Sledoval jste hodnocení trenérů a redaktorů o nejlepší hráče?
Koukal jsem se, že bych to ale nějak zásadně prožíval, to ne. V té jedenáctce jsem byl už na podzim, udržel jsem se, což je fajn. Ale extra jsem to neřešil. Jsem rád, že se mi docela dařilo i kvůli našemu trenérovi Slabému. Hodně mi pomohl v osobním životě, i tímhle bych mu chtěl moc poděkovat. Je příjemné, když člověk vidí svoje jméno mezi nejlepšími, ale pro mě je důležité, že jsme nespadli z přeboru. (směje se)
Mluvíte o tom, že podobné ankety a soutěže neprožíváte. I na hřišti působíte jako velký flegmatik. Jste takový?
Vím, že takhle působím, ale je to trochu jinak. Do 18 let jsem měl před zápasy hroznou trému, to už opadlo, ale rozhodně nejsem kliďas. V životě jsem nervák. Nejsem průrazný, nemám rád nové prostředí. Ve fotbale je to lepší, ale míval jsem s tím velký problém. Kdybych teď ale měl přestoupit, tak bych byl z nového klubu a všeho okolo určitě nervózní.
Je tohle jeden z důvodů, proč zůstáváte na Hájích? Nabídky na přestup určitě máte, ne?
Zrovna teď mě kamarád tahal do divizní Libiše, ale je tam víc důvodů. Háje by za mě chtěly asi dost peněz, navíc mám i nějaké závazky vůči panu Slabému. A taky si myslím, že bych na to neměl. Dělám v kasinu, kde mám denní a noční směny, nezvládal bych to.
Na zápasy občas přijedete pár minut před výkopem po noční směně. Jak to zvládáte?
V práci končím v pět, jedu se rychle na dvě hodiny vyspat domů, a pak rovnou na zápas. Cítit to je, ale už jsem si zvyknul. Horší pro mě je, když se hraje odpoledne a já jsem předtím celý den v práci a jdu přímo na zápas.
Na podzim jste říkal, že ostatní fotbalisty z nejlepší jedenáctky moc neznáte. Už se to zlepšilo?
Teď už o nich vím, něco jsem si přečetl na webu. Znám Honzu Kočího, měl v Tempu dobrou sezonu, vyhrál na celkový počet nominací. Ten si to zaslouží, je fakt dobrý. Přeju mu, aby šel výš.
A vás to výš opravdu neláká?
To by asi chtělo přeskočit divizi, kde je to hodně o běhání, což říká hodně lidí. Opravdu nevím, jestli na to mám. Navíc ta moje psychika... Kdybych změnil prostředí, tak mi to možná pomůže v tom, že bych se víc snažil, ale jinak by to bylo těžší. Když jsem byl malý, zkoušel jsem to ve Spartě i Slavii, ale cestou na první trénink na Spartu jsem se rozbrečel. Nikdy jsem tam nepřestoupil, jen jsem trénoval.
Říká se o vás, že jste nejtechničtější fotbalista přeboru. Jak se tohle poslouchá?
Je to hodně příjemné, to by potěšilo každého! S míčem jsem si vždycky rozuměl, asi to mám v sobě odjakživa. Každá povedená klička, nebo nějaká kulišárna, mi udělá hroznou radost. Taky radši nahrávám, než abych dával sám góly. Když dá frajer gól do prázdné branky po mojí přihrávce, těší mě to úplně nejvíc. Navíc neumím vystřelit z dálky. A taky musím uznat, že mám hrozný běh. Nikdy jsem si to neuvědomil, kluci se mi smáli. Teď jsou ale zápasy na internetu, a když se dívám, tak mi to taky připadá, že opravdu neumím běhat. (usmívá se)
Váš běh nehodnotím, ale nemyslím si, že byste neuměl vystřelit z dálky. Proti ČAFC jste dal gól téměř z poloviny hřiště!
To je pravda. Zkouším to takhle často, když jsou gólmani venku. Tady to na videu vypadalo, že jsem to nechtěl, ale střílel jsem vědomě. Už jsem takhle dal asi čtyři góly.
Na Hájích jste zažili historickou sezonu: 7. místem jste překonali váš nejlepší výkon, kterým byla devátá pozice. Jak jste tenhle ročník přeboru v kabině zhodnotili?
Na to, v jakých podmínkách trénujeme, je to výborný výsledek. Nic za fotbal nedostáváme, na tréninky chodí jen kluci, co zrovna můžou, fotbalem se bavíme. Kdybychom do toho šli naplno, tak bychom museli být výš. Záleží nám na výsledcích, ale spíš to bereme, že si jdeme zahrát.
Vás asi na Hájích nejvíc baví, že hrajete za všech okolností kombinační fotbal po zemi. Je to tak?
Jo, to je tady fakt dobrý. Jak už jsem řekl, až tak neřešíme výsledky. Samozřejmě nechceme sestoupit, ale víme, že ani nemůžeme postoupit. Hrajeme pěkně do nohy, po zemi. V přeboru nás přehrála jedině Aritma. Ještě jsme dostali šest gólů na Vltavínu, ale tam to byl celkově divný zápas.
Radim Trusina