V posledním článku jsem psal, že věříme, že se o posledních 6 bodů popereme. Šlo nám o to, že v případě jakéhokoliv bodového zisku na Tempu, bychom v posledním kole s Hostivaří bojovali o postup o dvě příčky výš, což by bylo pro kluky, po zlepšených výkonech na jaře, to správné ocenění. Tempo sice bylo favoritem zápasu (6.místo v tabulce), ale bojovným výkonem jsme dokázali trápit mužstva, která jsou výš než Tempo, a tak jsme byli přesvědčení, že můžeme o body hrát i s týmem ze Lhotky.
Bohužel, nestalo se tak. Prvních 15 minut kluci na hřišti postávali a reagovali až na pohyb soupeře, kterého potom jen těžko stíhali. Tempu stačilo našich 15 laxních minut k vedení 2:0. Soupeř trochu zvolnil a nás tak dostal do hry. Kluci se začali prosazovat, ke gólu to ale nevedlo. Na začátku druhého poločasu to chvíli vypadalo, že bychom s výsledkem mohli něco udělat, ale v době naší největší snahy jsme udělali fatální chybu a Tempo dalo pohodlně třetí gól. Od té doby zápas připomínal náš podzim. Zmatek, individuální chyby, nechuť bojovat. Soupeř v klidu přidal další tři góly...
Mysleli jsme, že vidina možného postupu z posledního místa kluky vybudí k dobrému výkonu. Místo toho jsme si zopakovali, jak naši kluci hráli většinu podzimu.
Chce se mi napsat, že věříme, že se popereme o poslední tři body.... ht