lupráce
Jak mezi vámi na hřišti probíhala domluva o tom, kdo půjde kopat?
Ani jsme si před zápasem neříkali, kdo by měl jít kopat penaltu. Celkem dlouho jsme žádnou neměli, tak jsme s tím ani nepočítali. (Háje v sezoně do této chvíle kopaly dvě penalty – Tlustý i Brož proměnili – pozn. red.) Nikomu se nechtělo, což bylo vidět, tak jsem to vzal. Když byly dřív nějaké penaltové rozstřely, chodil jsem a dával, proto jsem si věřil. Byl jsem rozhodnutý, že to dám k pravé tyčce, bohužel to nedopadlo.
Padal i návrh, že by měl trenér Procházka poslat na hřiště z lavičky brankáře Tlustého, který je ve vašem týmu specialistou na zahrávání penalt. Napadlo vás to taky?
Kdyby Márty kvůli penaltě vystřídal, to bych bral. (usmívá se) Pokud by ho tam trenér poslal, míč bych mu určitě nechal. On je u nás jednoznačně nejlepší střelec penalt. Příště už půjde Márty. Já si teď něco vyslechnu, ale s tím počítám, tak už to bývá.
Neměl oproti vám brankář Maha malou psychologickou výhodu, když viděl, že se mu nikdo nechce postavit?
Jak se říká, že penalta se nedá chytit, ale jen ji může pokazit střelec, tak je to pravda. A já ji kopl špatně. Nepřemýšlel jsem o tom, že se nikomu nechce, což může povzbudit brankáře Vršovic – je ale možné, že si díky tomu věřil. Když jsem kopl do míče, už jsem viděl, že to je špatné. Balon šel sice k tyči, ale střela byla hodně pomalá.
A vy máte bod místo tří...
Chtěli jsme vyhrát, Vršovice hrozily jen ze standardních situací, my teda moc šancí taky neměli, ale ta penalta byla rozhodující. Škoda, kdybych dal gól, vyhráli jsme. Takže je to pro nás ztráta.
Jaro jste začali hrůzně, třemi porážkami při skóre 1:14. Co se od té doby změnilo, že jste z osmi dalších zápasů prohráli jen jednou, navíc s Čafkou, které se na jaře daří?
Po těch třech zápasech jsme začali hrát defenzivněji, řekli jsme si, že nesmíme dostávat tolik gólů. Ten začátek, to byla až ostuda. Vzali jsme to poctivě odzadu, pár zápasů jsme vyhráli i díky trpělivosti. Hlavně ty venku – na Hájích jsme nebyli zvyklí dělat body na cizích hřištích, většinou jsme soupeře přehrávali doma. Ani na tréninky nás nechodilo moc, možná jsme se o to víc semkli a začalo se nám dařit.
Až jste začali atakovat páté místo, na které vám ale teď z osmé pozice chybí už pět bodů. Kam až můžete vystoupat?
V kabině už něco padlo, že bychom se mohli pokusit o historický úspěch. Nejvýš jsme skončili v přeboru sedmí, tak být v té první pětce... I proto jsme chtěli proti Vršovicím vyhrát, pak bychom se tomu pátému místu trochu přiblížili. Tenhle plán jsme měli už před minulým zápasem v Cholupicích, ale tam jsme brali bod všemi deseti. Bylo by fajn skončit na pátém místě, ale že bychom to měli vyloženě jako cíl, to zase ne.
Radim Trusina