Z hájecké kabiny (7)

Na začátek bych rád uvedl, že rozhovor jsem s Michalem dělal v pátek, tudíž den před otevřením Schulhoffky.

Od jakého roku působíš na Hájích?

Michal: (směje se, zamyslí se) No, od malička tady působím. Do osmi let jsem hrál v Kunraticích. Potom jsem přešel na Háje. Takže tu jsem tak od osmi, devíti let. Jako hráč jsem si postupně prošel všechny kategorie až do chlapů. Pak jsem odešel na vojnu. Po ní jsem se ještě na chvíli vrátil, kopal jsem za béčko. Na to jsem se rozjel do světa.

Kdy ses vrátil ze zahraničí? Začal jsi okamžitě působit na Hájích?

Michal: Po návratu z Ameriky jsem se rozhodl, že už v Praze zůstanu. Měl jsem vážnou známost. Byl to rok 2001. Domluvil jsem se s tátou, že tu zkusím zajistit sportovní část činnosti klubu. V té době zde byly docela problémy. Dostal jsem se do výboru, kde byl také pan Vojtíšek a ...(zamyslí se)

Filip Semorád?

Michal: Ne, ne. Filipa jsem v té době přemlouval. Když jsem přijel a dohodl se, že tu sportovní část tady budu dělat, tak mi bylo jasné, že k sobě potřebuji získat lidi, kterým budu věřit. Nejdřív jsem tedy k sobě měl Filipa, poté se k nám přidala Renča. Pomalu jsem je do toho začal vtahovat. Po těch letech se ukazuje, že to byla dobrá volba. Ukazuje se, že jsem snad vybral dobře, už několik let to táhneme spolu. A myslím, že na slušné úrovni.

S Renčou ses dal dohromady v týmu, který jsi trénoval, ve kterém dělala vedoucí. Jak jste se dostali ke společné práci?

Michal: Renču jsem poznal jako strašně aktivní maminku, která neustále vymýšlela nejrůznější akce, měla velmi dobré nápady. Dělala ve školce, tím pádem to s dětmi uměla, byla hovorná, družná. Tak jsem ji oslovil, zda nechce dělat vedoucí. Když jsem viděl, jak je schopná, tak jsem ji lanařil pro větší rozsah prací. Nejdůležitější byla její forma komunikace s rodiči a vztah k dětem. Vytvořila příjemné prostředí pro rodiče. Ta práce u těch malinkých je hlavně o komunikaci s rodiči.

Tvůj táta budoval mládež na Hájích přes 25 let. Působí dodnes v nějaké funkci?

Michal: Poté, co jsem převzal sportovní část, tak se táta začal věnovat mnohem více ekonomice. My jsme převzali jeho práci na sportovním úseku, dále budovali mládež a začali jsme dělat mnohem více s těmi nejmenšími.

Náborů se účastní pravidelně dost dětí. Říká se, že od fotbalu děti odcházejí, že si hledají jiné sporty nebo se věnují jiným aktivitám. Jsi spokojený s počtem malých zájemců o fotbal?

Michal: Nás vůbec jiné sporty neovlivnily. Stále si myslím, že fotbal jako celosvětový fenomén je nejvyhledávanější a pro malé začínající kluky i nejpřijatelnější. Finančně není tak náročný. Na rozdíl od jiných sportů, třeba od florbalu, trénujeme venku, pouze v zimě chodíme do tělocvičen. Být na jaře nebo na podzim zavřený v tělocvičně není nejlepší. Úbytek dětí každopádně je, stěžují si na to všichni, ale musím to zaklepat, my jsme to zatím nepocítili. Reagovali jsme na to vybudováním systému výchovy ke sportu od těch nejmenších s návazností až do chlapů. Trvalo to roky. Myslím si, že rodiče na Jižním Městě si dnes již mezi sebou sami řeknou, jak kdo tu práci s mládeží dělá. Řeknou si, tam je to dobrý, je tam dost trenérů, líbí se mi jak to tam vedou, a to je pak nejlepší reklama. My při náborech jsme ani nemuseli vyvěsit inzeráty. Háje mají na Jižním Městě tradici a mají nejen u mládeže zvučné jméno a to nejen na Jižním Městě.

Jak to vidíš s budoucností fotbalu dětí na Jižním Městě?

