Naše hra se bohužel vyznačovala především svou nestálostí. Chvíli se nám dařilo hrát krásný fotbal, kličky, nahrávky, i nějaká ta střela se objevila, pak ale přicházely chvíle, kdy kluci jako by nevěděli, že jsou na hřišti. Stále nám dělá velké problémy držet si na hřišti své místo a děláme chumel, z čehož pak soupeř těží a dává branky. Musíme zlepšit také rychlost rozhodování, to nám totiž trvá a než se nějak rozhodneme, je u nás už soupeř a to je pak vše těžší, ať už klička, střela, nebo prostý náběh do prostoru. Na závěr bych pak pochválil hru brankářů, kteří se ve finále snažili být tím pátým hrajícím hráčem, nikoliv jen kuželem stojícím v bráně. Oproti prvnímu utkání ale je vidět zlepšení, snad tedy budeme pokračovat ve zlepšování našeho výkonu a do třetího utkání ještě přidáme na bojovnosti a ukáže se to i na počtu vstřelených branek.