lupráce
Zápas jste odjezdili na doraz a odměnou je vám udržení v přeboru. Jak moc se vám ulevilo?
Bod z utkání s Meteorem B nakonec stačí, je dobrý. Ale my jsme to měli před výkopem ve svých rukách. Kdybychom vyhráli, tak jsme se nemuseli na nikoho ohlížet.
Okolo se spoluhráči radují ze záchrany a tady se mi zdá, že vás mrzí, že Háje neuhrály tři body.
Meteor měl nějaké kluky z áčka, byl tam třeba útočník Fíček, to je vynikající fotbalista. My jsme ten těžký zápas herně zvládli, jen škoda, že jsme nedali gól. V první půli tam byly nějaké šance. Ve druhém poločase už to bylo těžší. Hráli jsme o deseti.
Po červené kartě bylo chvíli na hřišti hodně emocí. Co jste na to vyloučení říkal vy z pozice stopera a nejzkušenějšího hráče Hájů?
Musím říct, že asi jo, že červená karta byla. Nebylo to jednoduché. Bylo víc než dvacet minut do konce a nás bylo o jednoho méně.
Na lavičkách se čile zjišťovaly výsledky z jiných stadionů. Měli jste i vy na hřišti informace, jak si vedou vaši konkurenti v boji o záchranu?
Já jsem je měl až na konci, týkalo se to asi posledních pěti minut v utkání Zbraslav–Radotín. Samozřejmě jsem sestup nikomu nepřál. Bylo to tam o gól. Pro nás se na situaci ale vůbec nic nezměnilo, až do konce jsme se snažili dát ten gól a vyhrát.
Je pravda, že soustředit se jen na bránění nerozhodného výsledku by se nemuselo vyplatit. Vy jste útočili, ale gól nepadl. Chyběl v koncovce klid spojený s důležitostí zápasu?
I v deseti lidech tam byla ohromná vůle, chtěli jsme dát gól. Škoda, že jsme nevyhráli. To by byla rozlučka se sezonou samozřejmě lepší, kdyby byla po vítězném utkání. Měli bychom klid a nemuseli se na nikoho ohlížet.
Tak ale záchrana je doma, to vás musí těšit, i když nekončíte sezonu tříbodovým ziskem.
Radost tu samozřejmě je, pokud to takhle dopadlo a my se zachránili. To je super.
Možná jste si ale tyhle nervy mohli odpustit, kdyby se zvládly lépe předchozí duely. Kde byl podle vás zásadní problém?
Určitě to nebylo o tomhle zápase, i když byl vlastně rozhodující ohledně záchrany. My jsme, když se budu koukat na to, že máme čtyřicet bodů, což je krásné na přebor, zaspali konec podzimu. Tam jsme měli nějaké zraněné hráče. V sedmi zápasech jsme neuhráli ani bod, což je strašně moc a na konci sezony se to samozřejmě počítá.
A pak tam byla jarní klopýtnutí…
Ke konci jara, ačkoliv jsme byli, dá se říct, v klidném středu a hráli jsme celkem nahoře, tak jsme měli některé zápasy uhrát. Třeba Radotín. Vždycky jsme ale dostali gól v posledních minutách, s Radotínem, Kopaninou, s Motorletem B to samé. Měli jsme šance, byli jsme před gólmanem, ale nedávali jsme a naopak soupeř ten potřebný gól dal. To je fotbal, štěstí se k nám v těch chvílích prostě neotočilo. Aspoň, že jsme to zvládli v tomhle posledním utkání.
Cítil jste v týmu nervozitu, odhodlání? Co před zápasem převažovalo?
Všichni věděli, o co se hraje. Ačkoliv jsme se o tom nějak nebavili, nechtěli jsme na to myslet, kluci od gólmana, přes obranu až po útočníky to proti Meteoru B odmakali. Zvládli jsme to a zachránili se. To je hlavní.
Do klíčového duelu jste šli nekompletní. Chyběli zkušení Dub a Bičaník.
Nebyla to jednoduchá situace. To je pravda, ale s tím jsme se prostě museli porvat. Nic jiného nezbývalo. Je nás tady osmnáct kvalitních hráčů, kteří na hřišti prostě musí zaskočit. To se stane, že někdo může, jiný zase nemůže.
Háje dlouhá léta hrají na umělé trávě. Teď se ale upravilo vedlejší hřiště s přírodní trávou. Je to signál, že se blýská na lepší časy a opustíte umělý povrch?
Byla tam nějaká jednání, ale výsledek neznáme. Je to legrační v tom, že když jsme vyhráli pohár, tak jsme jako cenu získali i nějaké sekání, ale na umělku to asi nepůjde aplikovat. (směje se) My s tím návratem tedy moc nepočítáme, bereme to tak, že budeme dál hrát na umělce. Kdyby to ale vyšlo, tak by to bylo příjemné. Samozřejmě, a to můžu mluvit úplně za každého tady, chceme hrát na trávě.
René Machálek