lupráce
Komentář
Program jednoho z posledních fotbalových týdnů této prapodivné sezóny máme velmi náročný. V pondělí trénink, v úterý zápas na Tempu, ve středu trénink, ve čtvrtek trénink a v sobotu zápas s Braníkem a následná ročníková rozlučka. To však neznamená, že bychom včera šetřili silami.
Věděli jsme, že nás čeká těžká zkouška. Soupeř disponuje velmi silným a širokým kádrem a každý jeho hráč je kvalitním fotbalistou. My jsme ale ukázali, že fotbal umíme hrát taky. Utkání jako jsou tato nás silně posouvají vpřed. Donutí nás přepnout na nejvyšší rychlostní stupeň a ukáží nám, jak moc cenné mohou být rady trenérů...
Silný soupeř nám totiž ukáže, jak účinné je využívat kraje hřiště a nedovolí nám urputnou hru středem hřiště. Silný soupeř nám předvede, že unáhlené a zbrklé bránění znamená jednodušší práci pro útočníka. Silný soupeř nám ukáže, jak je důležité umět odpočívat s míčem.
Předchozím odstavcem jsem totiž nastínil hlavní body, na kterých potřebujeme pracovat. Hru roztahujeme čím dál více a začíná nám docházet, že na krajích hřiště bývá více volna nebo to, že když naši hráči hřiště roztahují, může se najít i prostor pro průnikovou přihrávku středem.
Na obranné fázi musíme velmi zapracovat. Hráči znají pojmy jako boční postavení, odcouvání nebo stínování protihráče a i ví proč a jak danou činnost praktikovat. V zápalu boje na tyto věci však často zapomínají a bezhlavé vyběhnutí na útočníka je leckdy potrestáno. Dalším tématem je týmová součinnost v obraně, zastupování, přebírání hráčů a podobně...
Odpočinout si s míčem. To je něco, co zápas ve vysokém tempu postupně kluky donutil se naučit. Pokud hrajeme několik minut bez míče, bráníme a napadáme, vyčerpává nás to. Nadřeme se a získáme balón. Je potřeba v tu chvíli vyhodnotit, zda je obrana soupeře natolik otevřená, abych do ní bezhlavě vlítl s míčem, nebo zda není lepší hru zklidnit, nahrát si, párkrát otočit míč z jedné strany na druhou a postupně si útok připravit, odpočinout si s míčem, nabrat síly a udeřit.
Mluvím o práci, která nás čeká, ale v zápase bylo vidět i mnoho toho, co jsme se už naučili. Velmi velké nasazení a chuť hrát. I přes obdržené branky a chyby chtěla většina hráčů po většinu času zápasu stále hrát. To je něco, co není samozřejmostí. Není lehké obdržet rychle 4 laciné branky, oklepat se, vzít míč a hrát znovu a znovu zkusit kličku a znovu zkusit překvapit soupeře. Za tuhle chuť a zápal jsem nesmírně rád.
K tomu jsme mohli být svědky i mnoho krásných průniků 1 na 1 ale i 1 na 3. Většina našich branek pak padla po velmi pohledných fotbalových akcí, kde byla k vidění spolupráce vícero hráčů ale i velmi velká individuální kvalita. Fotbalově stále rosteme a úroveň, na které momentálně jsme, je taková, že se na ní dá hezky dál stavět a budovat ještě kvalitnější tým. Těším se na další práci a další fotbalové posuny vpřed.
Závěrem bych rád poděkoval čtyřem hráčům ročníku 2008, kteří dorazili vyztužit naše řady, abychom měli příjemnější počet fotbalistů do hry.