lupráce
A teď několik faktů.
Z 22 zápasů jsme 18x vyhráli, 1x remizovali a 3x prohráli
Získali 55 bodů a dosáhli při tom skóre 145:31
Vstřelit 145 branek ve 22 zápasech, to samo o sobě zaslouží velkou poklonu a svědčí to o tom, že jsme se doufám vydali správným směrem, kde jsem kluky nutil pokud možno stále kontrolovat míč a hrát hodně kolektivně. Nepřetěžovat jen jedince, ale mít to rozložené na všechny v týmu. Věřím, že se to z části i povedlo. Dá se to poznat už i z toho, že se o branky podělil celý tým. Za zmínku také stojí to že v tabulce střelců celých Hájů bez omezení kategorii je z prvních osmi hned sedm hráčů právě z tohoto týmu.
Toto skóre také prý patří mezi nejvyšší za několik posledních let. Jen pro zajímavost. Vítěz druhé skupiny tým SK Arita Praha vstřelil branek 79 oproti našim 145 gólům.
Zhodnotím kluky také jmenovitě:
Brankář: Šimon Dvořák - Po odchodu předchozí jedničky do Bohemians přišla volba na Šimona. Věřil jsem mu, že na to má a může post jedničky a opory v bráně převzít. Pokud se nám na hřišti něco nepovedlo (stávalo se to a někdy i často ) byl vždy tam kde měl a kolikrát chytil i to co vypadalo jako beznadějné.
Obránci: Olda Otmar a Jirka Řemenář - To jsou hráči, kteří odehráli nejvíc minut ze všech. Pokud šlo vše ideálně, tak jsem ani jednoho za celý zápas nemusel střídat. Oba se výborně doplňují a postupem času si troufali i na podporu útoku, a to ne jen při našich rozích.
Jirky výlety až k brance soupeře často stály za to. Stejně jako, když se Olda rozhodne, že přes něj dnes nikdo neprojde. To je soupeř bohužel bez šance.
Záložníci:
Tomáš Fortelka - Nechybí téměř na žádném tréninku. Často za víkend odehraje více zápasů. Při hře střídá světlé momenty s tmavými. Tomáš je náš hlavní exekutor rohových kopů, z kterých jsme dali spoustu gólů i díky správnému zvolení signálu, kterých máme několik.
Marek Tulka- Střed zálohy. To často hovoří za vše. Marek už dokáže podržet balón, roztáhnout hru do strany, přenést těžiště hry do volnějších prostorů, ale také dát finální přihrávku. Sám umí i tvrdě vystřelit a nebojí se jít do hlaviček.
Matěj Krčil- Je to takový náš rychlík. Dokáže být v útoku a v mžiku zase pomáhat v obraně. Už se také nebojí udělat sám něco s balónem. Jako jeden z mála také dokáže ve středu zálohy nahradit Marka. A pozor! Je to v našem týmu ročník 2001.
David Průša- Umí s míčem hodně. Přihrát někomu do uličky pro něj není problém (někteří tu uličku ani nevidí) Jen je pro něj hřiště jakoby moc velké a nechce se mu na něm tolik běhat. Několik zápasů se mu nepovedlo skloubit a jiným sportem, takže nám bohužel chyběl. Je to inteligentní hráč s citem pro přihrávku.
Michal Čup- Hrál s námi polovinu sezóny. Rychlost, důraz, fyzička a střelba levou nohou. To je to co ho zdobilo. Často dokázal strhnout zbytek týmu k větší bojovnosti a aktivitě.
ÚTOK:
Michal Štěrba- Sice často střídající hráč, ale pokaždé pokud se na hřiště dostal, bylo na něm vidět, že se moc snaží hrát to, co se po něm chce. Dokáže si před brankou najít ideální místo pro střelbu, proto také někdy stačilo na branku jen využít této schopnosti, nastavit nohu a bylo to.. Správně předvídá.
Pepča Tůma- Ach jo. Hráč, který bojuje. Dal také spoustu gólů a to kolikrát není na hřišti tak často jako jiní. A teď proč to (ach jo). Je to jeho chování. Bohužel Pepča je často nesoustředěný a zlobí.
Umí ale také vybojovat balón a rozdat ho dál. Při rohu se nebojí vlítnout mezi ostatní a tam se prosadit.
Tomáš Kodada- Náš nejlepší střelec. Dokáže se na hřišti prosadit přes kohokoliv a pokud se soupeř na Toma soustředí moc, tak se hned přemění na nahrávače. Není pro něj problém za zápas přihrát na 4-5 branek. SUPER
Patrik Popovič- Jak se říká: Malý vzrůstem, velký na duchu.
Tak jinak. Patrik je hráč, který nechá na hřišti vše a to ho nemusí nikdo nutit. Pořád hraje naplno ať je výsledek jakýkoliv. Je na něm vidět, jak nesnáší porážku, stejně jako prohraný souboj. Radši udělá skluz a sedře se, ale hlavně že soupeři vypíchne míč. Podle mě je Patrik z našeho týmu jeden z nejlepších s míčem v souboji jeden na jednoho. Dokáže využít protipohybu soupeře tak, aby se ho elegantně zbavil.
ZÁVĚREM:
Moc se mi líbilo, že kluci hrají kolektivně a šlapali všichni jako tým, kde každý přispěl do týmu tím svým nej.
Děkuji za dobrou sezonu jak klukům, tak rodičům, kteří toho museli snést hodně, protože kluci odehráli podstatně více zápasů, než bylo jen těch 22. V naší skupině.