lupráce
Vše se odehrálo v přátelském duchu. I přesto, že jeden tým nedorazil, tak každý z našich dvou týmů odehrál celkem šest miniutkání a vzhledem k tomu, že na konci turnaje byli jako vítězové vyhlášení všichni, jsme se mohli soustředit především na hodnocení našeho vlastního výkonu.
I přesto, že atmosféra v hale byla hustá (venku bylo velké teplo a to se začínalo odrážet i na vzduchu uvnitř), tak nám přišlo, že někteří kluci jakoby se báli běžet za balónem a chtít dát branku. Chválíme kluky, že chtějí dělat kličky, ale musíme dbát více na snahu rozpoznávat moment, kdy už je na kličku pozdě. Až příliš často se nám stávalo, že kluci měli míč v držení, aniž by je někdo napadal a místo toho, aby se rozhodli někam rozběhnout a pokusit se buď kličkou projít sami, nebo nahrávkou tvořit hru, čekají na místě, až soupeř přijde až k nim. To dělá z jednoduché situace něco velmi těžko zvládnutelného i pro šikovnější kluky. Především pak pokud se do takové situace dostane brankář, bývá řešení velmi složité.
Z pozitiv bychom vypíchli především fakt, že si umíme vytvořit tlak před brankou, z čehož jsme dokázali vytěžit mnoho branek, ovšem musíme dávat pozor, abychom se stíhali vracet v případě rychlého protiútoku. Stejně jako dopředu musíme umět zasprintovat i směrem k vlastní brance. Doufejme, že si kluci něco ze zimní přípravy odnesli a dokážou to zúročit v soutěžních utkáních.