Předem se omlouvám všem Čafákům, kterých by se mohl článek dotknout nějak osobněji, nechci na Čafku útočit, mám ji rád, jen se občas nevyvaruji srovnání cest.
Tento zápas byl určitým záchytným bodem na naši dlouhé cestě. Mohli jste vidět zápas dvou rozdílných stylů a přístupů, ve kterém jsme dali přes 20 vypracovaných branek a soupeř, ač se nám brankově snažil přiblížit, tak většina gólů byla z nakopávek. I takové góly padají, bohužel však byly častěji góly rodičů či trenérů. Trvalo přesně minutu a patnáct vteřin, než jsem poprvé uslyšel, střílej (hráč byl na své půlce), mají prázdnou bránu. No tak chudák klouček samozřejmě poslechl a narval to přes celé hřiště.
Kluky jsme před zápasem upozorňovali, že se možná Čafka bude prezentovat nakopáváním (naši kluci nechápou, že je to povolené, stále si myslí, že by z toho góly platit neměly) a připomínali jim, aby to nedělali. Často se může totiž stát, že se kluci přizpůsobí soupeři v mnoha věcech. Klidně ať si udělají kličku i na brankové čáře, o což se vlastně pokoušel jednou Štěpa. Perfektní, já neviděl za celý zápas z naší strany jedinou nakopávku. Ještě jsme je nabádali k tomu, aby si více dovolili různé kličky a hlavně ať se někteří (např. Vojta) nezbavují hned míče. No a oni poslechli, Vojta vzal míč, projel hřiště a dal gól.
I další kluci zkoušeli složitější kličky. Miky např. z pozice brankáře a pod velkým tlakem udělal perfektní zidanovku, Dan mi také včera na tréninku hlásil, že ji udělal. Hadrabič zase měl perfektní kličky za patou. Myslím, že i přešlapovačka tam byla. Pár kluků si ještě netroufne na složitější kličky, ti zase v tomto zápase zvládli jednodušší obcházení. Míra měl skvěle zvednutou hlavu a často si pomohl již prvním dotykem, kterým si posouval míč do volna, což je také velká chytrost hráče.
Navíc jsme hodně zlepšili i jakousi "kombinaci". Všichni rodiče můžou jistě potvrdit, jak pilujeme na tréninku nácvik kombinace, stojíme u kuželů a jen jedeme posuny bez míče :-). Ba ne, je to vše formou hry a vlastního rozhodování. Kluci si na sebe čím dál tím více křiknou, dají si nahrávku. Velký pokrok v tom udělal hlavně Dan, který v tomto zápase perfektně vyvážil kličky i nahrávky. Super byl také Mára na pozici brankáře, který nezazmatkoval, když mu kluci nahráli dozadu, ač pod tlakem, tak si míč zastavil a nahrál ho druhým dotykem na druhou stranu. To jsou úžasné momenty, protože vidíte, že ty kluci se tak rozhodnou sami a vědomě.
V tom byl hlavní rozdíl mezi námi a Čafkou. Byl to vlastně zápas dvou velkých rozdílů: kličky a nahrávky vs. nakopávky, samorozhodování vs. četné pokyny trenérů, rodičů.
Každý, ať si zvolí sám, která filozofie mu je bližší. Nabízíme vlastně cestu i ostatním týmům, jaká je třeba jiná filozofie a zda-li není lepší. Z praxe vím, co si volí ětšina trenérů a týmů, musíme být jen odvážní s nimi mluvit, ukazovat a třeba se přidají k tomu, aby se vydaly naší cestou, kdy budeme vychovávat samostatně se rozhodující děti s důrazem na techniku a nikoliv aktuální výsledek. Kdybychom zápas odehráli naprosto stejně a všechny šance zahodili, byl bych stejně tak nadšený hrou. To je pro mě výsledek a nikoliv číslo.
Všechny za tento zápas moc chválím a děkuji rodičům za jejich přístup. Nenechali jste se strhnout k radění, ale spíše jste zafandili.
Zápasu se zúčastnili: Dan Holý, Eneko Goikoetxea, Míra Trnka, Vojta Slavík, Honza Limberg, Štěpa Stříbrský, Mára Pešír, Miky Konečný, Tom Hadraba, Fíla Bartoš, Kuba Štěpánek