lupráce
Dosavadní průběh sezóny hodnotím určitě pozitivně. Podařilo se nám ideálně nastavit tréninkový proces a myslím si, že tréninky jsou ve velkém tempu, s dostatečným počtem opakování, jsou optimální výzvou pro všechny a zároveň si zachováváme bezpečné prostředí a samostatné rozhodování. Pořád máme v tréninku individuální herní činnosti jednotlivce což znamená vedení míče, první dotek, hra 1v1 apod. ale už se soustředíme na týmové pojetí hry. Snažíme se hráčům upínat pozornost na vnímání prostoru (obsazování, nabíhání), otáčení hry nebo třeba rozehrávka od brankáře.
Co se týče zápasů tak tam také panuje spokojenost. Ikdyž jsme výsledkově více zápasů prohráli než vyhráli, pro mě jsou hlavní herní situace a výkony, které jsou správné, rychle rozehrané a odvážné. Líbí se mi hra našich brankářů, kteří jsou odvážní vybíhají a jestli z toho dostaneme pár gólů mi vůbec nevadí. Pořád je na čem pracovat!
Po celou dobu pracujeme na chování, návycích a pravidlech. Začíná to u počítání míčů a končí to společným zhodnocením zápasů. Občas je velmi zajímavé, jak hráči zápas hodnotí. Někdo ten zápas vidí ještě dětským okem a někdo už na to kouká úplně jinak. Věřím, že všechny tyto věci nám pomáhají a sami hráči za námi chodí a připomínají nám, když na nějaký rituál zapomeneme. Nedej bože, když pak trenér zapomene Mimoně.
Kdybych měl vypíchnout jeden pozitivní nebo silný zážitek tak bych určitě zmínil naše společné soustředění v Žihobcích. Kromě tréninků a fotbalových věcí mě ještě víc baví všechny situace okolo. Baví mě pozorovat, jak si dětí hrají, baví mě s nimi hrát jakékoliv hry, dávat si hádanky nebo si jen tak povídat. Trenér má mnohem větší možnost hráče poznat víc a zjistit, kdo je soutěživý, pořádný a kdo je naopak bordelář :D. Dost možná má na silném zážitku podíl i počasí, které bylo místy velmi intenzivní.