lupráce
1) Zhodnocení jarní části.
Jarní část sezóny byla jako na houpačce. Měli jsme velmi zajímavé zápasy či turnaje, které naopak střídaly turnaje, kdy se nám nedařilo, lépe řečeno, kdy se klukům tolik nechtělo. Vstup do jarní části byl velmi úspěšný, s Duklou jsme odehráli pěkný zápas a následně vyjeli do Německa na zahraniční turnaj. Naši fanoušci jistě ví, že turnaj byl velmi vyvedený jak herně, tak v tomto případě i výsledkově. Kluci v zimním období na tento turnaj poctivě trénovali a vyvrcholení bylo vydařené. Jenže v nadcházejících dnech, nebo v celém měsíci jsme sehráli velké množství zápasů v týdnu a neměli jsme v podstatě vůbec čas potrénovat, což se na výkonu velmi projevilo. Výjimkou byl opět turnaj na Hostivaři, kde se klukům podařilo umístit ve velké konkurenci na bedně. V zápasech jsme však více či méně hledali chuť, neboť po Německu jsem cítil na klukách únavu a ne takovou chuť s jakou hráli v Německu. Květen už byl v tomto směru lepší, měli jsme po dlouhé době možnost potrénovat a bylo to vidět i na hřišti, například skvělý výkon proti Motorletu nebo proti Spartě. Konec zase tak moc vydařený nebyl, kluci měli navíc, nikoliv po fotbalové stránce, avšak po stránce mentální.
2) Zhodnocení celé sezóny - porovnání podzimu a jara.
Ač některé zápasy nebyly co se týče výkonů optimální, jaro byl pro nás velkým odrazovým můstkem. Přispělo k tomu i rozdělení kluků v rámci tréninku na ty, kteří více chtějí a na ty, kteří chtějí méně. Ti kluci, kteří měli velkou chuť do tréninku, tak se zlepšovali rychleji, více jsme si toho mohli ukázat, vysvětlit. U kluků, kteří tolik nechtějí však byl v mnoha věcech také znát pokrok. Tam je to však hodně o té hlavě, protože když zapnou, když je vidět vůle a chuť, tak hrají moc pěkné zápasy, či mají velmi zajímavé tréninky, kdy se také hodně posouvají.
3) V čem mužstvo splnilo očekávání?
Pojmu tuto otázka trochu jinak. Kluci jsou velmi specifičtí a velké individuality. Myslím po lidské stránce. Takto rozmanitý tým s tolika specifičnostmi jsem ještě nevedl. Mám radost, že je můžu hodně poznávat i mimo fotbal, například na škole v přírodě či jiných akcích. Je třeba si uvědomit, že fotbal je také nástroj výchovy a sociální interakce. A mě kluci strašně baví a přirostli mi k srdci. O to víc jsem rád, když je mohu pozorovat právě mimo fotbal, ideální v tomhle byla třeba škola v přírodě, i když tam bylo třeba jen pět, šest kluků, ale to se nešlo celou dobu nesmát a podivovat se nad tím, co vymýšlí.
4) V čem naopak mužstvo zklamalo?
Květen a červen byl trochu podivný ohledně nominací. Omluvy na poslední chvíli či téměř neomluvy, to mě trochu zklamalo. Ale myslím si, že to byl jen takový malý výkyv.
5) V jaké oblasti nastal největší posun?
Parta rodičů 2006 se hodně stmelila. Má to vliv i na děti, hodně se to na ně přenáší a ač jsou u nás v týmu skupinky, tak kluci v rámci svých skupinek drží hodně při sobě. Posun nastal také v kompenzační či protahovací části, zapojovali jsme do tréninku více "mimofotbalových" aktivit, ať už to je Bosu, nebo jiné hry. Např. frisbee, trochu mě zarazilo, jak málo kluků umí házet a chytat.
6) Kdo tě nejvíce potěšil? Kdo udělal největší pokrok?
Pokrok udělali všichni a ne všichni třeba nejvíce ve fotbalové oblasti, avšak právě v sociální. Opravdu mě těší všichni. Na soustředění proběhnou pohovory s hráči a každý se dozví své silné stránky a oblasti, na kterých by mohl zapracovat.
7) Plán do nové sezóny 2015/2016
To už by měl zmínit hlavně Honza Špinka, který se stal hlavním trenérem. Nicméně za sebe určitě zvládnutí přechodu na větší hřiště a posun a 5+1. Nebude to lehké, pár měsíců to bude trvat. Honzovi určitě navrhnu věci, které jsem já nestihl, např. účastnit se turnajů v jiném sportu. Sám jsem zvědavý, jak by si v tom kluci vedli, tak třeba se něco povede.