Z hájecké kabiny

Rozhovor s Kristýnou Špinkovou

Rozhovor s Kristýnou Špinkovou
A znovu tu máme rozhovor s hájeckou trenérkou.

Jaká je Tvá pozice na Hájích? Jak ses na Háje dostala?

Na Háje mě před téměř 6 lety přivedla vlastně jedna velká "náhoda", díky které mě oslovil Otmar Litera a nabídl mi, abych na Hájích měla na starost kompenzační tréninky u ročníku 2008, kde jsem pak pravidelně 4 roky působila. Dále jsem navázala spolupráci s ročníkem 2003 a postupně jsem se hlavně přes zimní přípravy v tělocvičně promítla téměř u všech ostatních ročníků.

Dnes jsem součástí trenérského týmu, který má na starost kategorie mladšího dorostu, staršího dorostu a mužů. Moje tréninky jsou zde zaměřené především na kompenzaci jednostranného fotbalového zatížení, koordinaci a budování funkční svaloviny. Vnímám, že je to něco, co máme na rozdíl od jiných amatérských fotbalových klubů pro tyto kategorie navíc a co nám pomáhá k rozvoji komplexního "rozdílového" hráče :-).

Co Tě vedlo k tomu stát se trenérem?

Od mala jsem se věnovala aerobiku a věděla jsem, že to je a bude "moje láska na celý život" , že chci předcvičovat a vést vlastní lekce. Na gymnáziu mě v tom podporovala profesorka TV, která mě posílala na první semináře a vlastní lekce jsem začala vést na vysoké škole v rámci tělovýchovné jednoty pro studenty i kantory a v různých sportovních centrech po Praze.

V té době mě také v rodné Příbrami poprvé před fotbalisty postavil i můj strýc Josef Csaplár, protože s Antonínem Barákem postupně pracovali na jiných dalších principech a směrech v trénování mládeže. Viděli velký přínos mých tréninků v rytmice, koordinaci, viděli v tom velký potenciál, jak dostat do fotbalového pohybu určitou lehkost. A tak jsem aerobní lekce začala více přizpůsobovat fotbalu a dnes, po letech, je ze mě také footballaerobicová trenérka :-).

Trénovala jsi i v jiných klubech? Jaké máš trenérské zkušenosti?

Jak už jsem zmínila, začínala jsem trénovat v Příbrami, kde jsem působila během studia na vysoké škole. Pak jsem se po letech k trénování vrátila právě tady na Hájích, současně teď působím u starší přípravky na Julisce na Dukle Praha a pravidelně spolupracuji např. s kluby FK Šumperk nebo FK Litoměřicko. Také pro zpestření fotbalových tréninků, kempů, soustředění, si moje tréninky Footballaerobicu vyzkoušely už stovky dětí po celé republice. Každý trénink je tak pro mě novou trenérskou zkušeností, výzvou, abych na sobě nadále pracovala, hledala a zkoušela nové věci, novou energii a pořád mě to bavilo :-).

Hrála jsi aktivně fotbal? Řekni nám něco o své fotbalové minulosti potažmo současnosti.

Nevím, jestli to byl nějaký projev mojí puberty :-), ale ve 14 letech jsem toužila se jít přihlásit k nám na Baník a začít hrát dívčí fotbal (děvčata brali od 15 let). Ale doma, paradoxně u největších fotbalistů v rodině, mi to neprošlo, slyšela jsem "že to není sport pro holky" a tak jsem se nadále věnovala fotbalu jenom pasivně :-). Od mala jsem totiž byla každý víkend "na fotbale". Už v kočárku na malém fotbale s tátou, který byl gólman. Později jsem s dědou chodila fandit strejdovi, když ještě aktivně hrál a dokumentovala (fotila) mládežnické zápasy, když začínal trénovat. Na gymplu jsem si pravidelně v neděli na domácích zápasech přivydělávala prodejem lístků a tak shlédla vždycky i všechna utkání. Vyrůstala jsem s fotbalem přirozeně, a i když jsem ho nikdy aktivně nehrála, tak je to moje velké životní téma, ráda se na něj dívám, ráda si o něm povídám, ráda si ho i zahraji (když se nikdo zrovna moc nedívá :-)) a ráda pro něj trénuji.

Napadá Tě nějaký silný moment spojený s fotbalem, který jsi prožila?

Určitě ty z rodiny – například ta obrovská radost, když Liberec získal v sezóně 2001/2002 titul, protože jsem to doma viděla i z té druhé strany, jak poctivá a těžká práce na sobě to je, když chce člověk něčeho v trénování dosáhnout, to obrovské fotbalové srdce, nadšení, snění, ale i tolik nervů, samotářských procházek do Brd, apod… A o to víc mě pak mrzí mentalita českých fanoušků – velké oslavy a ovace, když se daří, které okamžitě vystřídá vulgarita, místo podpory a pochopení, když je to jinak.

Máš nějaký fotbalový vzor (hráč, trenér…)? Jsi fanouškem nějakého českého nebo zahraničního klubu?

Po tom, co jsem se tady rozepsala, je asi jasné, že pořád fandím rodné Příbrami, protože je to pro mě srdeční záležitost ze spousty důvodů a ráda se tam i teď občas rozjedu na nějaký zápas podívat :-). Dále z české ligy naše rodina vždycky fandila a fandí Slavii. A v poslední době mi je sympatická i Olomouc, protože hodně s Olomouckým krajem teď v trénování spolupracuji a do budoucna věřím, že některé mé svěřence tam brzy uvidíme :-).

Teď mimo fotbal. Jsi studentem nebo už pracujícím občanem? Kde studuješ? / Jaké je Tvé zaměstnání?

Moje zaměstnání je podnikání. Podnikám právě v oblasti trenérské a cvičitelské činnosti a současně v oblasti síťového marketingu se zelenými potravinami firmy Green Ways. Krásně se to všechno dohromady prolíná a doplňuje, protože díky tomu můžu pomáhat svým svěřencům jednak na úrovni fyzické - cvičením, tak i v oblasti ošetření jejich zdraví a jídelníčku, což spolu všechno souvisí.

Jaké máš koníčky a čím ráda trávíš volný čas?

Mám to štěstí, že moje práce je i mým velkým koníčkem :-). Ráda se chodím dívat na zápasy všech mých svěřenců. A samozřejmě čas s rodinou, procházky v přírodě a teď v této době i hodně vaření a pečení :-).

Máš svůj osobní či trenérský cíl?

Ten cíl je jeden společný a současná doba a situace ho ještě více umocnila: Pořád dělat a žít, co mě nejvíc baví a naplňuje, přitom stát pevně na vlastních nohách, nebýt závislá na žádných systémech a institucích, mít kolem sebe ty opravdové parťáky do práce i do života a mít zpětnou vazbu, že to, co dělám, má výsledky a smyl :-).

Co se Ti vybaví, když se řekne FC Háje JM?

Nadšení, parta, radost, dobrá nálada, přátelství, zážitky, energie…


pondělí 1.2.2021 | Klub | Přečteno: 435

Další články