Útočná hra je v tomto věku mnohem důležitější, s tím vlastně souvisí i obranná činnost, tedy chtít vzít soupeři míč, abychom mohli dát branku my. Útok, útok, jedině útok. Počínaje od brankáře, i když nevzít to tak doslova, jako Štěpa, kdy se jako brankář zapomene na předním útoku :-).
Braník rozdělil týmy na trochu silnější a slabší, my se snažili vyrovnaně, takže každý tým měl vesměs 2 čtvrtiny mírnou převahu. V tomto zápase to bylo ale moc dobře, zaprvé, že si kluci mohli proti jejich o trochu slabším vyzkoušet některé věci, že měli více času a naopak další dvě čtvrtiny museli makat, aby zachytili tempo hry.
Hodně branek jsme dostali z rozehrávky a ještě jich hodně dostaneme, budeme si to pořád vysvětlovat a učit se, ale stále se budeme snažit tvořit a ne bořit jen nějakým nahazováním pryč.
Celkově jsme podle mě dali více složitějších či vypracovanějších gólů. Na mém hřišti jsme dostali spoustu branek tím, že jsme měli vyběhlého gólmana (což bylo dobře) a Braník střílel z půlky. Takové góly mě nějak zvlášť nemrzí. Spíš mě těší, jaké branky jsme dali. My střílíme minimálně z těchto větších vzdáleností do prázdné brány, neboť ne moc soupeřů praktikuje vyjížděcího brankáře, takže se musíme dostat blíže brance. A to se nám dařilo. A to nejen kličkami, ale opět i nahrávkami. Kluci na sebe začali mnohem více mluvit, začali si nahrávat. Ale zase ne za každou cenu. Popíšu dvě situace, které jsou ukázkovým příkladem přemýšlení a samorozhodování našich kluků:
a) Miky stojí na levé straně hřiště. Štěpa na křižně na pravé straně hřiště a křičí si o přihrávku. Miky se na něj podívá, soupeř na něj startuje, Miky zasekne, udělá kličku, potáhne a dostáváme se do zakončení.
b) Ani ne minutu na to nastává stejná situace. Miky stojí na levé straně hřiště. Štěpa na křižně na pravé straně hřiště a křičí si o přihrávku. Miky se na něj podívá a dává krásnou křižnou přihrávku na Štěpu, který se dostává do zakončení.
Rozhodl se tak zcela z vlastní vůle a je těžké říci, kdy to vyřešil lépe. Vyzkoušel oba způsoby a oba byly perfektní. Jsou to takové detaily, které vám strašně zvednou náladu a stačí vám jeden takový moment a můžete ze zápasu odjíždět nadšení.
Další akce, která se mi moc líbila, bylo Mikyho potažení, zakřičení si Dana, Miky šel ještě do jedné kličky, nahrál Danovi, který zády k bráně se s míčem otočil (ač měl za sebou bránícího hráče) a střílel gól. To už jsou ty složitější, vypracovanější góly, o kterých jsem psal na začátku. Nic tomu nechybí, je tam klička, nahrávka, nabídka, otočení se s míčem, střela.
A co mi v tomto zápase přišlo, na co jsme se zaměřili na tréninku určitými cvičeními, bylo, že kluci střely docela umisťovali. Nevybavím si moc zákroků brankáře, neboť kluci mířili tam, kde gólman nestál. Ještě na to teď v týdnu nějaká cvičení uděláme.
Takže za mě velká spokojenost.
Zápasu se zúčastnili: Miky Konečný, Štěpa Stříbrský, Honzík Limberg, Adam Průša, Míra Trnka, Fíla Bartoš, Vojta Zlatník, Vojta Slavík, Dan Holý, Eneko Goikoetxea, Kuba Štěpánek, Bertík Kubánek