Ročník 2008: Týmový duch a chuť hrát

Po povedených zápasech se silnými soupeři Meteorem a Xaverovem, jsme se těšili na dalšího - tým z Braníka. Dopředu bylo jasné, že nám bude chybět v následujících třech zápasech náš brankář, ale háječtí kamarádi nám „půjčili“ na první poločas Járu a na druhý poločas Matyho. Nutno říct, že si oba kluci opravdu zachytali a náš tým v kritických situacích podrželi.

Oba poločasy pak měly stejný průběh, náš pomalejší rozjezd následovaný stupňujícím se výkonem završeným mnoha góly v soupeřově brance. Musíme, už po několikáté letos, ocenit u kluků a Nikči chuť hrát, bojovnost i když se nedaří, týmový výkon po celý zápas. Pak máme úseky hry, kdy k tomu přidáme povedené kombinace i individuální výkony jednotlivců a je radost se na takovou hru dívat. Vzhledem k tomu, že tentokrát se nám dařilo po většinu zápasu, byl předvedený výkon, ale i pocit hráčů po zápase a také výsledek zcela jasně pozitivní.

Trenér Ondra:

Vstup do zápasu nebyl vůbec špatný. První dvě čtvrtiny jsme byli lepším týmem, ale nedokázali jsme to přetavit v góly. Celkově se nám v úvodu dařila rozehrávka od brankáře s kvalitním prvním dotekem do pohybu. Některé útočné akce byly velmi povedené.

Poté ale přišel velký herní úpadek. Přestalo se nám dařit ve všech ohledech. Přestali jsme bojovat a na klucích nebyla vidět žádná touha po vítězství. Z naší hry se vytratilo skoro vše, a když jsme se hráčům snažili udělit nějaké rady, tak je stejně nepřenesli do hry. V poslední čtvrtině přišel totální blackout, kdy jsme během 90 vteřin obdrželi 5 branek. Prohrát se může, ale ne takovým způsobem.

Klademe si tedy otázku, jak je možné, že na jednom hřišti je chuť hrát, bojovat a snažit se, a na druhém hřišti se hledáme a herní projev působí navenek, že je nám to jedno?