lupráce
Ani nalakovaný povrch ovšem nemohl mít za následek fakt, že jsme první dva zápasy proti Říčanům (0:1) a Kolínu (1:2), odehráli ve formě a stavu typickém spíše pro Šípkovou Růženku pod sedativy v prvním týdnu po nežádoucím setkání s trnem růže. A to se prosím začínalo až ve 13:30. S Davidem jsme nemohli přijít na příčinu minimální aktivity kluků v oblasti od krku nahoru a ani změny v sestavě nevyslaly týmu potřebný impuls. Ten se dostavil až třetí zápas, který se klukům vyvedl náramně a kde zničili Slavii Louňovice deseti góly. Tam jako by nastal zlom v jejich hlavách a zbytkem turnaje prošli se vzestupnou výkonovou tendencí, kdy fantasticky roztahovali hru, dávali si přihrávky a i když z toho nakonec rezultovalo až 5. místo vinou minitabulky, v závěrečných třech zápasech jsme podali velmi dobrý výkon podpořený jak množstvím velmi fotbalových akcí, tak skvělými rodiči na tribunách. Bůh ví, jak by to celé dopadlo, kdybychom hráli se Slavií hned na začátku.
Shodli jsme se totiž s Davidem, že klíčem k úspěchu nakonec nebyla ani tak technická vyspělost, kde jsme dle mého názoru hráli prim, ale spíše sebevědomí a možná koncentrace. Na tom je třeba zapracovat do dalších bojů. Turnaje se zúčastnili a dík za předvedené výkony tak zaslouží: Francl, Karafiát, Klymskyj, Kolář, Mareš, Maršák, Prachař, Schrojf Vá., Veselý, Větrovec