost oživení devastovaného areálu a to i přes konstatování komise pro sport při MČ P11 ze dne 25.7.2000, že MČ P11 nemá prostředky na rekonstrukci tohoto areálu.


Je možné, že rada městské části má jiné řešení. Bylo by pak dobré to otevřeně říci. V případě, že zajistí rekonstrukci areálu a umožní sportování našich dětí na námi nastavené sociální úrovni, což určitě občané Jižního Města přivítají, budeme my první, kteří bezplatně nabídnou MČ svou pomoc a zkušenosti při sportovní přípravě a výchově dětí a mládeže městské části Praha 11.


Stále věříme v možnost potřebné spolupráce v oblasti prevence a využití volného času dětí, za kterou nesou námi volení obecní zastupitelé odpovědnost a do které sport organizovaný na naší mládežnické úrovni určitě patří. Žádáme Vás proto o sdělení důvodů porušení uzavřené smlouvy o spolupráci a o Váš názor na důvody změny Vámi předkládané nájemní smlouvy. Děkujeme za odpověď a jsme s pozdravem



Jan Horník




Dopis výboru FC Háje Jižní Město (2001)


(ukončení činnosti ke dni 31.12.2001)



Vážení sportovní přátelé,



po zralém uvážení jsem se rozhodl k ukončení své činnosti ve výboru FC Háje Jižní Město. K tomuto kroku mě vede hned několik důvodů. Je to především pracovní vytížení v FC TJ, související se zajištěním existenčních podmínek pro činnost klubu, které mě nedovoluje nadále vykonávat souběžně dobrovolnou práci ve výboru FC. Mé rozhodnutí mi uvolní ruce pro mnohem intenzivnější a v současné době moc potřebnou činnost v oblasti zajištění provozních podmínek pro organizovaný sport dětí a mládeže. Rozhodnutí pro mě nebylo jednoduché, ale jsem přesvědčen, že pro mě osobně a pro mou práci pro klub, nutné.


Současné, tržní společností nastavené podmínky, ať legislativní či ekonomické, posouvají amatérský organizovaný sport čím dál více do oblasti placených služeb. Je to realita, se kterou v oblasti výchovy dětí a mládeže nesouhlasím, kterou je však pro přežití v současné době asi nutno respektovat. Také převládající motiv sportovního úspěchu za každou cenu jde často proti vlastnímu smyslu stanovami klubu dané činnosti, což je výchova dětí a mládeže ke sportu.


Aby člověk mohl dobře vykonávat svoji práci, musí věřit ve správnost toho co dělá a zde jsem se dostal na hranici svých možností. K tomuto určitě přispěla skutečnost, že ve výboru FC Háje pracuji nepřetržitě již 16 let a jsem zde asi posledním nositelem stylu práce a myšlení, který umožnila centrální podpora sportu v minulosti. Uvědomuji si, že styl práce, který je postaven pouze na důvěře, spolupráci a dobrovolném zájmu o věci společné dnes již nestačí. Současný a to celospolečenský příklon k individualismu vyžaduje nový, razantnější přístup k řešení problémů. Nechci být žábou na prameni a věřím, že mé rozhodnutí bude motivační, že moji mladší nástupci si dokážou mnohem lépe poradit se stupňujícími se požadavky na až snad profesionální zajištění amatérské zájmové činnosti. Že se jim mnohem lépe podaří dát do souladu práva a povinnosti členů klubu v podmínkách tvrdé ekonomické reality a možností klubu.


Věřím, že mé rozhodnutí se dříve nebo později ukáže být jako správné, umožní vytvoření nového stylu řízení a povede k dalšímu růstu úrovně klubu, se kterým jsem spojil nejlepší roky svého života. Činnost ve výboru fotbalu ukončím po splnění všech závazků nejpozději k 31.12.2001.





Jan Horník





Mládež z Jižního Města sportuje na nových hřištích (2005)


(tiskový servis Magistrátu hlavního města Prahy dne 2.11.2005)


Sportovci na Jižním Městě mají k dispozici nové tréninkové hřiště. Fotbalový klub s jednou z největších členských základen v Praze tak opět zlepší přípravu svých hráčů a výkonnost v soutěžích. Na modernizaci hřišť dostalo od města přes šest milionů korun. Nové hrací plochy si dnes dopoledne (2. 11.) prohlédl náměstek pražského primátora Petr Hulinský.


Fotbalový klub zatím nejvíce využívá dvě sportoviště. Ve svém areálu nad hostivařskou přehradou má k dispozici travnaté a škvárové hřiště. "Vytížení travnatého hřiště je nesmírné. Během šesti měsíců se zde odehraje přes 220 soutěžních i přípravných zápasů. Padesát dobrovolných trenérů zajišťuje okolo 600 tréninků pro malé fotbalisty. Bohužel škvárové hřiště nemůžeme většinu roku z hygienických důvodů využívat," uvedl ředitel FC TJ Háje Jižní Město Jan Horník. "Zdejší fotbalový klub patří v péči o malé a dospívající sportovce k těm nejlepším a jasně to dokazují jejich výsledky na pražských, republikových i mezinárodních soutěžích, kde se pravidelně umísťují na medailových pozicích. Takovýto klub poté město neváhá finančně podpořit. Na odstranění havárie kotelny a sociálního zázemí v tomto areálu jsme jim proto věnovali přes jeden milion korun," doplnil náměstek pražského primátora Petr Hulinský, který si dnes si přijel prohlédnout celý sportovní areál.


