lupráce.jpg)
Kluci od konce podzimu 2014 věděli, že pojedeme na turnaj do Německa. Konečnou nominaci jsme udělali v lednu a mohli se tak začít jednou týdně přes zimu připravovat na netradiční styl. Klukům se hra 6+1 líbila, hlavně z toho důvodu, že měli na vše více prostoru. Nejen kluci se však připravovali, i my dospělí jsme ladili detaily, jako např. dopravu, ubytování tak, aby vše klaplo bez problému. Nakonec v pátek 3.4. vyjelo z hájeckého parkoviště 6 aut.
Ubytování jsme měli zajištěné v místním gymnáziu v české části školy, kde byly další týmy z Prahy - Admira a Braník. Sedm rodičů pak bylo ubytováno v místním penzionu Gästehaus, jelikož do třídy jsme se nevešli.
Protože v pátek nebylo na programu jediné utkání, vydali jsme se na výlet do Mnichova. Z Markt Schwabenu jsme tam chtěli jet místní S9 dráhou, avšak na peróně jsme se nastoupili do nesprávného vlaku a jeli jsme tak rychlíkem do Mnichova. To jsme zjistili až ve vlaku, takže místo toho, abychom vystoupili na Marienplatz, což byl náš cíl, jsme přejeli až na hlavní nádraží. Na Marienplatz jsme si tedy udělali procházku, díky panu Konečnému i bez bloudění, a navíc s průvodcem. Němci slaví Velikonoce tradičnějším způsobem, a tak místní obchody byly z větší částí zavřené i v centru města. Nemohli jsme tak navštívit Allianz Arenu ani místní fanshop Bayernu Mnichov. U městské radnice jsme se rozhodli, že se zajedeme podívat do Olympijského centra, kde se v roce 1972 konaly LOH. Využili jsme místní metro, které je mnohem spletitější než metro v Praze. Za 10 minut jsme dojeli do cílové stanice a prošli se skrz centrum. Vzhledem k časovému pressu (pospíchali jsme na večeři), jsme měli na procházku necelou hodinu, a tak se vlastně jen trenéři podívali zevnitř na Olympijský stadion.
Po návratu do hlavního tábora jsme šli rovnou na večeři s půlhodinovým zpožděním. Večeře byla bohatá a po ní následoval přesun do školy a povídání si k sobotnímu turnaji. Kluci byli velmi pozorní a byla na nich vidět koncentrace daná snahou o úspěch. Takto v klidu jsme snad kluky ještě nezažili.
V sobotu ráno po vydatné snídani následovalo slavnostní zahájení turnaje doprovázené kapkami deště. Týmy ze všech zemí a kategorií se seřadily na nástup. Každá země měla svého vlajkonoše. Když jsme dorazili před zaplněné tribuny, pořadatelé zahráli hymny všech zúčastněných zemí. Kluci si to asi neuvědomovali tak, jako my trenéři, avšak na nás ta atmosféra dýchla. Po ceremoniálu jsme se šli připravit do šatny na našeho prvního soupeře - tým C.S Valromey z Francie.
Komentáře ze sobotních zápasů:
Zápas proti francouzskému Valromey byl od začátku v naší režii. Kluci natěšeně na soupeře vlétli a byli individuálně schopnějším týmem. Soupeř hrál vzadu velmi jednoduše, tam to ukopával kamkoliv, nejlépe však dopředu, kdy hrál na brejky. Několik z nich časným vyběhnutím zastavil Eneko, který se ukázal jako skvělý brankář. Tým z Valromey jsme porazili 4:1. Znamenalo to dobrý vstup do turnaje.
V dalším zápase jsme nastoupili proti německému SC Olching. Soupeř byl urputnější než Francouzi, avšak kluci se cítili dobře a hráli velmi svědomitě, přitom si turnaj užívali. Když měli balón, zkoušeli kličky či nahrávky, když ho ztratili, poctivě se vraceli. Proti Olchingu jsme zahráli ještě lépe než v úvodu a odnesli si vítězství 5:1 a postup do čtvrtfinále z 1. místa ve skupině.
