lupráce
Naši hráči byli technicky úplně jinde než soupeř, první část jsme ještě trochu spali a soupeř spálil několik šancí, ale my jsme si vedli podobně, někdy ani nevěřím vlastním očím, co nejde nedat, ale děti se teprve učí a kolikrát je to k vidění i ve světových soutěží v rubrice borec na konec. V druhý části jsme se tlačili ještě více do zakončení, jenže přišli typické branky pro naše týmy všech věkových kategorií a tím je rozehrávka brankáře a soupeř vedl o tři, je to ohromná škoda, protože mi přijde, že se strašně nadřeme na branku, volíme kolikrát zbytečně kličku za kličkou a vypadá to, jako bychom byli zajíci a honil nás myslivec, chybí mi jednodušší hra, přihrát a naběhnout si v rychlosti do zakončení, ale to musíme mít hlavu nahoře, protože bychom potom viděli ostatní hráče, kteří jsou lépe postavení. Při rozehrávce všichni stojíme na naší půlce, nejlépe ještě ve vápně, kde máme na zádech protihráče, který nás jednoduše odstrčí a poté zakončuje téměř do prázdné, jestliže chci míč, hledám si volné místo, kam mi může kdokoliv nahrát, a jestli něco nevyjde, tak upaluji rychlostí blesku za míč a ne procházkou (Týčko). Snažíme se hrát kolektivně, fotbal není hra jednoho hráče je to týmový sport a jako takový bychom ho měli začít chápat, že je zapotřebí věřit jeden druhému, když to nevyjde, podpořit se naopak, odjezdit to!!! Potom přijdou i branky v soupeřově síti a nejen v té naší, a to si myslím, že je ten náš cíl, dát více gólů, ale to musíme hrát naplno, neuhnout z jediného souboje, mít hlavu nahoře, protože každý zápas začíná za stavu 0:0 a soupeř hraje tak, co mu dovolíme my, proto bych doporučil nestahovat trenky ještě před brodem, když nevíme, co nás čeká. Nekomentovat, kde kdo udělal chybu, ale naopak mu pomoci, aby jí příště neudělal, zkrátka tahat za jeden provaz, i když to břímě je kolikrát strašně těžké.
Více info na:
http://haje2004.webnode.cz/hodnoceni-zapasu/minule-zapasy/g3f/jaro-2014/libus-haje/