Mládežnický fotbal

Od podzimu uplynula dlouhá doba. Za tu dobu se stalo opět pár událostí, které stojí za zmínku. V tomto článku budeme řešit zejména strukturu nových soutěží, střediska mládeže, přestupní politiku u dětí, protože český fotbal se podle našeho názoru nachází v klíčovém období. Pokud v tomto období výrazně selžeme, může to mít následky, které už nikdo nemusí napravit.


Vzhledem k tomu, že působíme na území Prahy, zaměříme se na stav, jaký je u nás v Praze. Reorganizace soutěží v Praze, a to zejména přípravek, má už za sebou úspěšně první půlrok. O tom, jak soutěže vypadají, jsme vás již dříve seznámili. Byly zmíněny i první poznatky a dojmy z nových soutěží. Ono se však jedná o velmi závažné téma z prostředí fotbalu, a tak si zaslouží další článek.


Na úvod by stálo za to si říct, jak nové soutěže a pravidla vypadaly na podzim. Rozhodně začátky nebyly pro nikoho snadné. Jak funkcionáři, správci, rozhodčí, tak zejména trenéři, hráči a rodiče si zvykali na nové herní podmínky. Funkcionáři museli předat znalosti ohledně nových zápisů, upřesnit trenérům a vedoucím pravidla, a také třeba připravit materiální vybavení, jako jsou nové branky, neboť při hře na dvě hřiště potřebujete čtyři brány. Správci se zase museli naučit stavět hřiště, mnohdy to nebylo snadné. Navíc bylo přibližně v půli sezóny vydáno doporučení, že se rozměry hřiště mohou upravit až o pět metrů. Trenéři s tím souhlasili, neboť viděli, že hřiště o rozměrech 30x19 pro 4+1 a 40x25 pro 5+1 bylo nedostačující. I když vlastně hřiště si ve většině případů připravují sami trenéři, pro které to znamená minimálně 20 minut práce navíc. Rozhodčí v tom také měli pěkný guláš. Bez pořádného proškolení chodili na zápasy minifotbalu nepřipraveni. Neznali pravidla, museli se doptávat trenérů. V tom však zásadní problém nebyl, v tomto věku o nic moc nejde, rozhodčí tam neplní roli vyloženě řídící, spíše usměrňující. Padají názory o tom, že by na tyto zápasy nemuseli vůbec chodit, ale já si myslím, že to není dobře. Fotbalová společnost ještě není natolik vyspělá a zralá, aby se zápas odehrál bez delegovaného rozhodčího. Všichni víme, že to tak ve většině případů stejně bývá, neboť pokud se hraje současně na dvou hřištích, chodí jen jeden delegovaný rozhodčí a na druhém hřišti zápas rozhoduje laik.


Na nové soutěže si nejvíce museli zvykat jak hráči, tak zejména trenéři. Pro hráče, kteří už nějaký rok hrají mistráky, to byl opravdu velký skok. Na malém hřišti byli sice více u míče, ale také častěji v kontaktu s protihráčem. Vyhledávání správných pozic a hraní soubojů 1:1 je sice dobrá věc a je součástí všech tréninků, na malém prostoru, který je utkáním vymezen je u vás však hned další hráč a pro pomaleji se učící hráče to je velký tlak. Hra je často přerušována, mnoho míčů končí v zámezí. Také trenéři se museli naučit nový systém. Ač se kluci učí hlavně z tréninků, kde by měly být malé formy hry automaticky zahrnuty (1/1, 2/2, 3/2, ...), v utkáních se trenéři musí zaměřit i vyloženě na věci typické pro tyto soutěže. Konkrétně např. rozehrávka brankářů, nácvik autů, standardních situací. Koučování při zápasech je podobné, ovšem mění se to, že trenér sleduje jen jedno hřiště, ačkoli jeho svěřenci hrají na dvou hřištích (týká se pouze utkání, která se hrají na dvou hřištích souběžně). V praxi to znamená, že trenéři musí být dva, aby byli schopni hráče upozornit na chyby, kterých se dopouštějí.


Pro rodiče to je také novinka a mnozí z nich dodnes nerozumí tomu, co se vlastně na dvou hřištích odehrává. Komu mají fandit, kdo vlastně vyhrál a mnohdy ani nevědí, kdo proti komu hraje.