FC TJ Háje získal od vedení města peníze i na druhé sportoviště v Schulhoffově ulici, které má pronajaté od obce. "Na výstavbu tréninkového hřiště s umělým travnatým povrchem třetí generace poskytlo město postupně více jak pět milionů korun. V posledních dvou letech to bylo přesně 4,6 milionu,? informoval náměstek Hulinský, do jehož kompetence spadá oblast finanční a sportovní. Fotbalový klub, jehož členskou základnu představuje více jak 400 hráčů, se tak od nynějška může pochlubit i moderním tréninkovým zázemím.


O kvalitě místního mládežnického fotbalu svědčí jejich úspěchy při mistrovských soutěžích Pražského fotbalového svazu. Mladším a starším žákům se podařilo postoupit do první Žákovské ligy Českomoravského fotbalového svazu. Zdatně konkurují i soupeřům z Evropy či jiných světadílů. Pozadu nezůstává ani družstvo dospělých, ve kterém hrají převážně odchovanci klubu.


V tomto roce FC TJ Háje oslavil již 75. výročí od svého založení. Při otevření prvního vlastního hřiště před 20 lety měl klub 6 družstev v mistrovských soutěžích, po pěti letech 11 a dnes se pyšní 17 týmy a 4 fotbalovými kroužky.



V Praze 2. 11. 2005






Vyjádření právního zástupce FC TJ Háje (2008)


(Městská část Praha 11 k rukám Ing. Evy Štampachové ze dne 11.3.2008)




Vážená paní inženýrko,



v právním zastoupení občanského sdružení FC TJ Háje - Jižní Město se sídlem v Praze 4, K Jezeru 2, jehož jménem jedná ředitel sdružení, pan Jan Horník, reaguji na Váš návrh týkající se ukončení nájemní smlouvy, kterou Váš úřad mému klientovi pronajal na dobu určitou pozemky v k.ú. Háje.


Při osobním jednání, kterého jsem se zúčastnila na Vašem úřadě dne 15.2.2008, bylo mému klientovi z Vaší strany navrženo ukončení zmíněné nájemní smlouvy dohodou smluvních stran s tím, že Městská část Prahy 11 v takovém případě vyplatí mému klientovi odstupné, jako kompenzaci za finanční investice, které občanské sdružení vložilo do vybudování sportovních hřišť na pronajatých pozemcích a dále, že mu bude nadále umožněno na vybudovaném fotbalovém hřišti se zpevněným umělým povrchem provozovat sportovní činnost pro dětský fotbalový oddíl FC TJ Háje formou podnájmu a za podmínek, které budou z hlediska finančního i časového pro fotbalovou přípravu tohoto oddílu přijatelné.


Jako podklad pro finanční kompenzaci byl zpracován znalecký posudek, který měl stanovit hodnotu investic mého klienta do vybudovaného sportovního areálu. Tento znalecký posudek vypracoval dne 10.2.2008 pod č. 482-2008 znalec Ladislav Pavlík, přičemž tato hodnota byla oceněna částkou 2 843 280,-Kč. Ve znaleckém posudku však nebyla zohledněna část staveb vybudovaných ve sportovním areálu, proto si můj klient nechal vypracovat nový znalecký posudek soudním znalcem Pavlem Miškovským, podle jehož posudku č. 602/51/08 ze dne 4.3.2008 je hodnota staveb a zařízení včetně venkovních úprav oceněna částkou 3 613 210,-Kč. Z uvedeného je zřejmé, že znalecký posudek, který zpracoval Vámi určený soudní znalec neodpovídá skutečnému stavu věci.


V průběhu výše zmíněného osobního jednání bylo mému klientovi nabídnuto odstupné ve výši cca 50% ceny zjištěné znaleckým posudkem Ladislava Pavlíka. Po zvážení všech okolností souvisejících s předčasným ukončením nájemní smlouvy, zejména s ohledem na řadu stávajících finančních závazků mého klienta ze smluvních vztahů, kterým je povinen dostát a rovněž s ohledem na jeho závazky vůči sportovnímu oddílu dětí, který založil a který vede, Vám jménem svého klienta sděluji, že za Vámi nabídnutých podmínek s předčasným ukončením nájmu nesouhlasí a na navrženou dohodu není ochoten přistoupit. Pro činnost, kterou občanské sdružení provozuje ve prospěch mnoha dětí bydlících v oblasti Jižního Města, by ukončení nájmu za těchto podmínek bylo likvidační. Nabízený podnájem hřiště by tuto situaci v žádném případě neřešil, neboť ekonomicky je provozování fotbalového oddílu nastaveno tak, že by nemohl platit komerční nájemné, aniž by došlo k podstatnému zvýšení poplatkových povinností členů oddílu, což je proti zásadám a zájmům mého klienta.


