lupráce
Hrála jsi závodně fotbal?
Renča: Hrála jsem asi rok a půl, když jsem chodila do sedmé a osmé třídy. Klub, kde jsem hrála se jmenoval SK Viktoria Lom.
Na jakém postu jsi nastupovala?
Renča: Myslím, že útok. Moc branek jsem ovšem nedávala.
Přesuneme se z Viktorie Lom na Háje. Jakou funkci zde zastáváš?
Renča: Sekretář mládeže.
Proč tak nejsi vedená i na svazu?
Renča: Nikdy jsme to papírově neřešili.
Jak jsi se k této funkci dostala?
Renča: Přes syna Mikuláška. On začal na Hájích v pěti letech hrát fotbal (rok 2002 - pozn. autora). Začala jsem dělat vedoucí u jejich ročníku, který trénoval Michal (Horník - pozn. autora). Poté jsme začali dělat turnaje pro mateřské školky a tím jsme začali spolupracovat.
Takže jste si s Michalem padli hned do oka, že jste si řekli, že spolu budete spolupracovat?
Renča: Nevím, jestli jsme si hned padli do oka. Nicméně Michal měl v hlavě představu, jak by chtěl ty malinký vést, měl určitou koncepci a filozofii týkající se fotbalu a mě napadaly věci, které by se s těmi dětmi daly dělat. Například jsme vymyslela, že nejmladší ročník, který bude mít za sebou první rok ve fotbalovém kroužku, tak dostane fotbalové vysvědčení, to ukončení roku proběhne formou soutěží. Dále jsme se třeba po diskusi s Michalem rozhodli, že budeme dělat ty turnaje pro mateřské školy.
Jak dlouho vydržel Mikuláš u fotbalu?
Renča: Čtyři roky, hrál do devíti let.
Nenapadlo i tebe, poté co skončil Mikuláš, také práci na Hájích zanechat?
Renča: Napadlo. Věděla jsem, že třeba bude chtít dělat nějaký jiný sport. Také jsme se stěhovali na Ládví. Ale zase jsem za sebou měla spoustu jiných dětí a rozjetých akcí, že se z toho vlaku nedalo moc vystoupit. Už jsem si zvykla na tu zátěž.
Dlouho jsi působila jako učitelka mateřské školy, od ledna jsi povýšila na ředitelku. Jak se dá časově skloubit ředitelování s prací na Hájích?
Renča: Obě funkce jsou poměrně časově náročné. Naštěstí Mikuláš už je ve věku, kdy nepotřebuje tak intenzivní péči, dokáže si dojet na své zájmové aktivity sám a tudíž mám více času na práci.
Nevadí to rodině, když trávíš tolik času mimo domov?
Renča: Někdy jim to vadí, někdy je jim to jedno, řekla bych, že je to tak 50 na 50.
Na Hájích jste tři ženy: ty, správcová paní Vojtíšková a trenérka Lucka. Jak se ti pracuje se samými muži?
Renča: Mně se s muži pracuje dobře (smích). Ve školce jsem naopak obklopená ženami, takže kompenzace muži je dobrá.
Dokázala by si po letech strávených ve vedoucí funkci trénovat, vychovat si svůj vlastní ročník?
Renča: Myslím si, že bych si to uměla představit. Vzhledem k tomu, kolika jsem se účastnila soustředění, tréninků, zápasů tak bych to asi i dokázala, ale nevím jestli bych si ten čas momentálně našla.
Kdybys jsi si měla vybrat mezi fotbalem a školkou, co by zvítězilo?
Renča: To je velmi těžká otázka. Já jsem vystudovaný kantor, ta práce mě baví a fotbal je můj koníček. Ono je někdy těžké vybrat si mezi prací a koníčkem Samozřejmě měřítkem je i finanční záležitost. Když by mě dokázal fotbal uživit, tak bych o tom mohla uvažovat, ale v současné době to tak není, takže opravdu zůstane fotbal koníčkem.
Když skloubíme práci s koníčkem, vyleze nám z toho Mateřinacup. Mohla bys nám o turnaji mateřský škol říct více věcí? Jakou má tento turnaj odezvu?
Renča: Letos proběhl již osmý ročník turnaje. První se uskutečnil v roce 2003. Mateřinacup je fotbalový turnaj pro děti z mateřských škol z celého Jižního Města. To znamená pro celkem 15 škol. Většinou se turnajů účastní 12 nebo 13 mateřských škol. Jde o to, aby se dětem přiblížil fotbal a ukázala se jim možnost, jakým způsobem trávit volný čas, jakým sportem by se děti mohly zabývat v předškolním věku. Jakýkoliv sport je dobrý k tomu, aby jím děti mohly trávit svůj volný čas. Fotbal je, ale sport venkovní, navíc kolektivní a finančně dle mého názoru méně nákladný.
Jaký je hlavní cíl turnaje?
Renča: Hlavním cílem je dětem udělat příjemné, zábavné dopoledne. Ukázat jim "opravdový" fotbal v dresech, na velké brány. Pro nás je to ukázka, kolik dětí je v mateřských školách a v případě jejich zájmu, kolik by se jich eventuelně mohlo stát členy našeho klubu.
Několikátým rokem se na Hájích také dělají nábory. Kolik dětí se v minulosti na nábor dostavovalo?
Renča: Myslím, že účast na náborech je dobrá, hodnotím je velmi pozitivně. Většinou se dostaví kolem 30 dětí nově začínajícího ročníku. Občas se objeví i starší děti, občas se ozvou děti během školního roku.
Postoupíme výše, a to do soutěžních ročníků přípravek. Jaký máš názor na změny, které schválil svaz pro nynější sezónu?
Renča: Kvituju toto rozhodnutí ohledně změn, které se plánovaly a od nové sezóny byly realizovány. Myslím, že změny jsou ku prospěchu dětem. Menší hřiště, více kontaktů s balónem, já jsem rozhodně pro.
Byla jsi jednou z hlavních pořadatelů a strůjců 80. oslav. Byla jsi spokojená s celkovým výsledkem?
Renča: Já jsem povahou spíš optimista, tak musím oslavy hodnotit pozitivně. Krásný byl nástup chlapů a mladší přípravky k mistrovskému utkání. Myslím si, že kulturní program byl bohatý, soutěže připravené pro děti poměrně vyčerpávající, počasí bylo nádherné, to jsou samé pozitivní věci. Možná mohla být větší účast, zejména věkové kategorie 10 - 15 let.
Otázka na závěr, kterou nemohu nepoložit. Víš, co to je ofsajd?
Renča (směje se): Postavení mimo hru. (dlouhá odmlka)... Tam kam se útočí, tak nesmí protihráč s míčem být rychlejší než nějaký ten obránce, ale zase je to až za nějakou tu čáru. V hokeji je to jednoduché, protože tam jsou ty čáry namalované. Jediné štěstí je, že v přípravce ofsajd není. Nechápu, jak to rozhodčí stihnou při zápase zachytit.
Díky za rozhovor