Zápasy

Ze začátku to byl opravdu nezvyk. Většina mužstev striktně dodržovala původně nastavené rozměry hřišť. Na těchto rozměrech měli kluci na vše hrozně málo času, měli málo místa. Tyto rozměry vyhovovaly vyspělým týmům, které si mohly vyzkoušet nacvičené kombinace na malém prostoru. Bylo to ale dost i o zvyku. Postupem času si týmy zvykaly, hra se začala zlepšovat, nebylo už tolik chumlů (i když ti slabší a méně zdatní hráči je vytvářejí stále, to je ale snad jen otázka času), navíc bylo doporučeno zvětšení rozměrů hřiště, aby kluci měli více prostoru (zde vidím trochu rozpor s tím, proč se dělají výše uvedené změny se zmenšením hřišť). I ve starší přípravce bylo hřiště původně menší. Pro představu si můžeme zmínit, že kluci hrají na hřiště podobné futsalovému, herní rozestavení je také podobné. Navíc je velkým kladem, že se nehraje na výsledky (i když co to znamená že se nehraje na výsledky). Každý zápas, kde se počítá kolik kdo dá branek se hraje na výsledek), většina mužstev se snaží hrát fotbal po zemi, kombinovat. I když i zde najdeme výjimky. Někteří trenéři se ještě neztotožnili s tím, že v přípravce nejsou rozhodující výsledky, ale předváděná hra. Dá se relativně jednoduše vyhrát, když máte v týmu jednoho "nakopávače", který je schopen dát branku přes půl hřiště. Setkal jsem se i se zneužitím pravidla, kdy dal brankář gól z výkopu s tím, že si nechal odrazit balón od země, a pak nakopl halfvolejem míč přes celé hřiště. Od toho tam jsou ale rozhodčí, kteří mají dohlížet na pravidla, která by měla odpovídat tomu, aby se kluci učili hrát fotbal a ne nakopávanou. K čemu takové góly jsou??? Vede to opravdu k naplnění smyslu malého fotbalu??? A opět jsme u práce trenérů, která je již v tak mladém věku naprosto klíčová. Ale více o této problematice až později.

Restrukturalizace soutěží PFS od ročníku 2011/2012

V lednu 2011 proběhla schůzka funkcionářů pražských fotbalových klubů s ohledem na změny které nás čekají od příští sezóny. Na tomto setkání v pražském Edenu se řešilo to, jak budou vypadat v následujících letech soutěže PFS. Ten, kdo se o změny zajímal v průběhu podzimu, tak se v podstatě nedozvěděl nic nového. Bylo však zapotřebí slyšet ucelenou strukturu mládežnického fotbalu, kterou na svých zasedáních řeší zejména komise mládeže. Do diskuze se pár odvážlivců sice zapojilo, většina to však přijala s mlčícím údivem a těžko říct, zda si všichni dostatečně uvědomili, co je vlastně v budoucnu čeká.



Oč se tedy jedná...

Kategorie přípravek:

Od ročníku 2011/2012 zaniknou veškeré oficielní struktury soutěží v přípravkách, které vznikaly několik let a které odrážely výkonnost jednotlivých mužstev (přebor, 1.třída, 2.třída). Zároveň s tím také končí v přípravkách tzv. "minifotbal", tedy hra 7+1 na šířku hřiště.

Od ročníku 2011/2012 by měla skupina 14 mužstev (Admira, Aritma, Bohemians 1905, Braník, ČAFC, Dukla, Háje, Meteor, Motorlet, Podolí, Slavia, Sparta, Tempo, V.Žižkov; tato mužstva byla vybrána na základě výsledků za poslední 4 roky a na základě dlouhodobé práce s mládeží) hrát samostatnou "elitní" soutěž, kdy v SPŘ se bude hrát 5+1 na dvě hřiště zároveň a v MPŘ 4+1 na dvě hřiště zároveň. Podmínkou pro účast v této soutěži bylo, aby měl klub zastoupení ve všech jednotlivých ročnících přípravek (v sezoně 2011/2012 se to tedy týká ročníků 2001, 2002, 2003, 2004).

