Je prima se domluvit na takovém zápase tak, abychom zapojili hodně dětí a měl pro ně význam. Protože jsme se potkali s podolskými 2006 na turnajích, poskládali jsme kluky na hřiště tak, aby to pro ně mělo význam.
Začalo to rozcvičkou. Kluci, kteří se učí trochu rychleji, už měli za úkol absolvovat rozcvičku sami bez trenéra. Každý k tomu přistoupil trochu jinak, někdo šel více do baga, jiní šli zase do abecedy a zahřívacích cviků bez míče. Tito kluci pak nastoupili převážně proti 2005, i když jsme některé kluky na hřištích promíchali. Tady se jednalo o zajímavý zápas, kluci rychlostně stíhali, v soubojích se o rok starším také vyrovnali, takže se mohli bavit i fotbalem, což na některých akcích bylo vidět.
Kluci, kteří hráli proti podolským 2006 se rozdělili dle výběru dvou kapitánů. Odehráli celý zápas na svém hřišti, až zpětně se mě kluci ptali, zda se nevymění, což mi při zápase ani nedošlo. Ale protože se vlastně na obou hřištích hrál vyrovnaný zápas, kromě začátku zápasu, kdy jsme se trochu museli rozjet, tak vlastně ani nebyla potřeba nic měnit.
A co bylo na hřišti k vidění? Já tam toho viděl spoustu: chuť hrát (u 99% kluků), pohodu, přihrávky, kličky, složitější kličku, snaha o hledání výběru místa, souboje, góly, obsazování hráčů, neobsazování hráčů, snaha zabránit gólu (tady je to procento nižší :-)). A mnoho dalšího.
Pokyny, které zaznívaly směrem klukům od trenérů vlastně nebyly žádné (od rodičů jsem sem tam něco zaslechl), protože větišnu věcí jsme probírali individuálně. Byla to hra kluků, protože je třeba, aby si oni hledali ta řešení. Oni to vidí na hřišti a jejich pohled může být úplně jiný než náš.
Kdo byl na zápase si také mohl všimnout, jak moc byli potřeba rozhodčí. Akorát jsme houkli na kluky zpoza lajny, ať hrají, protože při rozehrávce čekali na nás a jinak v podstatě nic. Na hřišti s 2005 tam rozhodčí byl, ale zaujala mě situace, kdy byl faul na Míru, rozhodčí řekl hrej dál, ale Míra si už šel suverénně pro míč a Podolí mu ho dalo, protože kluci vlastně věděli, že to byl faul. Hádky o aut také nebyly, protože všichni kluci se přiznávali. Jen více a více takových zápasů a soupeřů. Všem patří dík.
Zápasu se zúčastnili: Fíla Bartoš, Miky Konečný, Šíma Konečný, Honza Limberg, Kuba Málek, Šíma Borkovec, Míra Trnka, Eneko Goikoetxea, Vojta Slavík, Bertík Kubánek, Šíma Erdinger, Dan Holý, Vojta Zlatník, Fíla Klusáček, Fíla Sojka, Tom Lacko, Fanda Domša, Mára Pešír, David Brunovský, Péťa Leipold