Význam toho všeho mi zůstal jako třetí straně skryt, nicméně to není tak důležité. Důležitější bylo, že jsme opět nedali gól. To, že jsme jich 7 obdrželi, není ani zas taková katastrofa, brána je velká, sem tam prostě do ní něco spadne. Je mi tak záhadou, proč se to nedaří nám. Ano, střelba není naší silnou stránkou. Ano, ani využití celé plochy hřiště, resp. s tím úzce související držení postů je také věc, na které je třeba zapracovat, nicméně ani soupeř nebyl z nejvyspělejších, byť samozřejmě disponoval šikovnými kluky. Ale jinak, co se kliček týče, i přihrávek, bylo to rozhodně lepší než před dvěma týdny proti Ďáblicím (samozřejmě pominu-li výpomoc kluků z elity). Co se tedy týče týmového pojetí, byl jsem relativně spokojen a mrzelo mě, že nám místy chyběla rychlost, důraz a tah na branku v určitých momentech. Věřím však, že v sobotu na Pragovce prolomíme střeleckou mizérii a vstřelíme také nějaké branky, šance na to v každém zápase jsou. Závěrem bych chtěl vyzdvihnout výkon Járy Zahálky, v sobotu bezpochyby nejlepší hráč na hřišti.