Ostatní mužstva (samozřejmě že i výše uvedená mužstva mají tu možnost, pokud budou mít dostatek dětí) mají možnost se do 31.5.2011 přihlásit dle svého zájmu a uvážení do :

SPŘ (ročník 2001 a ml.) 5+1 na dvě hřiště, 5+1 na jedno hřiště

MPŘ (ročník 2003 a ml.) 4+1 na dvě hřiště, 4+1 na jedno hřiště

Kategorie mladších žáků:

ČR :

Od sezony 2011/2012 bude uzavřena liga pouze pro kluby, které splní kritéria pro přidělení SpSM (11-15 let). O zařazení mezi tato centra požádalo celkem 91 klubů z celé ČR. Z Prahy to jsou : Admira Praha, Bohemians 1905, Dukla Praha, Háje Jižní Město, Meteor Praha, Motorlet Praha, Podolí Praha, Slavia Praha, Sparta Praha, Viktoria Žižkov, Vyšehrad. O tom, kdo z výše uvedených nakonec bude součástí "uzavřené skupiny center mládeže" bude ČMFS rozhodovat až 30.4.2011. Do té doby můžeme pouze spekulovat. Liga mladších žáků se bude hrát nově na půlku hřiště 7+1 a to na dvou hřištích současně a to v každém ročníku (v sezoně 2011/2011 tedy 2 utkání zároveň pro ročník 1999 a 2 utkání zároveň pro ročník 2000)!!! Jestliže tedy v sezoně 2010/2011 byla kategorie mladších žáků "dvouletá" a hrálo se 10+1 - ligová či divizní mužstva měla v kádru cca 18 hráčů, od sezony 2011/2012 budou muset mít minimálně o 4-6 hráčů v kádru více.


Praha :

V Praze se bude hrát také systémem 7+1, ale pouze na jedno hřiště s tím, že struktura soutěží podle výkonnosti (přebor, 1.třída, 2.třída) zůstane zachována a bude dvouročníková, tedy v sezoně 2011/2012 pro hráče narozené po 1.1.1999. Vzhledem k tomu, že ligové týmu budou muset mít velmi široké kádry, je pravděpodobné, že v přeboru budou mít zastoupení také, aby měli jejich méně vytěžovaní hráči kde hrát. Pro mužstva, které nebudou hrát ligu to ale znamená, že jim hrozí odliv hráčů právě směrem do těch ligových, které budou muset někde sehnat těch 4-6 hráčů pro doplnění svých kádrů.

Kategorie starších žáků :

Zde je to obdobné jako u mladších žáků jen s tím rozdílem, že se bude hrát 10+1 na jedno hřiště. Kádry ligových mužstev se tedy po 2 letech znovu zeštíhlí a je možné, že "vyřazení" hráči s fotbalem i skončí (nechci strašit, ale...).

Kategorie dorostů :

I zde je to obdobné jako u žáků, bude zde uzavřená ligová soutěž pro kluby, které dostanou statut SCM (16-19 let). Z Prahy mají zažádáno tyto kluby : Bohemians 1905, Dukla Praha, Junior Praha, Meteor Praha, Motorlet Praha, Slavia Praha, Sparta Praha, Viktoria Žižkov (oproti žákům zde tedy nejsou Háje, Admira, Vyšehrad a Podolí). Toto bude znamenat, že dojde k jistému sestupu mužstev H.Měcholupy, Bohemians (Střížkov), Libuš a otázka je jak to bude s "B" mužstvy. Já se domnívám, že budou zařazena do Přeboru. Tím pádem dojde k velkému třesku v pražském přeboru dorostu a může se stát, že sestoupí i polovina mužstev.
To je tak v kostce vše co se týká novinek od ročníku 2011/2012.

SCM a SpSM ...

