lupráce
Nečekalo nás jednoduché utkání, jak by taky mohlo, bylo to přeci finále. Soupeř vloni sice sestoupil z přeboru, ale dvě kola před koncem 1.A třídy je na prvním místě, takže má velkou šanci postoupit zpět. V dalších zápasech ho však čekají mužstva na druhém a třetím místě. To by mohlo svádět k názoru, že bude v poháru šetřit síly. Stejný názor by mohl být na naše mužstvo, protože v letos velice vyrovnaném přeboru se pohybujeme těsně nad hranou sestupu. Obě mužstva však přistoupila k finále zodpovědně, hráče nešetřila. Jen na místech brankářů se objevili mladí náhradnici. V naší brance Matěj Lačík, pro kterého to bylo první soutěžní utkání za „A“. Není se co divit, protože stabilní strážce naší branky Martin Tlustý do ní, již cca 7 let, nikoho ze svých kolegů nepustil. Tentokrát zasáhla vyšší moc, vlastně nemoc. Úvod utkání pro nás byl tragický. Než jsme se rozkoukali na pro nás nezvykle velkém hřišti, tak jsme prohrávali. Tragický z naší strany byl vlastně celý poločas. Soupeř byl jasně lepší. Jeho šance následovali jako na běžícím páse. To, že jsme o přestávce prohrávali pouze 0:2, byl vlastně malý (spíše velký) zázrak. Lačík se snažil, zlikvidoval jednu velkou loženku, ale nervozita si vybrala u druhém gólu svoji daň. Do kabin jsme odcházeli se svěšenými hlavami. V podstatě jsme rezignovali.
V šatně se ale nálada zvedla a do druhého poločasu jsme šli s odhodláním se o vítězství porvat, a nedat svoji kůži zadarmo. Po několika minutách Bičanik, i když byl v šestnáctce faulovaný, dokázal dopravit míč do branky. Gól nám vlil do žil novou energii a dal nám naději. O pár minut později si svoji slabší chvilku vybral i soupeřův brankář, když chyboval po střele Hrušky. Bylo vyrovnáno a do konce utkání zbývalo něco kolem čtyřiceti minut. Soupeř byl značně frustrován a nebyl již tak aktivní. My jsme přebrali aktivitu a snažili se utkání rozhodnout. Největší šanci měl Novák, který šel z poloviny hřiště, ale obránce ho před vápnem o míč připravil. Škoda že si nevšiml a neslyšel na druhé straně zcela osamoceného Vlasáka, který by byl sám před brankářem.
I Tempo mělo jednu velkou šanci. Jejich hráč obešel několik našich borců a střelou na zadní protáhl Lačíka. Ten mužstvo podržel a nebezpečnou střelu vytěsnil. Zápas skončil tedy 2:2.
Následovali penalty. Prvních pět hráčů na obou stranách nedalo brankářům šanci. Na naše nervy však zahrál Fedič, který zvolil již tradičně kop alá Panenka, tedy dloubák doprostřed. V zápase s Třeboradicem dloubl moc a míč skončil v brance po odrazu od břevno. Tentokrát dloubl málo a míč do brány dotlačil více silou vůle než silou nohy. V šesté sérii šel kopat Novák, brankáři opět nedal šanci, takže jsme vedli. Tempo muselo dát aby se pokračovalo. Kopat šel Stejskal a nedal, branku překopl. Tím vytryskly gejzíry naší radosti. Máme pohár no a co, no a co. Vybojovali jsme historicky první trofej pro náš klub. Stejným úspěchem byl jen postup do přeboru.
Cesta k zisku poháru nebyla jednoduchá. V prvním kole jsme se štěstím vyhráli s ambiciozními (příští sezónu přeborovými) Cholupicemi. Potom jsme vyřadili celkem hladce Podolí. V dalším zápase na penalty Třeboradice. V semifinále jsme se střetli s Kralovicemi, které letos hrají ve famózní formě a jsou skoro neporazitelné. Jejich největší síla je v útoku, jejich tři hráči s velkým náskokem kralují tabulce střelců přeboru. My jsme je uhlídali a zvítězili 1:0. Pak už následovalo finále.
Zápas, jehož atmosféru jsem na úrovni amatérského fotbalu ještě nezažil. Oba týmy měli velice početné tábory fanoušků. Ten náš byl početnější , hlasitější, lepší. Po celý zápas nás vytrvale povzbuzoval, a to i ve chvílích, kdy bychom si spíše zasloužili pískot. Náš kotel se skládal z tradičních příznivců, rodičů a borců, kteří sehráli přestávkový zápas. Hnacím motorem fandění však byli hráči starších žáků a hlavně mladšího dorostu. Všem těm patří náš obrovský dík, oni mají velký podíl na našem úspěchu. Velký dík patří i všem hájeckým trenérům. Ti totiž vychovali hráče, kteří dnes pozvedli pohár. Naše mužstvo se skládá z odchovanců Hájů nebo z hráčů, kteří jsou v klubu mnoho let. V kádru mužů jsou pouze dva hráči, kteří u nás hostují. Složení mužstva můžeme v dnešní době považovat za velkou raritu. Raritou také je, že v mužstvu jsou tři hráči Matěj Lačík, Josef Hančl a Martin Lojda, kteří v dresu Hájů získali pohár PFS již v kategorii žáků a dorostu, mají tedy triple. Vítězství neznamená jen zisk poháru, ale i postup do celostátního Poháru České pošty, takže o prázdninách na Hájích přivítáme pravděpodobně divizního soupeře.
Ještě jednou děkujeme všem fanouškům za podporu. Děkujeme, že nás dotlačili k vítězství. Jejich podporu budeme potřebovat i v posledních dvou soutěžních zápasech, abychom si i pro příští rok uchovali přeborovou příslušnost.
DĚKUJEME !!! POHÁR OBHÁJÍME !!! PŘEBOR UDRŽÍME !!!
P.S. Některé přiložené fotografie nejsou zrovna pro mládež příkladné, ale k vítězství patří.
autor videa: Pavel Traub