Metodické články

Výběr místa

Výběr místa
Dalším tématem z licence, který si v článku rozepíšeme, je výběr místa. Jedná se o herní činnost jednotlivce, která je občas podceňována z hlediska toho, kdy ji začít rozvíjet.

Pod výběrem místa se totiž skrývá více podskupin. Mezi ně patří výběr místa bez míče (např. v pohybové hře), výběr místa s míčem, výběr místa bez míče v útočné fázi, kdy má spoluhráč míč a výběr místa bez míče, kdy má míč soupeř. Od kdy se výběr místa trénuje? Jaké jsou další atributy z hlediska rozvoje výběru místa?

Od kdy začínáme výběr místa rozvíjet?

Výběr místa patří mezi herní činnosti jednotlivce, které je vhodné rozvíjet od nejmladší kategorie, tedy od předpřípravky. Může se hojně vyskytovat v pohybových hrách, např. v rybáři a rybičkách, ve hře na ocásky a dalších. V rybičkách a rybářích se objevuje v závislosti na roli, kterou dítě hraje. Rybičky jdou spontánně co nejdále od rybářů tak, aby nebyly chycené. Nevědomě se tak učí jít do volna. Dalším taktickým prvkem (individuální taktika) je, zda rybička běží spíše rychleji nebo si počká, až rybáři přijdou blíže. Podobnými honičkami tedy nevědomě učíme vybírat místo bez míče.

V předpřípravce, kde se převážně hraje v situacích 1vs1 a či 2vs2, v U7 již častěji také 3vs3, se výběr místa opakuje zejména ve hrách na více branek. Při hře ve dvou či ve třech hráčích není přihrávka ještě pravidelná, častější je individuální řešení a vedení míče či obcházení. Situace, kdy se ve cvičení či hře objeví více branek, nabízí hráči více variant, kam jít. Zde nastává učení výběru místa s míčem. Tedy v závislosti na soupeři a na postavení branek, kam si míč navede. Jsou různé možnosti, jak postavit hřiště s více brankami. Ať už se jedná o kruhové se šesti brankami (3 branky pro jednoho hráče, 3 branky pro druhého hráče ve tvaru ypsilon, viz obrázek a popis níže) nebo hřiště se třemi brankami do trojúhelníku (oba hráči útočí na obě branky). Dále pak hřiště, kde se hraje na délku proti sobě, kdy hráč brání dvě branky a útočí na dvě branky. Tento model se vyskytuje i na turnajích a zápasech kategorie U7, kde se hraje 3vs3 na čtyři branky. Takto se hraje i série turnajů pod hlavičkou PFS s názvem Neberte nám naši hru. Hráči tak mají možnost výběru řešení, kdy vidí, že na jedné straně je plno a druhá strana je volná.

Popisek kruhového hřiště

Jsou proti sobě dva týmy cca po čtyřech hráčích. V kruhu se hraje 1vs1. Červený hráč útočí na červené branky, modrý útočí na modré. Míče mají trenéři (pokud nejsou dva trenéři, může si trenér vypomoci rodičem) na obou stranách. Jeden z trenérů (či rodič) vhodí či kopne míč do kruhu a hráči hrají 1vs1 s tím, že se snaží zakončit do branky svého dresu. Následuje vhození dalšího míče (trenéři se mohou střídat, podívají se na sebe, kdo míč rozehraje). Hráči by měli kontrolovat oba dospělé, aby byli včas u míče. Tím přirozeně dochází ke zvednutí hlavy a orientace v kruhu 360 stupňů. Po třech či čtyřech soubojích dochází ke střídání hráčů. Takto můžeme hrát 10 – 15 minut, či změnit hru na 2vs2.

Jak je to v kategoriích přípravky a žáků?

S přechodem do mladší přípravky, kde se hraje 4+1 je výběr místa častější i s ohledem na přihrávku od spoluhráče. Hráči se učí hru roztáhnout. To znamená stát od spoluhráče tak, aby „mělo cenu“ nahrát. Tedy aby přihrávka byla výhodnější než vedení míče. Např. přihrávka na metr může být spíše zbytečná (z důvodu, že hráč s míčem tam doběhne ani ne za vteřinu), ale na větší vzdálenost již výhodná. Roztažením není myšleno, že každý z hráčů stojí na jedné straně u lajny, jak si to občas dospělí mohou vysvětlovat. Roztažení se může učit již v kategorii U7 u hráčů akcelerovanějších, kteří vidí prostor, zvednou hlavu a vidí volného spoluhráče.