Závěrem Vám tedy sděluji, že občanské sdružení FC TJ Háje - Jižní Město má zájem ve své činnosti nadále v plném rozsahu pokračovat a tedy i setrvat ve stávajícím nájemním vztahu. Má zájem úzce přitom spolupracovat s Městskou částí Praha 11 a také využívat všech dostupných finančních možností, které přispějí v rámci podpory zájmové a sportovní činnosti dětí ke zvelebení a rozšíření sportovního areálu.





právní zástupce FC TJ Háje







Sport na Jižním Městě (2010)


(Povídám si s panem Janem Horníkem z FC TJ Háje Jižní Město.)



Sport je významnou prevencí proti negativním společenským jevům. Jak je to se sportovními možnostmi na Jižním Městě?


Mediálně se možnosti sportovního vyžití zlepšují. Je to tak alespoň obcí prezentováno. Mé praktické zkušenosti z oblasti sportování dětí jsou však trochu jiné. Stát se o sportovní výchovu dětí zajímá do úrovně reprezentace a obcím bylo pouze doporučeno, aby se o sport staraly. Přes veškerou snahu se nám tady na JM nepodařilo přesvědčit obec o potřebnosti naší činnosti. Od roku 1994 na základě smlouvy s MČ využíváme sportovní areál při škole Schulhoffova pro výchovu děti od pěti do desíti let. V roce 2008 jsme dostali výpověď a dětem byl znemožněn přístup k pravidelné sportovní činnosti. Podali jsme žalobu a již druhý rok se zatím bez výsledku soudíme. Osobně považuji za nemorální ten stav, kdy se občanské sdružení, které dobrovolně a na vlastní náklady převzalo část odpovědnosti za výchovu dětí, musí soudit s námi volenými obecními zastupiteli, kteří nesou odpovědnost za oblast prevence do které naše činnost určitě patří. Tento stav není v pořádku. Je zapotřebí sportovní výchovu dětí organizovanou na naší neziskové úrovni převést zpět do oblasti podpory prevence negativních jevů a nechat lidi v klidu pracovat. Tedy ty, kteří se dětem skutečně dlouhodobě na Jižním Městě věnují a mají ten dar nebo řekněme schopnost přivést je ke sportování, a těch je čím dál méně. A měli bychom je podpořit a vytvořit jim podmínky pro jejich činnost. Toto však jihoměstská radnice odmítá a je v tomto v rozporu i s magistrátem hl. města Prahy.




V čem je hlavní problém?


Na naší obecní úrovni je to určitě v lidech a v komunikaci. Komunikace není jen umění fundovaně hovořit, patří sem i chování, znalosti a cit pro situaci. Je zapotřebí ujasnit si co je v zájmu obyvatel Jižního Města. Veřejný zájem je v současné době neustále mediálně skloňován a lze ho provozovat dvěma způsoby.


Prvním z nich je provoz v režimu regulace veřejného zájmu, to znamená, že sportovním organizacím jsou obecní areály pronajaty a jsou jim dány konkrétní smluvní podmínky pro jejich provoz. V tomto režimu se pohybujeme v současnosti my, areál Schulhoffova máme pronajatý od obce za symbolickou jednu korunu. Podmínkou však je, že budeme pracovat s dětmi a do areálu vložíme a účetně prokážeme půl milionu korun ročně. Je to sice nezvykle tvrdá tržní podmínka pro děti do desíti let, ale za pomoci MHMP jsme si s tím poradili.


Druhou možnou variantou je privatizace veřejného zájmu. Tu prosazuje současná radnice na JM. V této variantě jsou příjmy i náklady privatizovány. Cílem by mělo být zodpovědnější chování při využívání majetku, v našem případě sportovních zařízení. Ten kdo prosazuje převedení veřejného zájmu do působnosti akciových společností by měl jednat se znalostí věcí a měl by být zavázán k přijmutí veškerých následků svého rozhodnutí. A v tom je podle mého názoru další problém. Nejen v našem případě je způsob probíhající privatizace na Jižním Městě prokazatelně v rozporu minimálně s dobrými mravy, jde často proti zájmům veřejnosti a dnes je již zřejmé to, že organizovaná sportovní výchova dětí na naší úrovni je to poslední co námi zvolené zastupitele zajímá. Podporu dlouhodobé činnosti dětí čím dál více nahrazují jednorázové spíše komerční akce, štědře dotované a mediálně prezentované. Naše děti jsou zbytečně násilně vtahovány do současného tržního a konkurenčního prostředí. To pro ně nemůže přinést nic dobrého. Doba je taková, že když se někde objeví miliony, může v mediální současnosti i na zelené louce vyrůst cokoli, třeba i sportovní klub, a do roka je věhlasný. Většina trvalých hodnot v životě však vzniká z dlouhodobé poctivé práce. A platí to stále a máme to časem prověřené, nakonec bez toho bychom tady s dětmi asi již nebyli. Věřím, že konečné rozhodnutí v nám vnuceném soudním sporu o využití are


pátek 30.7.2010 | Klub | Přečteno: 2616

Další články