lupráce
Komentář
Počasí, že by psa nevyhnal, vítr, déšť, a k tomu ještě sraz v 8 hodin ráno v sobotu. Nepříjemnější podmínky si asi lze jen těžko představit. Je tedy možné i v takové situaci dvě hodiny poté odcházet ze hřiště s pocity blaha? Možné to je, a také se to na jednom hřišti povedlo na 101% (to procento navíc patří rodičům, kteří museli být také jistě více než blažení :).Co se tedy stalo, a proč bylo většinově spokojeno jen jedno hřiště?
Omluvenky způsobily, že k dispozici bylo jen 13 hráčů, na jednom hřišti to tedy znamenalo nestřídat. Zde jsme si po rozehřívací úvodní čtvrtině, kdy se oba týmy oťukávaly, a hra byla víceméně vyrovnaná, s hráči řekli, že bychom měli chtít více míč, ať je častěji pod naší kontrolou a brankáři by měli být co nejvíce vysunuti a zapojeni ve hře. A to byl vlastně jediný vstup od trenérů (ještě jeden taktický test záměrně necháváme pod pokličkou tajemství), který od nás po dalších cca 80 minut obdrželi. Naši borci pak začali předvádět hru, o které z tribuny zaznívalo jen "paráda, lahoda, úžasné, neuvěřitelné,..." a samozřejmě potlesk. Každý z nich neustále bojoval o míč, a jakmile jsme ho měli, náběhy do volna, časovanými přihrávkami, střelami z dálky, i kombinacemi na jeden dotek, většina z těchto míčů dříve či později končila v síti soupeře. Bylo zcela evidentní, že hráči jsou v tzv. flow (několik základních informací zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Flow), tedy stavu dokonalého soustředění, ve kterém člověk funguje "na hranici svých možností, a zároveň jeho výkon není negativně ovlivňován emocemi", což v našem případě může být obdržená branka, drobný faul, apod. Za takové situace jsme je zcela záměrně nechali "být a žít" (tedy hrát).
Asi je již jasné, kde poté spočíval rozdíl oproti našemu druhém hřišti. Fotbalově i gólově jsme tam se soupeřem byli víceméně vyrovnaní, ale kluky to stálo enormní úsilí, a zejména se k tomu sami museli nutit. A protože nám tam u většiny ta pravá chuť hrát nenaskočila do podvědomého módu, mysl se během hry často nechala ovlivňovat emocemi, objevily se i spory a výčitky, a to je samozřejmě něco, co nikdy nepomůže. Kluky je však rozhodně třeba pochválit za to, že to nikdo ´nezabalil´ (byť v některých případech si o tom ještě budeme povídat), fyzicky i intenzitou jsme rozhodně nestrádali, a spousta akcí i šancí byla velmi dobře promyšlena. Zbývá tedy již jen krůček k oné "snesitelné" lehkosti bytí ústící v to, aby pak v šatně maximální radost ze hry a ze života měli úplně všichni.
Jinými slovy, tento přátelský zápas nám opět ukázal, že vše (nejen ve fotbale) je o hlavě, a že tomuto elementu rozhodně přikládáme významnou váhu, a nadále se mu v naší přípravě budeme věnovat, protože lépe než ve flow to prostě nejde... :)
Zápasu se zúčastnili: Dan Adamec, Dan Závorec, Tomáš Jiskra, Míša Holý, Fíla Valo, Víťa Dovnanych, Jára Votípka, Martin Sršeň, Honza Pitro, Honza Moravec, Maty Fiala, Šimon Jeřábek, Vojta Sajler