Komentář
Hřiště trenéra Jardy: Začátek utkání byl trochu rozpačitý. Kluci zjistili, že nemají nikoho na střídání a tedy budou muset ve velmi slunečném „letním“ počasí odehrát celé utkání. Naštěstí po první čtvrtině dorazil Tom Kubík a klukům se viditelně ulevilo. Utkání bylo velmi vyrovnané, o menším počtu vstřelených branek našich kluků rozhodla menší produktivita. Tolik neproměněných šancí snad nepamatuji. Osobně mám z celého utkání velmi pozitivní pocit, a to především proto, že kluci neměli moc čas a prostor sledovat nesportovní chování rodičů soupeře a tudíž si užívali pouze svůj výkon.
Obrovský rozdíl oproti posledním utkání byl v tom, že kluci opravdu jako jeden tým bojovali a makali až do konce. Během utkání bylo vidět mnoho krásných individuálních akci, kliček a co mě potěšilo nejvíce, tak kluci perfektně plnili obranné povinnosti. Naše nejčastější neřest, tedy po dokončeném útoku okamžitě přepnout a začít obsazovat soupeře a bránit, jako by mávnutím kouzelného proutku zmizela. Kluci si konečně dokázali, že to jde a že trénování těchto situací má smysl. Rád bych byl pouze pozitivní, ale i tentokrát se našlo něco, s čím nemůžeme být spokojeni. A to přihrávky. Za celé utkání bych dokázal počet přihrávek spočítat na prstech jedné ruky.
Hřiště trenéra Mikyho: Na mém hřišti kluci do zápasu vstoupili skvěle. Aktivně se pohybovali po hřišti a moc hezky kombinovali. Odměnou bylo mnoho vytvořených šancí. Bohužel zdaleka ne všechny šance jsme proměnili. To nás vzhledem k výsledku může opravdu mrzet. Musím však kluky hodně pochválit. Předvedli velmi pěknou první čtvrtinu. K druhé čtvrtině se ještě vrátím. Ve třetí čtvrtině nám malinko došly síly. Začali jsme prohrávat osobní souboje a inkasovali jsme pár branek i přes velmi dobře chytajícího Víťu v bráně. Poslední čtvrtina byla však o poznání lepší. Kluci se vyburcovali k závěrečnému velmi ubojovanému výkonu.
Výkon kluků bych tímto uzavřel. Každý z nich si zaslouží velkou pochvalu. A i přes to, že poměr vstřelených branek je vůči nám krutým, „hořká příchuť“ napsaná v nadpisu je odkazem na něco jiného…
Důvodem, proč jsem neohodnotil druhou čtvrtinu, je jednoduše to, že jsem ji skoro celou neviděl. V podstatě celou druhou čtvrtinu jsem strávil tím, že jsem se snažil zklidnit fanoušky hostujícího týmu. Ti naprosto nevybíravým způsobem pokřikovali a uráželi pana rozhodčího (kterým byl, díky nepřítomnosti oficiálního sudího, tatínek jednoho z našich kluků).
Ve fotbalovém prostředí těch nejmenších se pohybuji již minimálně 5 let. Před mými trenérskými začátky jsem si přivydělával jako rozhodčí. A přesně takové typy lidí, se kterými jsem v neděli musel diskutovat, byly důvodem, proč jsem s kariérou rozhodčího nakonec „seknul“. I přes to, že prostředí dětských fotbalových zápasů se nesmírně zlepšilo, jsem se mohl přesvědčit, že zdaleka ne všichni rodičové jsou na dané změny v přístupu k dětem a k jejich okolí připraveni. Už jen přečtení jednoduchého „desatera pro rodiče a fanoušky“ (které visí přímo u hájeckého hřiště) popírá a zakazuje všechny poznámky, projevy a jiné primitivní výroky, které byly vyřčeny z úst několika fanoušků hostů.
Zajímavá byla ale i reakce hostujícího trenéra, který vše nechával bez povšimnutí. Nevím, jestli je na podobné chování svých fanoušků zvyklí a že to nevadí jemu ani jeho svěřencům, nebo jestli to jen přehlížel. Ani jedna z možností však není lichotivá. Já jsem hrdý a pyšný na rodiče svých kluků, kteří vždy pouze pozitivně povzbuzují, či přihlíží a působí jako klidná psychická podpora. Díky jim patří i tentokrát. Ani ve vypjaté situaci se nenechali strhnout k nějakému radikálnímu řešení, a i přes veškerou neomalenost hostujících fandů si zachovali důstojnost.
Nejvíce smutku mi ale působily pocity kluků po zápase. Jen málokterý z nich ve svém pozápasovém hodnocení nezmínil výše popsaný konflikt. Je smutné, že pár nevyzrálých jedinců může pokazit dojem dětské duše z dobře odehraného zápasu…
Celá tato skoro slohová práce by si zasloužila nějaké konstruktivní zakončení. Upřímně mě dlouho žádné nenapadalo. Po zápase jsem byl ze všeho znechucený a smutný. Faktem ale zůstává, že i nepříjemné situace k životu patří. A pozitivní určitě je, že se nikdo z nás nemá zač stydět. Kluci i přes hustou atmosféru dokázali zamakat a jsou po této zkušenosti psychicky silnější. Rodiče se nesnížili na úroveň agresorů. No a my trenéři? My jsme si znovu potvrdili, proč vyznáváme hodnoty a komunikační prostředky, které vyznáváme.
Všem děkuji za přečtení a doufám, že během sezóny zažijeme více takových fotbalových výkonů a méně obdobných vyhrocených situací (a to nejen na fotbale ale i v životě).
Zápasu se zúčastnili: Jára Juráček, Miky Juráček, Víťa Dovhanych, Marťas Sršeň, Vojta Sajler, Jáchym Novotný, Tom Jiskra, Honzík Moravec, Maty Fiala, Tom Kubík, Míša Holý, Jára Votípka.