lupráce
Opět jsme se sešli v hojném počtu, a tak jsme sestavili dva týmy. Jeden ze zkušenějších kluků, ten druhý z těch, kteří se učí fotbal o něco kratší dobu, tak nebo tak, oba dva týmy se fotbalem bavili a to bylo hlavní. Z naší strany bylo vidět hodně kliček, střel i branek, i když jsme hodně gólů i dostávali, pokoušeli jsme se jich co nejvíce vstřelit.
Tento turnaj jsme pojali primárně tak, aby se kluci osmělili a zkusili si nějakou tu kličku, vystřelit si a dát si gól a téměř všem se to i podařilo. Co nás jako trenéry mrzelo, bylo to, že kluci místy nebojovali tak, jak bychom si přáli, a jak víme, že to umí. Soupeři byli tvrdší, a tak jsme často ze soubojů odpadávali, případně se nechali přetlačit. Pochválit si zaslouží všichni ti, kteří se postavili do branky, v každém z celkem osmi hraných utkání nastoupil jiný brankář a každý z nich předvedl jak pěkné zákroky, tak se snažil rozehrávat po zemi a nohou, za což jsme rádi. Ti zkušenější se pokoušeli i nabíhat si při rohu na střelu, což se nám osvědčilo již v sezóně a i tentokrát jsme ke gólu neměli daleko.
Do dalších turnajů a zápasů tak už jen musíme natrénovat rozhodování v situacích jeden proti více soupeřům, tentokrát se nám často stávalo, že se kluci snažili protlačit míč mezi dvěma a více soupeři a to jsou momenty, kdy ani klička nepomůže, a tak by dobře mířená přihrávka rozhodně měla svá pro, a to i třeba na zadního útočníka, které ještě při útočení vždy tolik nezapojujeme.
Ve finále jsme se radovali ze stříbrných medailí a druhého místa s celkovým součtem branek přes 40, tak jen tak dál.