lupráce
1) Zhodnocení podzimu
Vzhledem k tomu, že došlo na jaře k propojení 2005 a 2006, dělili jsme kluky na tréninky dle určitých skupin. Začali jsme již 1.8., kdy hlavní přípravou na sezónu, a to jak na ligovou soutěž tak i pražskou, bylo soustředění. Zde jsme se připravovali zejména na vyšší intenzitu hry, a tak vše, co jsme dělali, jsme na tréninku zrychlovali. Přesto, nejlepším učitelem, je prožitek. První utkání v lize s Libercem jsme prohráli 26:0, výsledek byl ovlivněn i absencí gólmana na poslední chvíli, ale hlavně kluci poznali, jaký je rozdíl v úrovni zápasů.
Díky tomu se nám na tréninku začalo pracovat lépe. První měsíc a půl jsme však více doháněli a hnali se, abychom rozdíl tenčili. Zatímco v pražské soutěži zápasy nebyly dostatečně rychlé, aby hráče samotná hra přiměla k vyšší intenzitě. Takže kromě fyzické stránky jsme pracovali více na mentálních aspektech, na vedení sebe sama, mluvili jsme o aspektech lídrovství, nastavujeme rituály. Těch věcí je spoustu. Postupem podzimu se nám začalo více dařit a některé zápasy můžeme hodnotit jako velmi povedené. A jak se vyvíjeli kluci na hřišti, měnila se jejich energie, vyvíjeli se i rodiče nejen jako fanoušci. Obecně se parta více stmelila, což dokazuje i posezení, kdy se v přípravkovém věku scházelo třeba 7 rodičů, ale v listopadu se sešlo při posezení cca 20 rodičů.
2) Nejlepší zápas + nejhezčí moment
Nemohu hodnotit pražskou soutěž, viděl jsem méně zápasů. Co se týče ligy, velmi povedený byl zápas doma s Motorletem. Dokázali jsme udržet nasazení po celé utkání, dařilo se nám střelecky, hráli jsme s velkou chutí. Kluci si najednou dokázali, že mohou hrát s kýmkoliv.
Nejhezčí moment pro mě nebyl ze hřiště, avšak z návštěvy Dětského domova a postoj kluků vůči místním dětem.
Co se týče zápasů, tak za vyzdvihnutí stojí gól Šímy Černého v posledním zápase s Jabloncem po ukázkové akci.
3) Nejhorší zápas + nejslabší moment (chvíle, situace)
Jedna z nejslabších pasáží hry nastala v zápase proti Roudnici. Na půlku zápasu jsme přestali hrát. Sebevědomí bylo pryč, chuť byla pryč. Přišel strach, obava. To jsou situace, které nejsou v daný moment vhodné, pro vývoj zápasu. Pro vývoj jedince a součinnosti týmu to však jako trenér vítám. Chci poznávat hráče v různých situacích, nejen, když se daří, ale také, když se nedaří. To všechno zahrnuje delší učební proces. S klukama to zvládáme za pochodu, jak to jen jde.
4) Spokojenost s herním výkonem
Týmový výkon se z mého pohledu posunul o úroveň výše během společného působení s klukama. Prostor ke zlepšení zde je, avšak podívám – li se zpět, ušli jsme kus cesty. Hlavní co je, je prožitek, aby to kluky bavilo. To vnímám, na tréninku kluci makají, snaží se posouvat. Individuálně se kluci také posunuli. Je to u nás citlivé, kolikrát jak na houpačce, kdy záleží, jak se kluci vyspí. Na výkonu jednotlivců i týmu budeme přes zimu pracovat.
5) Spokojenost s umístěním
Uff. Vzhledem k tomu, že se zde řeší i sestup a postup, tak už tým vnímá tabulku. Také se občas podívám, jak si stojíme. Nechám si hodnocení zatím spíše pro sebe a otázku položím klukům. Nechci je v tomto ovlivňovat. Za mě je přínosné se podívat, jak jsme hráli v jednotlivých zápasech.
6) Plán na zimní přípravu - co zlepšit, náplň tréninků, na co se zaměřit
Plánů je hodně. Chodíme na tréninky s Kristýnou Špinkovou, kde je to zaměřené na koordinační cviky s hudbou. Máme jednou za 14 dní tělocvičnu, kde budeme prohlubovat gymnastiku a jiné hry, dále obratnost. A venku půjdeme po rozvoji herních činností. Odehrajeme nějaké zápasy na velké hřiště. Budeme si hrát s detaily, jako je střídání, zátěž během zápasů, atd. Příprava na velké hřiště začíná. Hlavní je však si nadále užívat cestu, proces a žít přítomností. Jednou z cest, jak to nastavit, je společné sezení s rodiči, které plánujeme v lednu. Abychom fungovali ještě více v důvěře.
P.S.: Děkuji za spolupráci s trenéry, rodiči a konstruktivní komunikaci.