lupráce
Márty, čtenáři našeho webu si tě v anketě zvolili pro další rozhovor. Předčil jsi i Vojtíškovi. Co na to říkáš?
Márty: No byl to těžký soupeř. Půlka týmu hlasovala pro mě, abych zaplatil 150 korun do kasy (smích), proto jsem to vyhrál. Nic hlubšího v tom asi není.
Oba trénujete mladé brankáře. Jaké máme na Hájích talenty?
Kája: Kluci jsou ještě hodně malí, těžko poznat, jak dobří budou. Jsou tam někteří, který byli dobří, dostali se i výš, takže je vidět, že z nich možná něco bude. V začátku měli nějaký talent, který dál rozvíjeli, brankářské tréninky jim taky pomohli. Je důležité, aby trénovali na těch gólmanských a nejen na normálních tréninkách. Doufejme, že budou dobrý a bude se jim dařit.
Márty: Velice důležité je, aby se na sobě pracovali i mimo brankářské tréninky. Ty jsou totiž jen jednou týdně hodinu a půl, a to je hrozně málo. Než se rozchytají, než se rozcvičí, tak stihneme pár cvičení a je konec. Ještě když dělají kraviny, tak je to o to složitější. Je pravda, že půlka z nich je ještě malých na nějaká složitá cvičení, jde o to, aby se naučili jak padat, nebo jiné základy. Ty starší už jsou trošku za hranicí, kdy se s nimi dá dobře pracovat. I když se někdo snaží, tak i v pozdějším věku je těžké naučit ho nové věci. Samozřejmě jde to, ale musí být nadaný.
Kde berete inspiraci při přípravě tréninku?
Kája: Hodně jsme pochytili od pana Vojtíška, který nás trénoval, když jsme byli mladý. Byl tam také pan Jeřábek, kterého už si teda moc nepamatuju. Bylo tam dalších pár trenérů. Takže některá cvičení od nich, která jsou zábavná. Většinou se snažíme udělat ten trénink pestrý. Na webu jsou také cvičení. V tréninku je něco ze zkušeností a něco z internetu.
Márty: Já souhlasím. Tenkrát s panem Vojtíškem a panem Jeřábkem jsme absolvovali hodně tréninků, byly dvakrát týdně. Na ty tréninky chodilo dost gólmanů. Dost nám to pomáhalo, tak se to snažíme předat dál. Když tak to doplňujeme internetem nebo knížkami.
Co je pro začínajícího brankáře nejdůležitější?
Márty: Musí mít hlavně chuť. Bez toho to dělat nejde. Vidím to i u těch kluků. Koho to baví, jde do toho naplno, tak nemá problém. Také je důležité, aby se nebáli míče, neměli by mít z toho respekt.
Kolik je ideální počet brankářů na jednoho trenéra?
Kája: Záleží na cvičení. Jestli se dělá nějaké rychlejší cvičení, aby byli brankáři v tempu. Ideální je, když je jeden trenér na 3 nebo 4 hráče, protože potom si můžou víc věcí vysvětlit. Je dobrý, když se sejde hodně trenérů a můžeme si to rozebrat. My to dělíme na mladší a starší gólmany. Těm starším se to dá lépe vysvětlit, takže tam stačí méně trenérů. U těch mladších je to důležitější. Něco jim vysvětlujeme každý trénink, oni to zas přes ten týden zapomenou. Mají svoje návyky, který jsou špatný. Postupně je ale společně odstraňujeme. Chytání je hodně o zkušenostech, v určitém věku přijde zlom a je to lepší a lepší.
Spolupracujete i s trenéry jednotlivých ročníků?
Márty: Ani ne.
Mají na vás nějaké požadavky?
Márty: Ať uvolníme bránu, když jdou hrát fotbal (smích). Když se potkáme na hřišti, tak třeba řeknou, že jim nejde to a to, např. centry nebo výkopy. Jinak nějak konkrétně ne.
Jaký je pro vás rozdíl, když máte chytat na umělce nebo na trávě?
Kája: Tráva je přirozenější. Je i mnohdy měkčí, takže ty pády jsou jemnější. Na umělku si gólman určitě zvykne, ale tráva je lepší.
Márty: Rozdíl to je. Na trávě to přeci jen odskočí, má to jiný skluz, odskok. Na umělce je to předvídatelnější. Takže když vyjedeme někam ven, tak mi to dělá trochu problémy.
Je to jeden z důvodů, proč se áčku daří doma a venku ne?
