lupráce
Opět budu hodnotit pouze hřiště 2005. Utkání se hrálo v o dost nižším tempu, než utkání se Spartou. Děllá nám problémy, pokud máme my být ti tvořivější určovat rychlost na určité úrovni. Prosadit se individuálně nám nedělalo problém se prosadit. Vzhledem ke skladbě kluků mi tam však chybělo více souhry a více mluvení, což klukům stále opakujeme.
Když totiž na sebe promluvili, dali si tu přihrávku a ještě si ji vrátili. V tom vynikala hlavně dvojice Alex, Fíla.
V minulém zápase s Duklou Jižní Město jsem mluvil o stylu vedení jejich dětí (nenapadal jsem děti, jak si nesprávně myslel jejich ředitel) a slušelo by se k tomu vyjádřit i dnes.
Tentokrát však v opačném, pozitivním případě. Na jejich stránkách v hodnocení našeho utkání jsem se dočetl (bylo to psané i s nadsázkou), že se budou snažit hrát kombinační fotbal, aby mnou nebyli nařknuti, že nakopávají, či hrají na brejky (toto jsem, myslím, neřekl). Možná jsem si předchozím článkem postavil proti sobě celou Duklu JM, ale je vidět, že to k něčemu bylo. Soupeř se snažil s míčem něco udělat, nenakopával a ani k tomu nebyl veden. Jejich kluci se sanžili hrát, a to, že něco nevyjde, se stane a měli by dále poslouchat rady trenérů. Vzhledem k tomu, že si myslím, že si to přečtou i rodiče soupeře, buďte trpěliví, toto je způsob, jakým se vaše děti naučí fotbal, nikoliv kopanou, o výsledek zde vůbec nejde.
Zápasu se zúčastnili: Alex Klymskyj, Šimon Větrovec, Fíla Prachař, Tomas Järvinen, Vítek Horník, Kryštof Čapek