Nejprve jsem chtěl dopodrobna popsat, jak zápas probíhal, ale pak jsem si řekl, že ten, kdo na zápase nebyl, tak si to stejně nedokáže představit a ti co byli, tak nějaký obrázek už mají. A tak budu stručný a budu psát jen za sebe. Já osobně bývám na své kluky kritický i v době, když je ostatní chválí.
Tentokrát kritický nebudu.
-Kluci hráli kolektivně. Doplňovali se, když někdo propadl, hned ho někdo doplnil.
-Měnili rytmus hry. Jednou rychle rozehráli dopředu. Podruhé volili postupnou rozehrávku.
-Přenášeli těžiště hry. Pokud se zhusti prostor vlevo, tak přes Máru přišla přihrávka vpravo.
-Drželi balón. I za stavu kdy byli pod tlakem, se snažili udržet míč a nezakopávat ho jen tak do autu.
-Dostávali se do šancí a jen štěstím jsme nedali více branek. A že to bylo několikrát jen otázka centimetrů.
-Zakončovali i z větší vzdálenosti. Po přihrávkách proti noze, tak jak to po hráčích chci.
Soupeř mě malinko zklamal. Hrál výhradně na svého kapitána (ku), která jediná byla pro naše kluky opravdu hodně nebezpečná. Takových devadesát procent míčů šlo na ní.(a jen si tak říkám, jak by asi hráli, kdyby se soupeři zranila, nebo byla jen obyčejně nemocná?) Velmi dobře také soupeři zahrál brankář.
U nás šlapali všichni tak, jak to má být. Všichni ze sebe dali, co měli. Na chyby, které jsme v zápase udělali se zaměříme, ale pokud budeme hrát tak jako tento zápas, tak nemám strach a jdeme správným směrem.