Michal: Mám filozofii, jak chci, aby se s dětmi pracovalo a snažím se pracovat v tomto smyslu s trenéry. Někdy se mi to při dnešním tržním pohledu, kde platí jenom vítězství, daří méně, někdy naopak více. Ale takhle si myslím, že by to mělo být, mít vlastní cestu, diskutovat o ní, přesvědčovat a nakonec přesvědčit. ( .. směje se). Docela se mě teď dotklo, když nedávno mluvil pan starosta o tom, že děti z Jižního Města přecházejí do jiných klubů a tomu chce zabránit a jak by to bylo dobré, kdyby se tady kopala liga. Tak to ale ve fotbale dětí chodí. Je to většinou o tom, že se rodič nepohodne s trenérem, má jinou představu, tak jde do nejbližšího klubu. I k nám takto přichází spousta kluků. Představa pana starosty, že přivedení ligového klubu na Jižní Město pomůže sportovní výchově dětí je naivní a nebo účelová. On se v tom prostředí ale nepohybuje, nezná to. Ligové kluby jsou dnes obchodní společnosti založené za účelem zisku. V případě, že by tady byla podporována liga na úkor sportovišť a výchovy našich dětí, tak by stovky kluků, kteří fotbal hrají pro radost, pro zábavu, jezdili někam jinam, na jinou městskou část. My jsme amatérský klub. Staráme se o naše děti bez pomoci radnice celé roky. Je to jako srovnávat hrušky s jablky. Je však dobře, že po letech naprostého nezájmu se radnice o sportování našich dětí zajímá.

Kvalitní práce s mládeží souvisí úzce s trenéry. Jaký máš výběr trenérů a kde je případně sháníš?

Michal: Trenéry sháníme z vlastních řad, pokud to lze. Když někdo u určité kategorie skončí, tak s ním promluvíme, zda by neměl chuť trénovat nový ročník. Spousta chlapů, kteří trénují starší kategorie, tak šli s ročníkem odmala. Ty zkušenosti s malinkýma mají. Jenže čím jsou starší, tím menší mají chuť pracovat s malýma, kde je to hodně náročné a není to tolik o fotbale. Chtějí dělat velký fotbal, taktiku apod. Když nechtějí působit u malých, tak to řešíme formou inzerátů. Vybíráme si ty zájemce, kteří buď fotbal hrají nebo dříve aktivně hráli. Chceme, aby uměli klukům předvádět fotbalové činnosti. Důležitou věcí je mít pozitivní vztah k dětem. Aby dokázali vytvořit pohodičku, přátelskou atmosféru. Nejmladší jsou spíše taková fotbalová školka. Na inzeráty se nám hlásí poměrně dost zájemců a tak zkoušíme a vybíráme. Jsou také časté změny, protože velká část trenéru chodí na vysokou školu, takže jim někdy nevyhovuje čas tréninků. Výběr je ale takový, že jsme většinou neměli větší problém.

Vysokoškoláci berou trénování i jako brigádu. Jak je těžké nalézt prostředky k zaplacení trenérů?

Michal: Peníze jsou první věc, o které se na schůzkách bavíme. Je to sice nazvané jako brigáda, protože jiné servery neexistují. Nikam nemůžete vložit hledám pracanta zadarmo. Peníze jsou ale tak maximálně na pokrytí cestovného, aby mohl přijet a odjet metrem, aby si mohl cestou koupit bagetu. Trénování není až tak brigáda jako spíš koníček, kde si myslíme, že to mladým může dát hodně do života. Je to zkouška, co vše jsou schopni dokázat, zda se dokáží postarat o takový kolektiv, ověřit si své schopnosti. Snažíme se nabídnout alespoň to málo, protože víme, že mladí trenéři lepší jsou než "televizní" trenéři. I přesto se vydává při počtu našich týmů jen za trenéry přípravek přibližně 30 000 za měsíc.

Nemyslíš si, že právě na tyto trenéry, kteří pracují s dětmi za pakatel, je vyvíjen velký tlak od rodičů?