V listopadu 2010 proběhl seminář klubů z celé ČR v Nymburce ohledně sportovních středisek a sportovních center mládeže. Z Hájů se semináře účastnili dva členové, neboť jsme se o statut SpSM ucházeli. Seminář jako takový příliš zajímavý nebyl, byl zaměřený zejména na vyplňování formulářů, na podmínky přijetí. Zajímavá ovšem byla následující diskuze, kde se mluvilo o nadsazených podmínkách, které musí kluby splnit. Ačkoliv asi přednášející (pan Mestek, pan Fitzel, pan Blažej, pan Ryznar) očekávali kratší diskuzi, funkcionáři naplno využili možnosti projevit svůj názor. S nastavenými podmínkami pro SCM a SpSM projevili nesouhlas překvapivě i zástupci některých větších klubů, které doposud dostávaly finanční podporu od ČMFS. Velké množství týmů má strach z toho, že je ČMFS odstřihne od přísunu peněz od ČMFS, v případě, že nesplní stanovené podmínky pro SCM a SpSM. Co budou tyto týmy, které dají ročně do mládeže velké úsilí a investují hodně peněz dělat? Diskuze byla vášnivá, nadsazenost podmínek se nelíbila téměř nikomu. Je zřejmé, že funkcionáři chápou, že se mají podporovat top týmy, např. ve formě akademií. Ovšem nesmí se zapomínat na "spodek", kde se pohybuje také velké množství talentů. Čím více kluků bude hrát fotbal, tím je větší pravděpodobnost, že budeme mít více kvalitních hráčů. Jenže tito kluci vesměs začínají v menších klubech, které mohou mít po reorganizaci velké problémy s provozem svých areálů, kde náklady na ně stoupají každým rokem. Často, a to zejména v Praze, se to děje bez podpory obce a pro kluby je rok od roku těžší sehnat dostatek finančních prostředků na svůj provoz. Takže pokud zaniknou tyto menší kluby, nebude taková kvantita, ze které se poté vytříbí kvalita. Přijde mi, že se na to občas zapomíná. Nedávno jsem počítal, kolik hráčů Slavie (jednoho vybraného ročníku přípravky!!!) začínalo ve Slavii. Dobral jsem se k číslu 8 (ze současných 19). Tudíž více jak polovina hráčů začínala jinde. Pochybuji, že pokud menší kluby nebudou podporované a případně zaniknou, že si větší týmy naberou všechny hráče, budou mít třeba 50 kluků v ročníku a budou se všemi pracovat. Je důležité, aby se kvalita rodila z kvantity. Měly by se tedy podporovat všechny kluby, které pracují a chtějí pracovat s mládeží.


Ještě k té diskuzi bych rád uvedl jeden příklad, který mne zaujal. Prvně musím ale upozornit na jedno z pravidel, které se k tomu váže. Pokud chcete dostat status SpSM nebo SCM, musíte mít družstvo mužů hrající minimálně divizi. Jeden funkcionář vystoupil s tím, že mužstvo mužů vůbec nemají. Ale mají výborné podmínky pro práci s mládeží. Jejich dorosty hrály divize, žáci hráli také vyšší soutěže. Pokud se nepletu, jednalo se o nějakou fotbalovou akademii. Jenže tím, že nemají družstvo mužů, nemohou zažádat o SCM a SpSM, ačkoliv se věnují práci s mládeží, a je na úrovni SpSM a SCM. Musí se tedy s někým spojit, konkrétně s někým, kdo hraje minimálně divizi. Účast v divizi v kategorii mužů stojí dnes poměrně značné finanční prostředky, které se v dnešní době těžko shánějí, ne každý si to může dovolit.


Ano, muži by měli být vyústěním dobré práce s mládeží, někde je ale vidí pouze jako finanční zátěž a tak raději pracují výhradně s mládeží.

Negativa restrukturalizace ...

Na restrukturalizaci mládežnických soutěží je velké množství pozitiv. Ty si teď vyjmenovávat nebudeme. Spíš se zaměříme na některé problematické body. Někdo nemusí souhlasit, to je jasné, je to bráno subjektivně, avšak od lidí, kteří se touto problematikou zabývají a přemýšlejí nad ní.


Velkou problematikou (nemusí to vůbec nastat) bude pravděpodobný přesun hráčů ze středních a menších klubů do větších klubů působících v SCM a SpSM. Tím, že se v přípravkách zavedla soutěž "ELITE", můžou mít rodiče pocit, že k naplnění ambicí musí přestoupit v již tak raném věku dětí do klubu, který tuto soutěž bude hrát. Mnohdy se tak děje, že za cenu toho, že budou hrát v "lepším" týmu, vytrhnou své dítě z party, kde je zvyklé. Naštěstí se zavedly střídavé starty, které umožňují hrát v obou klubech, toto však může vést k přetěžování dětí. Navíc kluby budou potřebovat hodně dětí. V soutěži 5+1 na dvě hřiště je ideální počet dětí kolem 16 kluků na zápas. To znamená mít alespoň takových 20 hráčů. A to se vůbec nezaobírám kvalitou. Jezdit na Spartu, na Slavii, kde mají stažené nejlepší děti z Prahy, nebude nic příjemného. Mnoho odborníků se shoduje na tom, že rozpoznat kvalitu hráče lze až kolem dvanáctého roku. To potvrzuje ve své knize "Góly nepadají náhodou" i bývalý generální ředitel Barcelony v období 2003-2008 Ferran Soriano. Pokud ve dvanácti letech prokáže hráč kvalitu, nikdo mu nechce bránit ve štěstí a není problém ho do lepšího klubu pustit. Jenže přední kluby za něj musí platit větší částku, a tak raději kupují (přetahují) hráče v nižším věku, většina z nich se však v pozdějším věku s tímto klubem rozloučí. O přestupech si řekneme v poslední části článku.


