První poločas byl katastrofický, když jsme obdrželi 4 branky a Vojta musel lovit míč ze sítě, ale jako správný kapitán stále vedl svůj tým a i jako opora bojoval se zraněním, jež mu svým důrazným atakem způsobil útočník soupeře.
Druhý poločas se naše hra začala teprve zlepšovat, a eliminovala nedostatky z prvního, kdy jsme měli průchozí střed, nedůrazné přistupování k hráčům a nevhodně volené rozehrávky dopředu, jelikož jsme se snažili vše vodit středem. Několikrát jsme ohrozili soupeřovu svatyni i my, ale musím říci, že naše vedení míčů a rozehrávky, postupné útoky byly vždy mnohem pohlednější než soupeře, kde jediným pokynem pro obranu, která byla námi pod tlakem, bylo : „urvi to pryč…..“ , což my neuznáváme a snažíme se vždy fotbalově, což se nám sice daří, i když výsledky ještě neodpovídají našim možnostem a potenciálu.