lupráce
Začneme trochu od konce, pohledem na část konečné tabulky:
1. Admira ................65b. (83 : 32)
2. Viktoria Žižkov B ...62b. (119 : 32)
3. Dukla B ...............60b. (116 : 31)
4. Slavoj Podolí ........56b. (75 : 28)
5. Zličín ..................45b. (46 : 58)
6. FC Háje ..............38b. (59 : 53)
7. Junior B ...............31b. (59 : 62)
8. Braník .................30b. (48:53)
9. ...
Z celkového počtu účastníků soutěže, kterých bylo čtrnáct, jsme nakonec vystoupali až na šesté místo s počtem 38 bodů při aktivním skóre 59:53. Umístění těsně nad středem tabulky je pro nás, vzhledem k bodovému zisku (14b.) v podzimní části soutěže, výborným počinem. Šesté místo nám zaručuje setrvání v soutěži pražského přeboru pro příští sezónu i vzhledem k reorganizaci soutěží pořádaných ČMFS.
Toto umístění je zároveň nejlepším umístěním ze všech „hájeckých“ týmů hrající nejvyšší pražskou soutěž a druhým nejlepším ze všech kategorií soutěží pořádaných PFS. Překonala nás pouze starší přípravka dceřinného SOSka, která pod vedením Petra Budoše vyhrála I. třídu ve své kategorii.
Při bližším prostudování závěrečné tabulky však zjistíme, že špička je nám dosti bodově vzdálená. Na před námi pátý Zličín ztrácíme 7 bodů a na první Admiru dokonce propastných 27 bodů. Důvodem této ztráty je již zmiňovaná podzimní polovina soutěže, kde jsme se potýkali s nevyrovnaností výkonů, nesehraností, mnoha zraněními a v neposlední řadě i s psychikou. Řadu zápasů jsme prohráli vcelku těsným rozdílem, ale ve zlomových částech utkání jsme často propadli a darovali soupeři laciný gól. Poté zapracovala psychika, která nás položila definitivně.
Proč docházelo ke zbytečným chybám je možné pouze spekulovat. Určitý podíl měla týmová nesehranost, protože do mužstva se zapracovávali kluci ročníku 92. částečně i fyzická zdatnost, kterou naši hráči nabírali postupně v průběhu soutěže, ač jsme zdárně absolvovali letní soustředění. Prostě celkově si museli kluci přivyknout na jinou soutěž, kde je vše rychlejší a důraznější.
V zimním období jsme výrazně zapracovali na kondici a zvolili jsme trochu odlišný model přípravy než v předchozích letech. Neúčastnili jsme se žádného dlouhodobého turnaje a vše jsme se snažili nahradit přípravnými zápasy. Týdny běhání (i s míčem) a za odměnu zápas. Takto jsme prošli zimní přípravou, kterou jsme si zpestřili halovým turnajem na Zličíně, kde kluci vybojovali krásné druhé místo. Z přípravy jsme bohužel museli vypustit soustředění, což bylo asi jediným záporným bodem naší zimní přestávky. Ze zápasů odehraných v zimní přípravě již byla pozorovatelná změna na projevu mužstva. Kluci začali být sebevědomější a začala se projevovat větší týmová spolupráce. S tím vším začaly přicházet i dobré výsledky.
Jarní část soutěže hovoří za vše, a kdyby se dělala tabulka pouze z jarních zápasů, jsme jistě i o nějaké to místo výše. S výhrami a se zlepšujícím se herním projevem přišla i stoupající účast na trénincích i celková tréninková píle jednotlivců, což by mělo být ovšem samozřejmostí. Každý trenér ví, jaké to je když mu na trénink dorazí šest, sedm lidí.
V neposlední řadě se skloubilo štěstí se smůlou. Pro jarní část jsme nemohli počítat se Skokanem, který se zotavoval z úrazu a ani s dlouholetým kapitánem a oporou Novákem. Takřka v hodině dvanácté se nám podařilo doplnit kádr o Patrika Davida, který takřka okamžitě zapadnul do kolektivu a svými výkony obrovsky pozvedl naší hru. Střelecky se nevídaně probudil Martinák. Jeho 14 gólových zásahů ve třinácti jarních kolech je úctyhodných. Prakticky to fungovalo tak, že když se Martinák trefil, vyhráli jsme.
Negativem jsou vážná zranění Doksanského a Krauze, u nichž nezbývá než doufat, že se dají přes prázdninovou pauzu dohromady.
Závěrem nelze opomenout naše zlaté tažení v turnaji o Pohár Pražského fotbalového svazu. Naše prvenství je pomyslnou třešničkou na dortu v letošní sezóně a finále, které se hrálo na branické trávě proti AFK Slavoji Podolí, bylo pro mnohé aktéry zápasu vrcholem jejich dosavadní „hájecké“ kariéry. V tomto utkání se více než kdy jindy projevila parta, která se utvářela celou sezónu, a bylo radost se dívat na kluky, kteří se po vzoru českých týmů od dob hokejového Nagana, drželi při pokutových kopech kolem ramen. Vítězný pocit a následnou oslavu prvenství v poháru i celé skončené a pro nás úspěšné sezóny jim už nikdo nevezme.
V letošní sezóně bojovali v „hájeckých barvách“ o přeborové body a pohárová vítězství.
Realizační tým:
Martin Brož - hlavní trenér, Vladimír Solař - asistent trenéra,
Jaroslav Nerad - vedoucí mužstva.
Hráčský kádr:
Bílek Jan, Buchtík Jan, David Patrik, Doksanský Martin, Dorazil Jiří, Faměra Štěpán, Hančl Josef, Hančl Jaroslav, Chalupa Šimon, Krauz Lukáš, Krejčík Antonín, Lačík Matěj, Linhart Jiří, Lojda Martin, Martinák Luboš, Nasli Lukáš, Novák Jakub, Paszyc Pavel, Seneta Petr, Skokan František, Špinka Jan, Švajda Patrik, Urban Tomáš, Vlček Jan, Voska Ondřej.
Host:
V neposlední poslední řadě jako stálý host na lavičce a všudepřítomný fotoreportér Petr Harold Lojda.
Ve vzájemné spolupráci zapsali VLSO&JANE