Další problém může nastat při přechodu do kategorie mladších žáků. Pro trenéry je to jedno z klíčových období, pro děti je to jeden z věků, kdy končí s fotbalem. V mladších žácích se bude hrát 7+1 na půlku hřiště, v Praze pouze na jednu půlku, ale v soutěžích pro SpSM se bude hrát na dvě hřiště zároveň. A teď si pojďme trochu započítat (7+1) x 2 + alespoň 2 náhradníci x 2 = 20. Je potřeba minimálně 20 hráčů pro jeden ročník, navíc je nutné počítat s tím, že může aktuálně chybět třebas kolem 5 hráčů (škola v přírodě, onemocnění, zranění), takže ideální počet je kolem 25 hráčů. Kde se tolik dětí vezme? Pokud se to rozmělní mezi více klubů, neměl by to být takový problém, ale...

Zákonitě to také znamená více trenérů u mužstva. Kdo je zaplatí ? Všichni víme, že v SpSM netrénují trenéři zadarmo. Ani střídavé starty toto nevyřeší. Na jednu stranu jsou rodiče, kteří nechtějí, aby jejich dítě hrálo jinde, jsou samozřejmě ale i tací, kteří těmto lákavým nabídkám neodolají. Pak už je to většinou jen krok k přestupu do lepšího mužstva. To je v pořádku. Ve starších žácích se už ale bude hrát pouze 10+1, což vyžaduje mít v kádru pouze cca 18 hráčů. Co s těmi 7, které již nepotřebuji ? Vrátí se do těch klubů, ze kterých si před časem doplnili svůj kádr ? Až skutečnost ukáže...

Přestupy mládeže...

To je problematika, kterou v současné době řeší komise mládeže ČMFS. Více k tomu se dočtete na stránkách www.fotbal-trenink.cz, kde napsal článek pan Luděk Procházka, jeden ze členů komise mládeže ČMFS. Z tohoto článku také vycházíme.
Přestupy mládežníků mohou být vzhledem k výše popsaným věcem klíčovou otázkou pro získávání finančních prostředků menších oddílů. Jenže v systému jsou mezery, okénka napomáhající klubům získat hráče prakticky zadarmo. Do 10 let totiž hráči nepatří klubu, nýbrž rodičům. Rodič si tedy do dosažení věku hráče 10-ti let může říct, že se sbalí a půjde jinam a klub dostane za např. čtyřletou výchovu hráče pouhé 2000 Kč. Přitom každý z trenérů ví, jak je práce v tomto raném věku podstatná a náročná a to co se v tomto věku naučí je provází prakticky celý život. Co se v mládí naučíš,...


Proto teď komise mládeže ČMFS pracuje na novém systému přestupů. Upřímně řečeno, sám moc nevím, jak poradit. Nerad bych, aby se z amatérského fotbalu, který se hraje pro radost, stal nějaký velký byznys. Ale jinak to asi v této době nejde. Navrhoval bych nejspíš nějakou arbitráž, která by řešila případy, kdy se kluby na částce nedohodnou. Ta by pak rozhodla o tom, zda by se přestup musel uskutečnit, případně za kolik, ale mohla by také přestup zamítnout. Podobně to funguje ve florbale. Jde ovšem o to, jak by byla činnost této arbitráže průchozí. Aby se nerozhodovalo na základě známostí a konexí nebo ty uděláš to, já ti pomůžu v tomhle. Je to pouze jeden z návrhů.


