Obě utkání probíhala ve velmi přátelském duchu. Uvolněná atmosféra sálala z obou týmů. Hlavním cílem bylo bavit se zápasem, zahrát si fotbálek, navléci si poprvé na sebe dresy a zpříjemnit si tréninky.
Hostivař byla v obou zápasech lepším týmem, je znát, že hrají Mini cup, o čemž vypovídalo např. hezky dodržované postavení ve čtverci. My jsme se zatím i vzhledem k nižší počáteční tréninkové docházce rozkoukávali. Vlastně jsme poprvé překonali hranici 20 kluků na tréninku (první zápas jsme pojali napůl jako trénink a napůl jako zápas, kdy jedna parta trénovala, jedna hrála a po čtvrtině jsme se prohodili).
Již dlouho jsem nezažil, že by mí svěřenci hráli zápas v takovém chumlu. Nicméně když si vzpomenu na první zápasy ročníku 2002, tak to bylo velmi podobné :-). Rozestavení jsme na tréninku ještě netrénovali, spousta dětí začala až letos v září, a tak trénujeme opravdu od začátku. Zajímala mne ovšem především hra jednotlivců a místy jsem byl velmi příjemně překvapen, ať už to bylo na prvním zápase, ale spíše teď na druhém utkání. K vidění byly mírné pokroky, které si kluci odnesly z tréninků.
Oba zápasy jsme vcelku jasně prohráli. To ovšem není důležité. Postupně pomalými krůčky se učíme hrát fotbal. Jsem na počátku dlouhé cesty, která vyvrcholí v dospělém fotbale, tedy za dlouhých 13 let. Absolvujeme ještě mnoho podobných zápasů a turnajů, než dosáhneme určitých pokroků. To nás ovšem nemůže odradit.
Závěrem bych rád poděkoval všem klukům za snahu a bojovnost, rodičům za účast a povzbuzování, soupeři za pohodový fotbálek a příjemnou atmosféru.