lupráce
Komentář
V tomto zápase nastoupili někteří hráči poprvé k ligovému utkání či neodehráli tolikrát. Rozrostla se nám marodka. Všichni, kteří do ligových utkání tolik nenastupovali, si potřebovali zvyknout na tempo hry. Byť si o tom s klukama povídáme, až prožitek, zkušenost, je ten pravý poznatek.
V zápase byly fáze hry, kdy jsme si vytvořili prostor, kdy jsme se uměli uvolnit, nahrát do volného místa a dostávali se do šancí. Tyto fáze hry by se daly souhrnně označit tak, že to byly momenty, kdy jsme chtěli hrát. Kdy jsme si věřili a nebáli se. Naopak když nás soupeř dostal pod tlak, byly to fáze, kdy víra v sebe sama a ve své schopnosti a dovednosti byla upozaděna strachem z chyb. Strach a stres nás samotné dostává pod tlak, pak se prohrávají souboje, přihrávky jsou nepřesné…
V posledních zápasech se nám opakuje téma, které není jednoduché zpracovat. V evropském měřítku, na úrovni mládežnických reprezentací (jak o tom mluví v rozhovoru v časopise Fotbal a trénink Luboš Kozel – trenér U19), to trápí český fotbal v porovnání s dalšími evropskými zeměmi. Jsme schopni hrát dobré pasáže, ale většinou ne celé utkání.
To platilo i na Admiře. S klukama se o tom bavíme, povídáme si o sebedůvěře, o tom, že je třeba tvořit a věřit si a že když se budeme bát, klid na kopačkách mít nebudeme. Z toho pak pramení, že se schováváme za hráče místo nabídky, pobízíme kluky k tomu, aby se nabídli pro míč nebo aby šli důrazně do souboje (což jde se strachem těžko). Klukům věříme, jsme trpěliví a pracujeme na tom, aby hráli s větší chutí a s větším klidem. Lehké zápasy v této soutěži nepřijdou…
Děkujeme za podporu rodičů, když se fandí, klukům to pomáhá.
Zápasu se zúčastnili: Černý, Konečný, Danda, Klymskyj, Lelkes, Maršák, Nykyforuk, Prachař, Pokorný, Veselý, Větrovec, Schrojf Vilém, Zahálka.