Dále je pak možné upravit hodnoty v tabulkách. Jenže jak? Vše navýšit? Bohužel to není tak lehké, platit např. za hráče, který u týmu působí rok, hrajícího ve starší přípravce, stejnou sumu, jako za hráče, který je v týmu pět let. Mohlo by se to tedy odstupňovat podle toho, jak dlouho v týmu hráč působil, také zohlednit to, zda už dříve přestupoval, či nikoliv. Dala by se tedy udělat tabulka s třemi kritérii: stáří (kategorie), doba působení v klubu, dřívější přestupy. Poté by šlo snad lépe vypočíst výslednou částku za přestup, aby došlo ke spravedlivému ohodnocení hráče.


Jen pro zajímavost bych rád upozornil, že přestupy ve florbale se pohybují mnohonásobně níž. Za hráče v lize zaplatíte podobnou částku, jako za hráče, který přestupuje ve fotbale mezi přeborovými týmy. I to může být jeden z důvodů, proč je florbal stále více atraktivní.

Závěrečná úvaha...

Fotbal a dnešní mládež (David Kopec)

Vlastně ono se to netýká jen fotbalu, ale vlastně sportu obecně. Ze všech stran slýcháme, že je nutné se sportem něco udělat, něco změnit. Přiznám se, že já sám na toto nemám svůj vlastní názor. A tak bych rád slyšel názory i vás ostatních, jak to vnímáte, abych si udělal obrázek o tom, jak to vidí ostatní a případně své chování přizpůsobil většině.


Úvahu píši z pozice rodiče 8 letého kluka, zároveň trenéra mladší přípravky, ale také jako sekretář mládeže a funkcionář klubu.


Na úvod bych chtěl uvést některá fakta, která si myslím, že jsou poměrně důležitá. Fotbal a sport obecně v posledních 20 letech prochází zvláštním obdobím, které je velmi závislé na ekonomické situaci našeho státu, obcí, klubů a v neposlední řadě i rodičů.


Doby, kdy sport a hlavně fotbal byl všude číslo jedna, na vesnicích, ale i ve městech, už jsou dávno pryč. Bojím se, že už nenávratně. Před těmi více než 20 lety nebylo pro mládež nic jiného než ten sport, jak se aktivně bavit. A to jak ve školách, tak i na plácku před domem, na louce, prostě všude kde to šlo a byla parta kluků (i holek), se hrál fotbal. Dřív to šlo, nebyl problém, rodiče se nebáli pouštět děti ven, nikdo je nemusel hlídat. A tak dřív byl pohyb prostě samozřejmostí. Děti neměli většinou problémy s nadváhou, ve školách se při hodinách tělesné výchovy učitelé pravidelně věnovali gymnastice, atletice a všeobecnému pohybovému rozvoji. Pro dřívější fotbalové trenéry pak bylo snazší takto připravené kluky trénovat. Nemuseli je učit, jak se dělá kotrmelec, jak správně běhat. Ve sportu dřív pracovala spousta dobrovolníků, kteří měli na svého koníčka spoustu času a věnovali se mu opravdu naplno. A už vůbec neřešili, jestli za to něco dostanou nebo ne.


Dnešní doba je už bohužel o těch více než 20 let jinde. Sami posuďte, jestli je lépe nebo hůř. Já se domnívám, že co se týče sportu, jsme na tom mnohem hůř. Dětí, které se věnují aktivně sportu, každoročně ubývá. Každým rokem je to tvrdý boj o malé sportovce. A samozřejmě s tím souvisí i to, že děti se sportem začínají čím dál tím dřív. Já jsem jako malý začínal s fotbalem v 8 letech, nebylo výjimkou, že kluk začal s fotbalem aktivně až ve 12 letech. Ano, on ho hrál už dřív s klukama na plácku. Ale dnes se vzhledem k veliké konkurenci nejen jiných sportů, ale i vzhledem ke konkurenci mezi jednotlivými kluby (týká se zejména Prahy a větších měst), začíná mnohdy už ve 4 letech !


Existuje několik náhledů a názorů na to, jak dělat a pracovat s mládeží, s přípravkami. Já sám se přiznám, že prostě nevím co je správné a pro ty děti to nejlepší.


