lupráce
V hale na Květňáku je moc fajn. že se dá hrát na dvou hřištích zároveň, je tak možné nabrat dostatek cizích týmů a přitom kluci stále hrají, či mají pauzu maximálně půl hodiny. I díky tomu můžeme vzít libovolný počet týmů, vzhledem k velkému počtu dětí jsme vzali 3 týmy, i když jsme nakonec posledního hráče doháněli v předvečer v půl desáté.
Chtěli jsme totiž vzít do každého týmu sedm kluků. I kvůli tomu, že se hrálo hodně zápasů a zároveň, aby se kluci točili při střídání tak jak si neustále říkáme a učili se to sami. Já sám v tom mám často guláš, že nevím, kdo přesně hraje na zadním útoku, kdo na předním, ale kluci si to většinou pamatují.
Týmy byly rozdělené dle určitých kritérií. Určitě i na základě aktuálních fotbalových dovedností. Právě proto jsem byl zvědavý na tým C u kterého mě zajímalo, jak bude samovolně kombinovat a hrát. V týmech A a B se projevilo, že někteří kluci v sobě nemají základní taktické návyky. Vůbec mi to ale nevadilo. Zde bylo potřeba se koukat na každého jednotlivce zvlášť. Hra týmu zde nebyla důležitá, kluci často dělali chumel, ale to se odvíjí od těch taktických návyků, které získají zápasy. To, že se hraje na rychlém povrchu v hale svádí k rychlejšímu rozhodování.
No a i když to z tribuny vypadalo asi hodně neurovnaně, je třeba se právě trenérskými oči zaměřit na ty důležité věci, ve kterých mě nikdo nezklamal. Naopak, kluci buď předvedli svůj standart či naopak pár odehrálo turnaj nadstandartně. Každý má tu laťku jinde, proto je třeba se dívat na jednotlivce samotného.
Ze začátku mě bohužel opět zklamalo, že kluci měli tendenci k nakopávkám, ale zpětně jsem si uvědomil, že spíše ti, kteří jsou u nás kratší dobu. Ostatní se pokoušeli při vybojování či převzetí míče s míčem něco vymyslet, často šli do kličky, protože jsme si v týmech A a B málo nabíhali. Sem tam si někdo naběhnul, křiknul, pak tu přihrávku dostal a bylo to tak v pořádku.
Tým C celkem držel rozestavení, tolik se nechumloval, šel dobře do kliček a byly tam i nahrávky. To, že nedáváme góly z půlky mě nijak zvlášť netrápí, i když je to právě na úkor pořadí na turnaji.
Jak však již všichni víte, my jdeme cestou složitější. Schválně nás zajímalo, jak si poradí s turnajem týmy A a B bez těch největších lídrů, tam se projeví kluci nejvíce. Musí na sebe vzít odpovědnost jiní a to se také ukázalo. Samozřejmě bych chtěl, aby si všichni kluci udělali radost tím, že se umístí na vrchu, aby měli radost z výhry, nicméně tato složitější cesta se projeví časem, až půjdeme na větší hřiště, kde budeme umět kličky, ale soupeř už těžko překopne půlku hřiště nakopávkou. V těch důležitých individuálních činnostech jsme nezaostávali. Na taktice budeme pracovat postupně.
Turnaj tedy musím hodnotit kladně. A to i z pohledu divácké atmosféry, děkuji rodičům, že kluky podporovali a podporují. Úžasný okmažik byl při vyhlášení od pana Erdingera, který vyvolával jednotlivé týmy a rozstleskal celou tribunu. Pro nás dole to byl doslova mrazivý moment.
Kluky chválím všechny, pokud bych měl jmenovat z každého týmu jednoho, kdo mě velice mile překvapil, tak by to byl Kája, Mára a Fíla. Děkuji Ráďovi za pomoc z 07.
Děkuji panu Slavíkovi za fotky a panu Holému za koučování C týmu. Na vlastní kůži si mohl zažít, jaké je to vést tým ze střídačky, mnohem rychlejší a dynamičtější než z tribuny. Ale zvládl to skvěle.
Turnaje se zúčastnili: Fíla Bartoš, Šíma Erdinger, Fanda Domša, Eneko Goikoetxea, Tom Hadraba, Dan Holý, Bertík Kubánek, Kuba Málek, Romča Pintner, Kája Sander, Vojta Slavík, Vojta Zlatník, Miky Konečný, Honza Limberg, Štěpa Stříbrský, Mára Pešír, Petr Leipold, Bertík Švéda, Brůňa, Ráďa Chodora, Šíma Konečný