Hráči se tedy učí roztahovat hru a hledat si takové místo, aby vytvořili spoluhráči prostor pro nahrávku. Znamená to, že si vybírají místo nejen z hlediska postavení spoluhráče, ale také s ohledem na postavení protihráče. Zde je výběr místa velmi individuální. Jsou hráči, kteří vnímají, že stojí krok od protihráče, od obránce a vnímají situaci tak, že je možné jim přihrát a považují se za správně naběhlé. Naopak jsou hráči, kteří potřebují třeba tři kroky od obránce. Vzdálenost postavení od obránce je velmi individuální a většinou jde ruku v ruce s důvěrou v sebe sama a s aktuální úrovní dovedností, kterou hráči vykazují.

S přechodem do starších kategorií, tedy do starší přípravky a mladších žáků, jsou stále častější přihrávky. I se zvětšujícím hřištěm je tedy kladen větší důraz na výběr místa a v tréninku i v zápase je třeba této dovednosti věnovat pozornost. Jak tedy takový výběr místa učit?

Úhel pohledu hráče a trenéra

V minulých metodických článcích bylo xkrát popsáno, že období předpřípravky a přípravky je období jáství. Proto se doporučuje rozvíjet výběr místa v souvislosti se zaměřením skrze indivualitu každého hráče. Jaký je rozdíl mezi pohledem týmovým a individuálním? Primárně se jedná o úhel pohledu, zda trenér vidí spíše celek – tedy mužstvo nevolí správný výběr místa či si nenabíhá (nebo naopak, že si volí správné místo a nabíhá, přitom jeden z hráčů to nemusí dělat, ale zapadne v celku) – nebo zda trenér nahlíží na každého hráče zvlášť, v jakém je postavení a proč dané postavení volí. Úhel pohledu hráče je důležitý. Pro zjištění se může použít otázka. Např.: „Proč jsi Pepo stál v tom místě? Proč jsi Petře nabíhal do tohoto prostoru?“

Použití zpětné vazby je při výběru místa doporučovanou učební formou, protože si hráč, ať už sám či s navedením od trenéra, uvědomí svůj výběr místa. A výběr místa není činnost, která lze dlouhodobě šablonovitě naučit, tak aby hráči byli opakovaně úspěšní (zejména když postavení hráčů přečte soupeř, byť určité vzorce se zejména ve starších kategoriích dají nastavit), nýbrž je třeba vědomě volit místo, neboť hra je proměnlivá a neustále se mění podmínky. Mezi top světové hráče ve výběru místa se řadí např. Kevin de Bruyne. K dispozici jsou na youtube videa a na nich je patrné, že de Bruyne stojí v podobné vzdálenosti od nejbližších hráčů soupeře, tedy v jejich „průsečíku“. Můžeme se domnívat, že toto naučené chování používal vědomě ve hrách a zautomatizoval si ho pro vrcholový fotbal. Pro správný výběr místa je třeba nahrát hodiny a hodiny fotbalu.

Jak být dobrým spoluhráčem?

Tento výrok jsem slyšel od kolegů florbalistů z Finska na jedné přednášce. Tato otázka může být formou, jak rozvíjet výběr místa z pozice jednotlivce. Chtějí být hráči dobrým spoluhráčem? Co to znamená? Toto téma může mít jak pedagogicko výchovnou rovinu, tak fotbalovou rovinu z hlediska dovedností. V případě výběru místa to může znamenat, že když má spoluhráč míč, snažím se mu naběhnout či si najít místo tak, aby se mnou mohl hrát. Ve starších kategoriích to pak může znamenat i to, že spoluhráči vytvořím svým výběrem místa výhodnější pozici tím, že odtáhnu hráče soupeře a tím vytvořím více místa hráči s míčem.