Čtvrtfinále jsme odehráli proti belgickému týmu Taintignies. Kluci věděli, do čeho jdou, ptali se před zápasem na nejrůznější věci. Dlouho jsme u nich nezaznamenali takovou soustředěnost a na druhou stranu také touhu vyhrát. Cítili se silní z prvních dvou výher. Na to jsme však doplatili během prvních pěti minut, kdy jsme se dostali naší neaktivní hrou pod velký tlak. Najednou jsme neběhali a jako bychom čekali na úvodní hvizd, i když už se dávno hrálo. Naštěstí do naší brány gól nepadl, hra se velmi vyrovnala a odehrával se před našimi zraky souboj, který byl o jednom gólu. Ten jsme nakonec dali my, kdy po neskutečném sólovém úniku Vojty Slavíka, který posadil dva soupeře zasekávačkou na zadek skóroval Tom Hadraba, Vojta mu to dal jak na zlatém podnose. Vítězstvím 1:0 jsme tedy slavili postup do semifinále.
Po těchto třech zápasech jsme šli do školy, kde se kluci zabavili hraním fotbálku na chodbě či mastili karty. Po večeři a návratu do školy pak ještě chvíli hráli, nicméně večer už jsme si povídali o zážitcích z prvního turnajového dne. A nikdo nezmínil, že celý den pršelo, klukům to nevadilo. Byli nasyceni fotbalovými zážitky a také třeba tím, jak u snídaně jeden hráč holandského Hereenveerenu vstal na židli a začal po celé jídelně předzpívávat nějakou písničku, na kterou jeho spoluhráči reagovali hlasitým zpěvem. I to byl pro kluky velký zážitek.
V neděli ráno jsme se zabalili, neboť hned po snídani jsme jeli na hřiště, ze kterého už nás čekala cesta zpátky do Prahy. Prvním soupeřem byl rakouský Lauterach. V zápase s Lauterbachem jsme po velmi dobrém výkonu prohráli 3:0. Soupeř byl velmi houževnatý a zaslouženě vyhrál, v podstatě nás k velké šanci nepustil, vše zblokoval. Mysleli jsme si tedy, že budeme hrát o 3. místo, ale bylo tomu jinak.
V sobotu večer se nepochopitelně v průběhu turnaje změnil systém. Náš čtvrtfinálový zápas byl již zápasem finálové skupiny o 1.-4. místo mezi prvními týmy v jednotlivých skupinách. Změnu odnesli naši kolegové z Admiry. Proč změna nastala, jsme se nedozvěděli. Pro nás to však znamenalo, že jsme se mohli umístit ještě na druhém místě.
V posledním zápase jsme nastoupili proti belgickému týmu Steenhuffel. Vyrovnaný zápas, možná s více šancemi na naší straně, dopadl remízou 1:1. Kluci prohrávali 1:0, avšak jejich touha zápas otočit byla velká a oproti zápasům v Praze se tady ani na moment nevzdali. Dali jsme v zápase celkem 3 góly, dva však nebyly uznané.
Díky remíze jsme skončili na druhém místě. Pro kluky to byl velký úspěch a úžasný zážitek. Měli jsme možnost si zahrát pět zajímavých zápasů proti soupeřům z cizích zemí. Kluci fungovali po celém turnaji jako parta ať už na hřišti či mimo něj.
Velký dík patří rodičům, kteří tuto možnost klukům umožnili a po celou dobu turnaje jim fandili, podporovali je a mohli společně sdílet zážitky z velmi zajímavého turnaje. Byla to velká zkušenost pro všechny. Zažili jsme spoustu zážitků. Pár momentů si můžete prohlédnout na fotkách od pana Černého.
Foto ZDE
Výsledky ZDE
Reportáž z turnaje můžete sledovat ZDE: http://decko.ceskatelevize.cz/zpravicky (zprávičky ze dne 11.4., časově cca od 4:15)
Hráči: Kuba Málek, Vojta Slavík, Honza Limberg, Tom Lacko, Míra Trnka, Eneko Goikoetxea, Šíma Černý, Štěpa Stříbrský, Kuba Štěpánek, Dan Holý, Honza Reitmeier, Miky Konečný, Tom Hadraba
Trenéři: Jan Špinka, Otmar Mansour