lupráce
Když jsme s Davidem Kopcem plánovali KOMA Cup, vyvstala otázka, zda neudělat turnaj i pro nejmenší ročník. Vzhledem k tomu, že v té době jsme oba 06 trénovali, kladná odpověď na sebe nenechala dlouho čekat.
A jak turnaj pojmout? Hlavně tak, aby to děti bavilo. Upravili jsme kvůli tomu i odměny, na místo pohárů pro první tři místa jsme zvolili medaile pro všechny. V tomto věku není důležité, kdo vyhrál a kdo byl poslední, ale abychom udělali dětem hezký zážitek. Medaile si zaslouží děti za snahu, a to, že se nepovede vyhrát, vůbec nevadí. A hlavně medaile je tou věcí, kterou si děti z turnaje zapamatují. Pro kluky to bylo první takové setkání s fotbalovým turnajem/zápasem. A taky to na prckách bylo vidět, jak jsou vyjukaní. V prvním zápase jsme více mávali divákům, než sledovali balón :-).
Již měsíc dopředu jsem deklaroval, že si zahrají všechny děti. Proto jsme měli na turnaji dva týmy, i když jsem prakticky do poslední chvíle nevěděl, kolik nás bude. Nakonec přijelo 15 bojovníků, kteří si na sebe poprvé mohli obléknout hájecký červený fotbalový dres. Rozdělili jsme se na dva týmy a napjatě vyhlíželi první utkání.
To přišlo asi v 9:25. Rozhodčí hvízdnul do píšťalky a ukončil tak první zápas. No a v dalším už nenastoupil nikdo jiný než HÁJECKÉ 2006!!! První zápas si odbyl tým číslo 2. Tým číslo 1 zatím nepokojně stál na střídačce, kluci už byli netrpěliví a chtěli také vtrhnout na hřiště. Samozřejmě se vzápětí dočkali.
A jak že jsme na turnaji dopadli???
Z mého pohledu výborně. Kluci se bavili, měli chuť si zahrát. Snažili se nenakopávat, což si na tréninku neustále říkáme a udělali i několik kliček, což je kromě základních pohybových věcí hlavní náplní našich tréninků. Práce s míčem je podstatnou věcí učení dětí fotbalu. Někteří dělali kličku pomaleji, někteří rychleji, někomu se povedla, někomu nepovedla a kvůli tomu jsme dostali branku. Ale snažili jsme se ji udělat. Nepovede se dnes, nepovede se zítra, tak mi třeba vyjde pozítří.
Pro ty, které zajímá umístění, tak jsme skončili z 6 týmů na 5. a 6. místě. Jak už jsem však zmínil výše, umístění není to podstatné. Tento turnaj byl nad plán, původně jsme se měli prvního turnaje účastnit až za rok, ale proč dětem odepřít tu radost ze hry a z pohybu?! Klukům jsem také dával minimum pokynů, nechal jsem to plně v jejich režii, protože už ze zkušenosti dobře vím, že kluky na jednom turnaji fotbal nenaučíte a hlavně, polovina z nich ani nevnímá, co jim říkáte :-). A když už vnímá, tak to třeba v okamžiku zapomene, protože uvidí proletět letadlo, a tak mu zamává.
Pokud porovnám náš výkon s jinými týmy, nejsem zklamaný. Jdeme jinou cestou než většina týmů. Např. Ďáblice, které turnaj vyhrály, těžily z hlučnějšího trenéra a nakopávaných míčů. Já z kluků nechci mít panáčky z nějaké herní konzole na ovládání a jen bych mačkal tlačítka, kam přihrát, kam nakopnout. Pokyny určitě časem přijdou a bude jich přibývat, ale musíme si uvědomit, co jsme uměli my v 5 letech.
Pokud bych však měl spočítat počet kliček, které jsme se snažili udělat, možná bychom došli k největšímu číslu na turnaji. Vše mám na videu, tak se někdy můžeme podívat.
Inu, první turnaj máme za sebou. Těšil jsem se na něj a odcházel jsem z něj nadšený. Zahráli si všichni, prckové si turnaj užili, rodiče poprvé viděli v akci své ratolesti a objevil se prvně mezi námi i nový člen realizačního týmu – MASKOT. Mimochodem, viděli jste ty jeho vytřeštěné oči? To bylo z toho, jak se klukům dařilo :-).
Moc bych chtěl poděkovat rodičům, babičkám, dědečkům, tetičkám, strýčkům, sestřičkám, bratříčkům, sestřenicím a bráchancům i kamarádům za podporu kluků na jejich první fotbalové akci. Bylo to super!
Turnaje se zúčastnili: Filda Sojka, Kája Sander, Filda Bartoš, Eneko Goikoetxea, Míra Trnka, Filda Kříž, Šíma Erdinger, Štěpán Stříbrský, Ondra Medlín, Paťas Novotný, Tomík Hadraba, Kuba Němec, Sašík Heitl, Vojta Zlatník, Kryštof Tůma.