Realita je taková, že už od 4 let "drilujeme" malé kluky a holky, trénujeme s nimi často 2-3 krát týdně, do toho turnaje, zápasy, přáteláčky. Sečteno podtrženo, ze 7 dnů v týdnu jsou na hřišti minimálně 3-4 dny. Samozřejmě velmi záleží na tom, jakým způsobem trenéři pojmou jednotlivé tréninky, aby to nebylo jen o fotbale, aby to nebylo stereotypní. Ruku na srdce, kolik z nás to tak dělá?


Děti ten fotbal hrají proto, že ho mají rádi, že je to baví. Ale jsou takové, které to hrají proto, že je do toho nutí rodiče, aby jen neseděly doma u počítače. Je to pro ně spíš takový kroužek.


A jsme u dalšího problému, se kterým se mnozí z nás trenérů potýkáme.
Když už se nám podaří dát dohromady alespoň 15 kluků, kteří vytvoří mužstvo, jsou mezi nimi postupem času výrazné výkonnostní rozdíly. Je to samozřejmě dáno tím, že v někom to prostě je, v někom ne, pak také tím, jak každý jednotlivě na sobě pracuje, a pak také jak s nimi rodiče pracují. Bohužel náš dnešní rodič na toto nemá skoro vůbec čas a tak prostě když kluk na ty ostatní začne ztrácet, kluka to samozřejmě přestává bavit a rodič to začne řešit. Asi nejdřív zkusí promluvit s trenérem. Ten mu řekne, že se musí svému dítěti více věnovat. Je to jako ve škole s učením. Když to klukovi nejde, musí se s ním rodič učit. A podobné je to i ve fotbale a ve sportu obecně. Co ale udělá dnešní rodič? Vybere si tu jednodušší cestu a zkusí najít klukovi vhodnější sport nebo jinou aktivitu. Výsledek bude pravděpodobně po několika letech stejný... Abych nekřivdil rodičům, nejsou všichni stejní a nutno říct, že díky za ty, kterým to není jedno a svým dětem se věnují.


Co ale ve chvíli, kdy prostě ten výkonnostní rozdíl mezi hráči je. Trenér má v tuto chvíli velmi těžkou pozici a jeho práce je velmi náročná. Musí tým umět stmelit, musí se snažit pomáhat těm slabším, ale zase nesmí brzdit ty lepší. Samozřejmě asi nejlepší by bylo, koncentrovat pospolu ty nejlepší v nějakém sportovním středisku mládeže. Ale co potom s těmi slabšími? Od koho se mají učit, kdo je má vést. Domnívám se, že i toto je prostě součást výchovy, kdy se musí učit jednak bojovat jako tým, jeden za druhého a pomáhat slabším. Pozice trenéra je v tomto směru velmi důležitá. Na něm mnohdy záleží, jak ten zápas dopadne. A jsme u dalšího problému - výsledky.


Kluci dělají sport a fotbal proto, že je to baví. Ale proč je to baví? Protože je to o soutěživosti, o tom, dokázat, že jsem lepší než ten druhý a když se mi to podaří, mám z toho radost, a když ne, musím na sobě pracovat, abych byl příště lepší. Proto se domnívám, že výsledky v tomto směru hrají důležitou výchovnou roli. Ve chvíli, kdy totiž o nic nejde, často dochází k situacím, kdy kluci záměrně nebojují, nesnaží se a kazí tak úmyslně snažení ostatních. Pro mne z toho plyne, že nad sebou musí stále mít jakýsi "bič", který je žene kupředu. Tady se mnou asi mnozí nebudou souhlasit, ale toto jsem prostě na mých svěřencích vypozoroval. Bohužel se stále častěji setkávám s tím, že pokud nastupujeme do utkání proti Spartě, Slavii, Bohemce, kluci už předem prohrávají a po první obdržené brance jejich snažení extrémně klesá a motivovat je k lepšímu výkonu je v tento okamžik téměř nemožné.


Dalo by se o tom diskutovat a polemizovat ještě dlouho, myslím si, že to zásadní zde bylo sděleno a je na každém, jak si to přebere?

Fotbal a mládež (Oťas Mansour) ...