Michal: To je otázka, kterou probíráme na sezeních s rodiči, které se snažíme mít pravidelně. Už od malých předpřípravek se snažíme upozornit rodiče na to, jak to tady děláme, jak to chceme dělat. Ti kluci by se měli na trénink těšit, měli by to dělat s chutí, radostí. Říkáme jim také to, že kdo nemá zájem na to přistoupit, tak ať rovnou jde pryč. Dřív jsem tohle neříkal, teď už se toho ale nebojím. Žádná slova nezmůžou nic. Je lepší si to jít zkusit jinam. Přesto se rodiče často ještě rádi vrací. Je to opravdu hlavně o komunikaci s rodiči. Největší mor je hra na výsledky. Já bych byl pro zrušení soutěže na tabulky, na výsledky. Tam i rodič pozná jaký je, někdy se neudrží. Trenéři nejednou slyší nepřiměřené reakce od rodičů, do kterých by to neřekli. Druhou věcí je, že rodiče pozorují své ratolesti, někteří nesouhlasí s tím, že by se mělo začínat všestrannou přípravou a hrami, ale myslí si, že by rovnou měli kopat, hrát fotbal a hlavně vyhrávat. Chtějí co nejrychleji realizovat své představy a očekávání. Nejdříve se však musí něco naučit a výchova a hra na výsledek jdou proti sobě.

Prosadil se někdo z odchovanců Hájů ve vyšších soutěži?

Michal: To bylo řečeno při letošní oslavě 80. let od založení klubu. Lombardo (Milan Chudada - pozn. autora) to uváděl pro místní televizní kanál. V současné době hrají ligu tři naši odchovanci, Tomáš Jablonský v Jablonci, Milan Zachariáš v Ústí a Pepa Divíšek v Příbrami. V juniorce Slávie Vítek Balcar a mnoho dalších v nižších soutěžích. V minulosti pak kopal ligu na Dukla Tomáš Mašek, ve Slávii byl Martin Zachariáš, David Emerling a Martin Hyský, který pak končil ve Spartaku Moskva. Tady mě nejvíc mrzí, že spousta kluků, kteří u nás byli a byli talentovaní, to mohlo někam dotáhnout, ale byli systémem soutěží, přestupním řádem a vůbec legislativou, která je postavena pro velké kluby, spíš odstaveni, než aby to dotáhli dál. Dělat fotbal od 6 let pod konkurenčním a výsledkovým tlakem není dobře. Když odcházejí v mladém věku do Sparty, Slavie tak je to špatně. Kluci by měli mít klid do těch 12 let. Poté když prokážou své kvality, tak by mohli uvažovat o tom, zda nezkusí lepší tým. Ne dříve, v těch nejlepších letech, kdy do toho mají šlápnout, tak jsou potom vyšťavený. Málokdo to vydrží, je to taky o morálce. Kolikrát si rodiče zakládají na tom, že kluk jde v devíti do Slavie, jenže naše zkušenost je taková, že pouze minimum jich zůstává ve velkém fotbale po 18 roku věku.

Jenže týmy jako Sparta, Slavia se snaží lovit mladé talentované hráče do 10 let, aby za ně nemusely platit. V tom je asi kámen úrazu.

Michal: V tom problém je. Jak ekonomický tak i sportovní. Upozorňujeme už na to dlouho. Upozorňoval na to už táta, když se střetával s pražskými kluby na sezeních. Tento systém je špatně nastavený. Nastavily si to právě silné kluby, aby mohly oslovit rodiče a nalákat je tak do týmu, který má slavné jméno. Ten kluk by měl ale nejprve ukázat talent ve svém mateřském klubu. Do starší přípravky stejně hrají týmy stejné soutěže. Nic vyššího, než je přebor, není. Všichni naši odchovanci v lize s výjimkou Zachariášů šli do ligových klubů až v žákovském věku, když bylo jasné, že by na to mohli mít. A my jsme je podpořili, máme jako klub zájem na tom, aby se prosadili. A udělali dobře, desítky dalších, kteří odešli v nízkém věku nenaplnili ambice rodičů a mnozí s fotbalem skončili. Je to škoda jak pro děti, tak pro nás a nakonec i náš fotbal je potom tam, kde je. Co se týče kvality trenérů, tak ta je ve všech klubech u dětí zhruba stejná. Tam jde jen o to jméno klubu.

Myslíš si tedy, že kategorie přípravky je nejdůležitější?

Michal: Určitě je nejdůležitější. Tady se utváří vztah ke sportu a první kroky jsou rozhodující pro další vývoj. Hodně se toho dá pokazit. Na svazu teď přišli s věcmi, jak by se to mělo dělat. Stěžují si, že fotbalu ubývají děti. Jenže ubývají děti těm, co s nimi špatně pracují. Nám děti přibývají. Je to jen o poctivé práci, o lidském faktoru. Není to však jen o penězích, jak si myslí třeba naše radnice, že dá někam peníze a vše pošlape. Není to tak. Kde jsou velké peníze, tam se stahují i ti peněz potřební. Je jen otázka času, kdy se to i kvůli penězům rozhádá. Pro příklady nemusíme chodit daleko. Tam, kde není tolik peněz, to lidé dělají z přesvědčení a pro sebe a k takovým věcem přece jen nedochází.

