lupráce
Sobotní dopoledne patřilo již tradičně fotbalu. Naším hostitelem nebyl nikdo jiný než světoznámá Dukla Praha. I když s lehkými komplikacemi a mírným zpožděním, na druhou stranu s velkou chutí po vítězství, jsme dorazili na fotbalový stadion Juliska.
První problémy nastaly již v pátek, kdy jsme se na tréninku sešli pouze v osmi lidech a navíc jsme zjistili, že náš "A" tým, a tedy i potencionální posily pro sobotní duel, hraje ve stejný čas jako my. Nakonec nás posílili Lukáš Nerad a Dan Vostrovský z "B" týmu a na poslední chvíli uzdravivší se bojovník Tomáš Votápek. Sešli jsme se tedy nakonec ve slušném počtu 11-ti lidí a šlo se na to.
Ačkoliv jsme kluky před zápasem upozorňovali, že si musejí dát pozor především na začátek utkání a že se musejí od začátku plně soustředit, tak náš apel nezafungoval a během snad pěti minut jsme prohrávali 2:0. První gól jsme obdrželi po rychlé a pěkné kombinaci soupeře zakončené nekompromisní střelou do šibenice, se kterou Lukáš nemohl nic udělat, druhý gól pak po fatální chybě Kuby Dolanského, který sice chtěl zahrát balon do rukou našeho brankáře, ale místo toho předložil soupeři stoprocentní šanci, kterou se nedalo pohrdnout. V této fázi zápasu to s námi nevypadalo dobře, soupeř byl aktivnější, snažil se kombinovat, naopak naši hráči se uchýlili k soustavnému bezmyšlenkovitému nakopávání míčů. S přibývajícím časem se však hra začala vyrovnávat a přišli i první náznaky šancí. Za zmínku stojí střela Dominika Šimka nebo hlavička Kuby Dolanského po dobře kopnutém rohu Dana Vostrovského. První poločas se odehrával především ve středu hřiště a až na pár rohů soupeře žádné další velké šance nepřinesl.
O přestávce jsme se snažili kluky přesvědčit o tom, že se dá s obávaným soupeřem zvučného jména sehrát vyrovnaný zápas a že i přesto, že je soupeř fotbalovější, tak bojovností a týmovým výkonem se mu můžeme vyrovnat.
A také se tak stalo!!! V druhé půli jsme se začali daleko více tlačit do útoku a objevovali jsme skulinky v domácí obraně, kterých stále přibývalo. Zároveň naše obrana působila jistě a především výkon Dominika Šimka na postu levého obránce musel všechny potěšit. První varování soupeři přišlo po centru Kuby Dolanského, který předložil pěkný balon před bránu, kde však nikdo z našich útočících hráčů na míč nedosáhl. Na druhé straně soupeř také několikrát zahrozil, avšak všechny pokusy končily v náručí jistě zasahujícího Lukáše Nerada. V těchto fázích utkání jsme hrozili především ze standartek, při kterých nás dukelští obránci obsazovali nedůsledně a pro naše hráče tak vznikaly nadějné situace. Z jedné takové jsme dokázali nečekaně skórovat. Roh rozehrál Dan Vostrovský na Lukáše Dlouhého a ten se nemýlil- 2:1!!!! To však nebylo z naší strany vše, po chvíli rozehrával volný přímý kop opět Dan Vostrovský a jen tak tak, že se míč opět nedostal za záda domácího gólmana. Bohužel se již žádná naše další slibně se rozvíjející akce neujala, a tak bylo utkání ukončeno za stavu 2:1 pro domácí.
Celkově můžeme říci, že jsme byli s výkonem našeho týmu spokojeni a především v druhé půli kluci naznačili, že když plní na hřišti pokyny, které dostávají a soustředí se na hru, tak můžou podávat kvalitní výkony a do budoucna se můžou výrazným způsobem zlepšovat.
Autor: Jan Slabý
Okénko druhého trenéra V. Hrušky:
V sobotní až nekřesťanskou hodinu jsme sehráli asi zatím nejlepší soutěžní utkání bez jakýchkoli posil z "A" týmu. Jedinými posilami byli z "99" Michala Šmída brankář Lukáš Nerad a Dan Vostrovský, který nám výrazně pomohl na postu středního záložníka, kde nás tradičně tlačí pata.