Souhlasím v mnoha ohledech s Davidem. Hlavní problém výchovy fotbalistů je v trenérech. Mnoho z nich, které potkávám při zápasech, vyznává fotbal. Ať už lépe nebo hůře, ti kluci se snaží a baví je to. Jenže se stále setkávám s těmi, kteří hrají na výsledky. A mnohdy je to na úkor právě učení se hry. Restrukturalizace by měla napomoci zlepšování fotbalistů v ČR, ale důležité je, aby u fotbalu dělali správní lidé. Ani si nemyslím, že je ohromně důležité vzdělávání trenérů a trvat na určitých licencích. Jde o to, aby funkcionáři v týmu zasvětili trenéry do problematiky a určili filosofii, kterou budou trenéři praktikovat. Ono vzdělávání trenérů samo o sobě vám dá pouze základní znalost. Bavil jsem se s jedním trenérem, který má nejvyšší licenci. Říkal mi, jak ho to zklamalo a jak je to svým způsobem trošku nadhodnocené. Teď nechci říct, že vzdělávání trenérů a licence jsou k ničemu, to vůbec ne, ale jen jsem chtěl zmínit, že to, že máte licenci z vás nedělá trenéra, a naopak to, že máte třeba nejnižší licenci, že jste nekvalitní. To je stejné jako v životě. Vysokoškolský titul z vás nedělá borce, ale nabízí vám možnosti, abyste se jím stal. Musíte jen chtít. Jenže chtít znamená spoustu času stráveným u činnosti, která není na nižší úrovni náležitě podporována. Obecně platí, že trenéři bývají podhodnoceni nebo dělají trenéřinu dobrovolně. Zvláště pak u přípravek, kde, jak už jsem zmínil, získávají kluci základní dovednosti, které jsou ve fotbalovém světě klíčové. Kdo tedy pak děti bude chtít trénovat? Kvalifikovaní trenéři si někdy raději založí soukromé fotbalové školy, aby se trénováním mohli živit a měli z toho dostatečné peníze.


Bohužel dnešní doba je taková, že výchova mládeže příliš mnoho lidí nezajímá. Přitom za pár let se nám vrátí, jak se k dětem chováme. Fotbal má tu sílu bojovat s negativními jevy dnešní doby. Stále je to jeden z největších fenoménů. Málokdo si uvědomuje, kolik úsilí stojí za tím starat se o mládež. Není to málo. Provozní podmínky areálů se rok od roku zvyšují, ale pokud zvednete příspěvky, které s tím úzce souvisí, vyvstane vlna nevole od rodičů. Je důležité se nedívat na svět pouze skrz své oči, ale i přemýšlet nad tím, v jaké situaci jsou asi ostatní, když musí přicházet s věcmi, které jsou oboustranně nepříjemné. Chápu, že v dnešní době se najde plno lidí, kteří dokáží peníze zneužít ke své vlastní potřebě. Tací lidé byli, jsou a budou. Od takových rychle pryč, ale myslím, že není zas tak těžké rozpoznat, kde chtějí a něco dělají pro mládež a kde se jen tak tváří.


Rád bych tento dlouhý článek shrnul tak, abych vystihl, proč jsme ho napsali a oč nám vlastně jde. Ve fotbale každoročně ubývají děti, které buď fotbal přestane bavit nebo si najdou atraktivnější zábavu. Jde ale také o to, zda podmínky, které těmto dětem vytváříme, jsou pro jejich vývoj optimální. Nepřijde vám někdy, že na ně až moc tlačíme? Vždyt co jsme uměli my, když nám bylo osm let?!

Snažili jsme se vysvětlit všechny změny, pozitiva, také však negativa přicházející s restrukturalizací soutěží. Snažili jsme se vysvětlit, kde se fotbal, a to zejména dětský, nachází. Dle mého jsme v těžkém období. Zda-li nová struktura přinese vysvobození a znovuzrození českému fotbalu, uvidíme zanedlouho. Do té doby musíme pracovat ještě poctivěji a usilovněji.


Doufám, že všechny zmíněné věci a problematiky se ukážou časem jako krok vpřed. Nejen ve výchově fotbalistů, hlavně však ve výchově dětí, které mají rády fotbal. Já mám fotbal také rád, nikdy jsem nehrál nic vysokého, získal jsem ale přátele na celý život a rád bych předal dětem něco podobného. Pojďme jim tedy vytvořit ty nejlepší podmínky pro jejich rozvoj u sportu, který jim má co dát, díky kterému můžou mít hezké zážitky na celý život. Ale ty zážitky jim zejména v raném dětství vytváříme my. Dětská radost za to úsilí však stojí...


autoři: Oťas Mansour, David Kopec (ČAFC Praha)