Márty: Určitě. I kluci jsou na zvyklí na umělku. Můžou si to tady dát po zemi, ví, že jim to nikam neuskočí. Na trávě jsou z toho mnohdy nepřesnosti.
Kájo, v béčku se střídáte s Čakym po zápase, takže každý chytá jednou za 14 dní. Jak ti vyhovuje tenhle systém?
Kája: Dá se říct, že dost. Vystřídáme se, což je spravedlivé, protože jsme na stejné úrovni. Pak se vystřídáme i v áčku, že jeden sedí a druhý má volno. Víkend se dá pak i využít jinak než fotbalově, což je občas příjemný. Vyhovuje to tak všem, je to dobrý systém. Je to na dohodě. Tento systém je pro nás ideální.
Jaký máte mezi sebou navzájem vztah jako brankáři? Necítíte mezi sebou konkurenci?
Márty: Jsme docela dobrý kamarádi. Zatím nebyli žádné problémy, žádné spory.
V áčku kopeš Márty penalty. Nelákalo tě někdy kopat i přímák jako např. Chilavert?
Márty: Už mi to taky někdo navrhoval, ale radši to nechám ostatním. Tam si nejsem tak jistý.
Máte nějaký recept na chytání penalt?
Kája: Chce to mít určitě štěstí. Chvílemi si všímám hráčů, jakým to kopou stylem, jestli to dávají při zápase placírou a snaží se obhazovat hráče, tak tam je možnost, že to budou dávat placírou po zemi. Je pravděpodobné, že když je to pravák, tak to dá doleva a když je to levák tak doprava. Jinak se snažím dívat do očí, ale hráči dělají ty svoje fígly.
Márty: Souhlasím, že při hře se dá vysledovat, jakým to kopou hráči stylem a při penaltě to může výhoda. To nic ale nemění na tom, že většinou je to risk. Samozřejmě si můžu myslet, že to kopne doprava, ale nikde není dané, že to tam opravdu dá. Když se mi zdá, že to tam půjde, tak tam skočím. Pak to ještě musí dát blbě na to stranu, kam skáču, abych to mohl nějak zlikvidovat.
Vzpomínáte si na svůj nejlépe odchytaný zápas?
Kája: Já jsem měl nejlepší zápas, když mi bylo asi 10 let. Bylo to v hale. Do té doby jsem vůbec nechytával. Hrál se zápas po půli 2:2. Byl to jeden z mých prvních zápasů. Trenér mi nějak nevěřil, pak mě tam ale šoupnul na druhý poločas. Bylo to sice na malé brány, ale chytil jsem toho spoustu a zakončil jsem to gólem přes celé hřiště (Márty tleská). Od té doby se to možná prolomilo.
Márty: Naštěstí já jsem měl třeba víc takových, kdy se dařilo. Pamatuju si, že když jsme byli s áčkem první nebo druhý rok v přeboru, tak jsme hráli doma na trávě proti Motorletu, a to bylo docela dobrý (smích). To se docela dařilo.
Co naopak nejhorší zápas?
Kája: Taky jich bylo pár určitě...
Márty: Těch bylo možná víc než těch dobrých. Samozřejmě se ty chyby dělají. Dělaj je jak hráči, tak i gólmani. Dělají je na vysoký i nižší úrovni, někdy to na člověka přijde. Vzpomínám si na zápas mladšího dorostu, kdy jsme potřebovali na Spartě vyhrát, abychom byli už jistí přeborníci. No a mě nebylo dobře, měl jsem před tím horečku a dostal jsem dva takový blbý góly, jeden z půlky hřiště. Myslel jsem si, že to jde vedle, tak jsem to kontroloval a ono to tam pěkně padlo. Jinak teď co jsem starší, tak udělám několik chyb za ten půlrok, z některých gól nepadne, z některých padne, když se to stane, tak je pak celý víkend v ha***u.
Měli jste v počátcích brankářský vzor?
Kája: Já jsem vzor nikdy neměl. Líbily se mi styly malých gólmanů, jelikož jsem menší postavy. Třeba Barthézův nebo Casillasův. Jinak jsem žádný vzor neměl. Ani jsem neměl nikdy pořádné ambice, nechal jsem to volně plynout.
Márty: Když jsem byl hodně malý, tak se mi líbil Schmeichel. Uměl vyhodit až na půlku, dobře chytal. Možná i částečně kvůli němu jsem začal chytat.
Díky za rozhovor