Být dobrým spoluhráčem chce být snad každý hráč. Jde o to nalezení cesty z pozice trenéra, jak postupně předávat informace a nastavovat, co znamená být dobrým spoluhráčem. V kategorii přípravek je třeba podněcovat hráče ke hře bez míče. Zvláště v mladší přípravce může jeden hráč prokličkovat celé hřiště, ať jednou či opakovaně a vybízí to k tomu, že hráči bez míče nemusí nic dělat. Úlohou trenéra je pak podnítit hráče bez míče, aby byli aktivní, i když má míč hráč, který projede celé hřiště častěji. Tyto návyky je doporučené učit hráče od U7 či od chvíle, kdy se hraje alespoň ve dvou hráčích. Tento návyk je základní, aby hráč bez míče byl zapojen do hry.

Znamená výběr místa, že si hráči musí stále nabíhat?

Jedno z vídaných dogmat je, že hráč pro to, aby si správně vybral místo, musí být stále v běhu, ať už v klusu či ve sprintu. Jsou však situace, kdy hráč stojí tak, že okolo něj nejsou žádní hráči soupeře. Je tedy zapotřebí, aby nabíhal někam jinam? Nebo může zůstat stát tam, kde je?

I to je třeba hráčům vysvětlit a ukázat. V přípravkách se to objevuje spíše zřídkakdy, ale když má hráč prostor, není třeba, aby běžel někam jinam. Proto se tato herní činnost nazývá výběr místa, nikoliv nabíhání, i když je s nabíháním úzce spjata.

Při výběru místa by mělo docházet ke „skenování“ prostoru, tedy aby hráč viděl, kde stojí a co je v jeho okolí. Aby podvědomě cítil či věděl, co se děje za ním a případně si dokázal zkontrolovat prostor okolo sebe. Vědomá nabídka se skenováním prostoru se u některých hráčů objevuje v kategorii starší přípravky, více již v mladších žácích. Záleží na trenérech, zda zaměřují pozornost principům a detailům i mimo situace s míčem s ohledem na mentální vývoj hráčů.

Jedna z nejtěžších HČJ

Výběr místa je trenéry označována jako jedna z nejobtížněji naučitelných herních činností jednotlivce. Proto je doporučeno na ni zaměřit pozornost od nejmladšího věku. Ze zkušenosti s přechodem na malé formy fotbalu se totiž více trenéři zaměřili na dovednosti s míčem, což je pozitivní, ale pozornost na výběr místa výrazně ubyla.

Toto se v praxi projevilo např. na neligovém pražském výběru U12, kdy kvalita vedení míče a obcházení je za posledních 7 let na výrazně vyšší úrovni, ale výběr místa je spíše na nižší úrovni, než býval. Zejména v „menších“ klubech, kde jsou jeden či dva akcelerovanější hráči, kteří berou více zodpovědnosti na sebe a častěji hrají s míčem a nemají poté určité návyky při hře bez míče.

Výběr místa je činností dlouhodobou a s každým přechodem až do kategorie U15 se vyvíjí i s ohledem na velikost hřiště a orientaci hřiště. Trpělivost a zaměření pozornosti na tuto dovednost se projeví postupně a jde ruku v ruce i s vývojem orientace a vnímání každého hráče. Při výběru místa je hlava, herní myšlení a pochopení herní souvislostí naprosto zásadní, na rozdíl od některých jiných dovedností, např. vedení míče či zpracování.

Her a cvičení na toto téma je mnoho. V jakékoliv bagovce, stavěčce či hře v počtu 2 a více hráčů se objevuje výběr místa. Jde o to, zda a jak se na výběr místa zaměřuje trenér a hráči. Jakou pozornost této dovednosti věnují.

Hra a dovednosti s míčem jsou základem hraní fotbalu. Je třeba jim věnovat v období zlatého věku velkou pozornost. Čím jsou hráči starší, tím více je třeba vnímat i na hru bez míče, která s přechodem na velké hřiště výrazně převažuje. A základ ve hře bez míče se dává v podobě návyku aktivního hraní od kategorií přípravek.


neděle 12.4.2020 | Otmar Litera | Přečteno: 1031

Další články