Přípravky trénovaly na Schulhoffce, kterou má FC Háje v pronájmu. Městská část na podzim loňského roku travnaté hřiště zbourala. Vybudovala místo něj nové. Ve čtvrtek starosta oznámil, že by hřiště mělo být k dispozici Hájům. Bude to tak? Nebo to jsou jen předvolení sliby?

Michal: Pokusím se odpověď zestručnit. Kolem Schulhoffky vedeme soudní spor. Hřiště nám zbourali, tudíž naše činnost byla omezena. My jsme si zatím poradili ve vlastních prostorách. Těch je však málo a pro zkvalitnění práce bychom travnaté hřiště na Schulhoffce využili. Chtěli a potřebovali bychom tam hrát i trénovat. Vše záleží na tom, jak se k tomu postaví obec. Já doufám, že se k tomu postaví ve prospěch dětí na Hájích. Více to komentovat nebudu. Zeptej se táty, ale opatrně, je v poslední době hodně namíchnutý, možná spíš přímo až ..., ale to tam nepiš. (smích)

V sobotu se otvírá Schulhoffka. Otvírá se pod záštitou Prahy 11 s nebo bez spolupráce s Hájema?

Michal: Čekal bych, že když je všude prezentováno, že budeme v areálu působit, navíc areál letitě obhospodařujeme, tak že se budeme na této akci podílet. Radnice s námi bohužel nekomunikuje. Radnice otvírá své hřiště, nikde se nezmiňuje o tom, že to je v soudní při a že vlastně to její hřiště není. Spoléhá na to, že se s námi domluví. Háje byly pouze ve čtvrtek osloveny, zda by tam mančaft přípravek mohl sehrát otvírací zápas. Nemohl, měl mistrák.

Starosta také zmínil plán o vybudování fotbalového hřiště u školy Ke Kateřinkám. Zmínil, že by hřiště mělo patřit Hájům. Proběhla jednání na toto téma s obcí nebo je to jen starostova vize?

Michal: U těch jednáních, kterých jsem se účastnil já, tak nám byl každou chvilku tvrzeno trošku něco jiného. To, co jsem zaslechl ve čtvrtek, tak jsem zaslechl již v minulosti, ale za podmínek, který nebyly včera vyřčeny. Ale není to tak, že obec něco postaví, zmodernizuje a Háje to dostanou.

Na Prahu 11 se částečně přestěhovala Dukla. Uvažovalo se a uvažuje se o spolupráci mezi Duklou a FC Háje. Ty, jako sportovní ředitel, to řešíš. V jaké fázi jsou jednání nyní?

Michal: Na začátku bylo setkání s Duklou zastoupenou Martinem Lafkem, který na Hájích vyrůstal. Vše se děje se změnami ve fotbale. Budou se vytvářet centra mládeže, která budou dotovaná ČMFS. Ligové kluby se snaží, aby se dostaly do této koncepce, aby si mohly sáhnout na svazové peníze. Dukla pro to, aby splnila nějaké požadavky, pro získání podpory ČMFS pro mládežnická centra, tak hledala lokalitu se silným na mládež zaměřeným klubem se kterým by mohla spolupracovat. Sportovní třídy na Hájích máme již deset let a přes veškeré úsilí se nám nikdy nepodařilo získat svazovou podporu. Máme s tím zkušenosti. Dukla s vedením sportovních tříd zkušenosti vůbec neměla. Znali jsme se s vedením Dukly, sedli jsme si a řekli si, že bychom si eventuelně mohli zkusit takovou spolupráci. Uvidíme po čase, jak to bude vypadat.

Současná situace je na cestě ke spolupráci?

