lupráce
První tým ve složení Adam Karafiát, Kája Hamala, Martin Matějka, Adam Ticháček, Honzík Limberg a Vilda Schrojf sehrál obstojný turnaj. K tomu abychom ho mohli hodnotit jako úspěšný nám ale chybělo především více střelby a víc branek. V obranné fázi nás nejvíce trápilo opět soupeřovo zahrávání standartních situací a potíže jsme i měli s bráněním střel z delší vzdálenosti. Někteří kluci z pozicí zadního útočníka zbytečně napadají soupeřovy obránce, a pak po nich vzadu zůstává díra. Ve hře dopředu mi chybělo více uvažování, zbytečně jsme bezhlavě občas pouze tlačili balón dopředu podél mantinelu. Ten ovšem v mistrovských utkáních nebude, a tak se musíme naučit řešit tyto situace jinak. Buď přihrávkou anebo kličkou do prostoru. Za kličky jsme kluky i během turnaje chválili, ale taková hezká klička ztrácí na účinnosti ve chvíli, kdy po jejím dokončení před námi stojí další dva protihráči, i nad kličkou je potřeba přemýšlet. Celkově bych chtěl kluky pochválit za bojovnost se kterou turnaj odběhali a i přesto, že obdrželi dost branek, dali některým soupeřům zabrat.
Druhý tým, který odehrál celý turnaj bez střídání, ve složení Alex Klymskyj, Simon Větrovec, Dan Borecký, Tomik Kolář a Tomas Järvinen nakonec obsadil první místo. Musím říct, že to nebyl úplně ideální výkon, ale alespoň jsme nastříleli nejvíce branek (24), i když i těch mohlo být mnohem více. Sami si zbytečně komplikujeme většinu situací. Místo náběhu do volného prostoru běžíme k soupeři, místo kličky se snažíme soupeře přetlačit a ve většině případů jsme zbrklí. Neustále dokola opakujeme stejné chyby a nenecháme si poradit. Každopádně musíme zlepšit komunikaci a více se pokoušet o střelbu, protože když nevystřelíme, tak nemůžeme dát gól. Jinak klukům děkuji za bojovnost a doufám, že je zlaté medaile opět nakopnou k ještě lepším výsledkům.