Ačkoli se snažíme kluky upozorňovat na to, že mohou hrát a porazit každého, setkali jsme se opět s nemístnými poraženeckými průpovídkami ze strany našich hráčů - především bratři Dolanští jsou v tomhle ohledu mistři. Budeme na kluky apelovat i nadále, že takto prostě k zápasu přistupovat nelze. Ano, soupeř třeba je fotbalovější a vyspělejší, dá se však vyhrát týmovou hrou a prací. Navíc není stejné, když kluci zápas odjezdí a nechají na hřišti všechno a prohrají třeba 2:1 a případ, kdy se již před zápasem nechají slyšet, že na soupeře nemají nárok, zápas odchodí a dostanou 10:0! V kabině se nám objevuje ještě jeden negativní jev, o kterém již byla řeč v reportu Honzy Slabého. Kluci se nesoustředí dostatečně na to, že hrají mistrovský zápas a v kabině půl hodiny před zápasem je zajímá spousta jiných věcí, ale fotbal moc ne. Vrcholem je, když někteří ani nevědí, s kým hrajeme nebo dokonce, že hrajeme mistrák. Poraženecké řeči a nekoncentrace na zápas potom je znát v úvodních minutách a často nám prohraje i celý zápas. Tak se tomu stalo i na Dukle. Během prvních pár minut jsme hráli tragicky a soupeř stihl dát 2 branky. V těchto fázích by nikdo nevěřil, že se utkání může vyrovnat, spíše to vypadalo, že si na Háje povezeme pořádný příděl. Ležérnost některých hráčů byla až do očí bijící a je k zamyšlení, jestli s takovým přístupem kluka rovnou nevyhodit ze hřiště. Příkladem za všechny budiž Kuba Dolanský, který o přestávce ke svému trapnému výkonu ještě přidal připomínku, že ho to v obraně nebaví. Odměnou mu za to bylo teplé místečko na naší pomyslné lavičce. O poločasové přestávce jsme klukům zdůraznili, že je to pouze 2:0 a ačkoli jsme se k soupeřově brance téměř nedostali, můžeme poctivou prací zápas ještě zdramatizovat. V tu chvíli se opět ozval Honza Dolanský (a nejenom on), že Dukla je prostě lepší a že na ně nikdy nemůžeme mít a že od nich dostaneme. Vysvětlili jsme mu, že to tak rozhodně není a jako motivaci ke 100% nasazení padl z úst trenéra nesmyslný slib, že pokud vstřelíme alespoň jednu branku, budeme příští trénink hrát pouze fotbal, doufajíce že se kluci opět na dostřel soupeřovi brány nedostanou.
Druhou půli však naše kluky polila živá voda. Dobrým tahem byla bezesporu výměna Kuby Dolanského v obraně za Dominika Šimka, který podal bezchybný výkon. Vzhledem k úzkosti našeho kádru jsme Kubu Dolanského v druhé půli museli ještě využít na kraji zálohy, kde později podal jeden ze svých nejlepších výkonů v sezóně. A přidali se i další hráči. Lukáš Dlouhý se konečně snažil přidat do své hry trochu důrazu, přičemž nezmizel smysl pro fotbalovou hru a přihrávku. Kombinoval především s Aleksejem Rozenkem, občas se do hry přidal také Dan Vostrovský a Kuba Dolanský. Základem pro hru dopředu byla bezesporu téměř bezchybná hra defenzívy. Pepa Bára působil velice jistě z pozice stopera, oba krajní obránci Honza Dolanský a Dominik Šimek, pak strojově utínali soupeřovi akce v dostatečné vzdálenosti od naší branky. Je třeba pochválit i střídajícího Tomáše Votápka, který vždy na hřišti nechal všechno. Pokulhávaly snad pouze výkony Matěje Bořeckého a Dominika Kocíka, kteří snad občas ani nevědí, že jsou na hřišti. Odměnou za zlepšený výkon v druhé půli nám byl vstřelený gól. Kluci se tak mohou těšit na trénink plný fotbalu. Druhý poločas jsme Duklu 1:0 porazili a kluci viděli, že to, co jim říkáme, má nějaký smysl. Věříme, že se toho budou držet i do budoucna.
Kaňkou na výkonu v druhém poločasu bylo chování některých hráčů po závěrečném hvizdu. Šli jsme tradičně kopat penalty a někteří problémoví hráči opět měli k tomu co říct. Měli by si však uvědomit, že na fotbal chodí dobrovolně a když už tam jsou, tak prostě budou dělat to, co my jim řekneme. Jdou se kopat penalty, tak prostě půjdu kopat penaltu a neexistuje, že slyšíme řeči jako ?dyť to není povinný? nebo ?mně se nechce?. Vrcholem je potom chování Dana Vostrovského, který kopne penaltu schválně jinak, než mu řekneme, a ještě hodně nevybíravým způsobem odsekne oběma trenérům. Zato si v šatně vysloužil solidní řev z úst Honzy Slabého a určitě by na místě byl i výchovný pohlavek.