lupráce
Tím, že se zápas hrál v pátek, tak nastaly hoňky, jak se dostat z práce včas, abychom zápas stihli. Někteří z nás přišli malinko později, včetně trenérů, za což se omlouváme, ovšem nešlo to zvládnout rychleji.
Zápas se odehrál ve velkém vedru s jedním hráčem na střídání na každé straně. Ideální počet pro krásné páteční odpoledne. Rozdělili jsme kluky dle výkonnosti na nastartovanější a o něco méně nastartované. Ale v tomto zápase nejde říct z hlediska přístupu, ovšem z hlediska taktických dovedností. Protože rozdíl byl pouze ve dvou věcech: na méně nastartovaném hřišti se tvořil větší chumel a kluci neobsazovali hráče. Škoda také, že neproměňovali šance, i když se do nich dostávali. Jinak z pohledu individuálních výkonů odehráli kluci na obou hřištích skvělé utkání.
Víte, pamatuji si na první tréninky kloučků, i když jsem u nich nepůsobil, sem tam jsem vypomáhal. Je strašně krásné se ohlédnout o pár let dozadu, když kluci začínali a podívat se na zápas s Viktorkou, kterému na jednom hřišti dominovali. Možná, že to bude znít až moc troufale, avšak to, jak kluci odehráli na tom hřišti blíž šatnám, byl pro mne opravdu vrchol. Krásně na tom šlo ukázat, že koncepční dlouhodobější prací bez drilu lze udělat z kluků konkurence schopné fotbalisty, a to formou zábavy, aniž by se na ně tolik tlačilo.
Vyvstává mi v hlavě z utkání hlavně jedna kombinace, kdy jsme se šesti doteky z vlastní poloviny dostali na soupeřovu a nahrávku pod sebe zakončili neuvěřitelnou akci, do které se zapojili všichni hráči včetně brankáře. Píšu to z toho důvodu, že nebylo vždy lehké přesvědčit rodiče o tom, že kličky se vlastně můžou dělat i před vlastní bránou. Že i tam je možné věci řešit fotbalově. Můžu vám říct, že tahle akce by nenastala, kdybychom kluky nutili odehrát balón jednoduše pryč v útlém věku. Prosím rodiče 05, aby mi tu akci připomněli na páteční rozlučce, rád jim ji popíšu, jestli ji tedy budou chtít slyšet. Mně utkvěla v hlavě jako jedna z mála věcí, protože mi stačí jeden takový moment, jedna taková desetivteřinovka, abych odcházel ze zápasu s pocitem uspokojení.
Mnohé kombinace možná vypadali jako naučené, ale víte, kolikrát jsme dělali při tréninku drilové kombinace? Já osobně si nevybavuji moc cvičení. Určitě by mi k tomu stačila jedna ruka a možná jsme také nedělali žádnou. Musel bych se podívat zpětně do záznamů, ale fakt jich asi moc nebylo.
Přesto si kluci formou her osvojili určité věci o kterých jsme si povídali. Byla to delší cesta než u jiných týmů, ale není úžasné, že třeba na ně mluvím pouze 30 vteřin ve čtvrtině a zbytek hrají sami podle sebe? Samozřejmě na jiné kluky se musí mluvit teď více, stále je upozorňovat na jisté věci, ale to chce jen čas, kdy zas na ně také nebudeme muset tolik mluvit. V tom udělali velký posun všichni, což bylo vidět v posledních zápasech soutěže mimo Elitu. Ať už to bylo s Tempem či s Hrdlořezy.
A výsledkem této práce není číslo, které vidíte po zápase na webu. Výsledkem je posun kluků. Samozřejmě se udělalo i mnoho chyb, dokážu si je přiznat a jsem rád, že je dělám, protože jinak se nikdo nezlepšuje. Kdo nic nedělá, nic nepokazí, ale také se mu nic nepovede a nic se nenaučí. A to je heslo, které přesně platí na děti, když se učí hrát fotbal. Nuťme je, ať si prochází těžkými fotbalovými věcmi a snaží se to vyřešit fotbalově, tedy nebát se udělat chybu. Nedávno jsem byl na zápase jednoho staršího ročníku pomoci trenérovi. Nastala tam situace, kdy běžel hráč od půlky sám na bránu a udělal s míčem pouze pár kroků a z dálky vystřelil. Ptal jsem se ho, proč nešel ještě blíž bráně a on mi řekl, že si myslí, že by ho doběhl obránce a on by to pokazil. Tedy už tam šel s tím, že udělá chybu. Na to jsem mu odpověděl, že pokud si myslí, že udělá chybu, tak ji vždycky udělá, on tam musí jít s tím, že mu to vyjde. Vlítnout tam a říct si, dám gól. Je to stejné, jako když dělám kličku, nesmím s říkat, co když mi klička nevyjde, ale naopak si říct, teď mu ji udělám. A to je úkolem nás dospělých, dodávat klukům sebedůvěru, ať si věří v těchto fotbalových věcech, protože jinak je nebudou dělat a tím pádem se je nenaučí. A když se klička nepovede, tak to nevadí, pojďme ho pochválit za snahu, on ji pak příště udělá znovu i za cenu toho, že z předchozího nezdaru nepadl gól.
Asi to je moc dlouhé a já už to nebudu dál rozvádět. Třeba zase jednou napíšu dělší článek. I když motiv mého článku o tom, jak by se to dle mého názoru mělo a mohlo dělat, byl v nespokojenosti některých rodičů (nemyslím 05) s naší hájeckou koncepcí. Po tomto zápase doufám, že rodiče viděli, kam směřujeme a že tento směr má smysl nejen po fotbalové stránce, hlavně však po lidské.
Kluci, moc jste mě tímto zápasem potěšili, řekl bych, že i rodiče byli moc spokojení. Jen tak dál. Hlavně víc kliček ;-).
Zápasu se zúčastnili: Alex Klymskyj, Miky Konečný, Šíma Konečný, Tom Hadraba, Simon Větrovec, Tomík Kolář, Danýsek Murk, Fíla Prachař, Kryštof Lukavec, Dan Borecký