lupráce
Komentář
Venkovní zápasy hrané uprostřed týdne v podvečerních hodinách bývají ošidné. Kluci bývají unavení ze školních i mimoškolních aktivit, často přichází i ztráta motivace. Nakonec se ale minulou středu v Benešově ukázalo, že tyto obavy byly tentokrát liché.
Kluci od počátku zápasu měli mírnou převahu, kterou naštěstí dokázali vyjádřit i gólově, a tak si opakovaně vypracovali až dvougólový náskok. Bohužel se jim ale nedařilo včas zachytávat protiútoky soupeře, a tak skončila nerozhodně jak první (3:3), tak druhá (5:5) třetina. O osudu utkání tak měla rozhodnout třetina třetí.
Na jeho nespravedlnost začal žehrat nejeden z fanoušků našeho týmu, když benešovští šli hned na začátku závěrečné třetiny do vedení 6:5. Opět se ovšem ukázalo, jak je důležité se nevzdávat předem a také jak důležité je napadat rozehrávku soupeře od samého jejího počátku, tedy už od brankáře. Příkladem toho byla, jak se později ukázalo, klíčová branka na 6:6, kdy se klukům podařilo obrat o míč brankáře rozehrávajícího za hranicí pokutového území, a pak poměrně snadno skórovat do prázdné branky. V tu chvíli začali na soupeřova gólmana křičet jeho spoluhráči, trenéři i rodiče, aby mu za tuto chybu řádně vyčinili. Jediným výsledkem ale bylo, že nebohého chlapce dohnali k slzám a zřejmě i následkem toho zanedlouho pustil za svoje záda poměrně snadno chytatelnou střelu z dálky. Jaký to rozdíl při pohledu na naší střídačku!
Všichni střídající hráči stáli na nohou naprosto strženi napínavým zápasem, všichni do jednoho se navzájem povzbuzovali, a to včetně gólmanské jedničky Tadeáše, který nemohl pro zranění nastoupit, a přesto přijel do Benešova podpořit své kamarády a předávat cenné rady Vojtovi M., pro kterého to byl první odchytaný ligový zápas. A když Fíla S. dal svůj první ligový gól, tak se hráči na střídačce radostí objímali, jak upřímně mu ho přáli. Tohle jsou ty hřejivé pocity, kvůli kterým se vyplatilo přijet mrznout. A že jsme nakonec přeci jen strhli vítězství na naší stranu a že i ten výsledek vypadá poměrně jasně (10:6), to už je jen taková třešinka na dortu. Na závěr jsme se, úplně stejně jako na podzim, od benešovských soupeřů dozvěděli, že neumíme hrát fotbal, že jen nakopáváme, faulujeme, jeden z našich hráčů byl označen za psychopata. Inu, unést porážku se ctí nebývá vždy jednoduché. A příště si tu zimní bundu přibalím také!