lupráce
Komentář
Jenže fotbal se nehraje na šance, držení míče, ale na góly, jenže to by museli někteří hráči do toho dát víc. Zápas rozhodly dvě individuální selhání hráče, na kterého sázíme, se kterým máme nespočetnou trpělivost. Pokud se soupeř nemůže prosadit k přímému zakončení branky během 22 minut a my mu nabídneme penaltu, tak se nemůžeme divit, penaltu sice David chytil, jenže na dorážku neměl nárok, ale nikdo nechápe Votyho, proč zbytečně tahal protihráče, namísto, aby s ním běžel. Navíc, kdy ho jistil kolega ze stoperské dvojice a brankář měl první tyč. Poté jsme se snažili dobýt soupeřovu branku, protivník hrozil z brejků, bohužel tři minuty po penaltě nesmyslně dohrál útočník hostů Lukáše a nebylo to poprvé, ten musel odstoupit. Před inkasovanou brankou jsme mohli dát i my dvě branky, jenže to bychom se museli trefit a jít důrazně do koncovky, a to je asi největší problém, který vystihuje jedna situace, Vili se dobře uvolní, jde do vápna s míčem, poté se zastaví a zbytečně chce kombinovat dál, místo tvrdé střely. Pokud jsem v zápase útočník, tak jsem koncový hráč a akce pro mě končí, pokud je v tom nejlepším případě zakončena brankou. Ne, že z toho následuje brejk soupeře.
Další ze statistik, Tomáš se během úvodních 24 minut dvakrát dotkl míče, pokud nepočítáme, že mu prošel kolem nohy a měl jednu dobrou a špatnou přihrávku. Nechodí do soubojů, když mu Jirka odcloní hráče tělem, aby mohl běžet, tak se ani nerozběhne, jen rozhazuje rukama, je bez kondice. Je to celkový obraz hráče, který není soustředěný, máme pochopení a počítáme s tím, že je po dlouhém zranění, ale během něj mohl jezdit na rotopedu, místo pobíhání se světlicemi a ježděním na motorce s kamarády, zde je jen výsledek jeho přístupu, spolu s Votym si oba myslí, že jsou mistři světa, ale pro tým nejsou se ochotní obětovat, odjezdit utkání po zadku, to že se něco nepovede je normální, ale ležérní přístup typu, no a co, od hráčů jejich formátu nebude tolerován, fotbal je týmová hra, kde musí makat všichni naplno, poté nikdy nemůžeme být úspěšní, jako jednotlivci, natož jako tým, když si někteří budou hrát jen svůj zápas.
O to víc výsledek bolí, protože ve druhé půli jsme zamkli soupeře, po vystřídání hráčů, kdy se do hry dostala i Týnka, která se vrátila těsně před zápasem z hor, spolu s Matyasem a Hajným se začali konečně dít věci, ale bohužel jsme nedokázali kulatý nesmysl protlačit do branky, i poté co se soupeři zranil bez cizího zavinění brankář, tímto mu přejeme v jeho dlouhé cestě k návratu hodně štěstí. V posledních minutách, kdy jsme měli roh za rohem, jsme to nedokázali propálit, naopak jsme z jedné nedohrané situace hloupě inkasovali, David odhlavičkoval dlouhý míč před vápnem k Votymu, ten chtěl rozehrát, že se to nepovedlo se stane, ale následná reakce nebyla na místě. To, co vyslal soupeř na branku se dalo doběhnout, jen by to chtělo se obětovat, zde je vidět charakter hráče, myslí si, že mu všechno spadne samo do klína.
Byl bych velice rád, aby si i Tom vzpomněl na časy, než odešel do Slavie, byl z něj tahoun, který se pro tým obětoval, směrem dopředu jezdil, nevynechal jediný souboj a možnost jít do zakončení, jenže v té době chtěl, měl svůj sen a bohužel se někdy sny změní po nějakém nezdaru, jenže bez poctivé práce, to samé i Voty, který má všechno, co ostatní hráči nemají, myšlení, techniku, levá a pravá noha bez rozdílu.
Závěrem jedna prosba na rodiče: NEKUPUJTE DĚTEM VELKÉ KOPAČKY, BOTA MÁ NA NOZE SEDĚT, JE TO ZBRAŇ! Ne ploutev, která překáží v pohybu, Tom má o dvě čísla větší boty, jeho pohyb na hřišti, kdy zakopává o vlastní nohy, nemůže se pořádně rozběhnout do sprintu, není sám, další expert je Jura, chápeme, že klukům roste noha, ale dvě čísla je moc!!! Navíc si škodí hlavně sami, protože si můžou přivodit zranění.
Sestava: David = Dimo – Luky – Voty – Kačer = Kubík = Mára – Franta = Tom – Jura – Vili ===) Hajnej - Matyas – Turbič – Johny – Týnka – Maty – Juny