Michal: Současná situace je strašně moc smíchaná s politikou. Sport a politika jsou provázány, nebo spíš než politika řeknu peníze. Kde jsou peníze, tam je politika. Dnes když se řeší sport, tak se nejprve řeší finance. Jednání o spolupráci nejsou ukončená, ale teď jsme na bodě, kdy vyčkáváme, jak to dopadne s areálem Schulhoffova. I potažmo se spoluprácí Dukly s obcí. Mezi Duklou a obcí vzniknul mezitím jakýsi ekonomický vztah. Jelikož my s obcí nějakým způsobem bojujeme, tak čekáme, jestli opravdu slova starosty dojdou k naplnění. Že tak jak pan starosta vyhlašuje na setkání s našimi rodiči před volbami, že budeme moci vykonávat v daných areálech sportovní činnost a že to bude podložené papírem, smlouvou, kterou my podepíšeme. Poté nám nic nebrání ani v rozvinutí naší spolupráce s Duklou.

FC Háje JM se stará pouze o fotbal. FC TJ Háje zajišťují provoz a chod klubu. Rodiče z příspěvků platí pouze FC Háje. Kde berou FC TJ Háje peníze na provoz klubu?

Michal: To je spíš otázka pro tátu. Jinak je možné si kliknout na naše webové stránky na odkaz Provozní informace a tam jsou tyto informace.

Mluvil jsi o sportovních třídách. Na jaké škole Háje sportovní třídy provozují a jak tato spolupráce funguje?

Michal: Ta spolupráce začala před deseti lety. Začalo to s nástupem ředitele p. Kokšála na škole Květnového vítězství. Tato škola byla záměrně vybraná, protože v té době jsme měli středisko pro nejmenší na Schulhoffce. Škola Květnového vítězství je přes hlavní silnici, je opravdu blízko. Je to ideální vzdálenost pro to, co jsme zamýšleli do budoucna, třeba odvádění dětí na tréninky, využívání tělocvičen a i postavení sportovní haly. To byl záměr pana ředitele a udělal pro to hodně. Začali jsme postupně založením jedné třídy. Postupně jsme zakládali další ročníky, došlo i na to odvádění dětí ze školy na tréninky. Pouze plány na sportovní halu pro děti vzaly odchodem pana ředitele za své. V dnešní době pokrýváme již 1 až 6 třídu. Teď již pod novým panem ředitelem p. Kopečným, který je stejný příznivec sportu jako pan Kokšál. Spolupráce tedy pokračuje úspěšně dál. Vzhledem k možnostem Dukly se začalo řešit i finanční dotování, že by byli na škole profesionální trenéři, tak aby to dostalo ještě větší rozměr, než to má.

Máš na mysli trenéry z Dukly?

Michal: Myslím finanční zastřešení Duklou s činností našich trenérů. Jak jsem již říkal, Dukla by tu s malinkýma neměla působit, měla by na základě smlouvy o spolupráci finančně zastřešit kroužky z prostředků ČMFS řekněme například z 50%, abychom se v kvalitě posunuli ještě dál. Jedná se také o materiální vybavení.

Mohl by ses vyjádřit k problematice restrukturalizace přípravek? První ohlasy trenérů nejsou moc kladné.

Michal: Bylo to udělané pozdě. My zezdola jsme na budoucí problémy fotbalu upozorňovali. Nikdo nás neposlouchal a ztratili jsme spoustu času. Nyní se alespoň něco děje, ale je to ušité horkou jehlou. Těch negativních připomínek bude spousta. Nicméně co se týče zmenšení hřiště, tak je to dobrá věc pro malé kategorie. Když se odstraní ty špatné věci, které se teď v praxi objevují, tak je to dobrá cesta. Jde o to, jestli ČMFS připustí kluby k další diskusi, aby si mohly říct výhrady k soutěži a zda budou ty výhrady vyslyšeny. Celou dobu se povídá o tom, že se to dělá pro nás, tak já doufám, že potom taky náš názor bude brán v úvahu. Musí se upravit legislativa, aby vše fungovalo tak, jak má. Ne vše, co je převzaté z venku, je dobré. My jsme v minulosti měly špičková centra mládeže, která se zrušila. Teď se obnovují. V tom jsme ztratili 20 let. Znovu se k tomu vracíme, bohužel to vše musíme budovat od začátku. Teď na tom doplácíme ve velkém fotbale. Jestli chceme čekat na další úspěchy, tak přijdou za 10 let, teď nám ujel vlak.

Převzal jsi starost o sportovní činnost od svého táty. Myslíš, že časem tvůj syn Vítek přebere tuto činnost od tebe?

Michal: (smích) No pokud bude střílet góly za áčko a bude mít na to čas, tak proč ne. I když potom, co vše se tady na Jižním Městě děje, tak nevím, jestli bych mu to doporučoval.

Díky za rozhovor